Také na dnešní "rovinaté" etapě z Maelly do Tarragony prověří peloton vrchařská prémie v Alto del Collet. Ovšem po ní bude následovat ještě 74 kilometrů do cíle.
"Bude to nejspíš pro sprintery," říká Zdeněk Štybar. "Asi pojedeme na Gianni Meersmana. Jistě, může nastat podobná situace, jako když jsem minulý týden vyhrál, že se povede před cílem ujet. Ale spíš se budu snažit co nejvíc pomoci Giannimu." .
Kdyby však poslední stovky metrů přece jen přinesly nástup některých cyklistů, mohl by se znovu ocitnout v titulní roli. "První týden jsem si tu protrpěl, až tou vítěznou etapou jsem se nabudil. I přes kopce jsem se pak cítil líp. Ale nohy z Eneco Tour ještě určitě nemám," porovnává formu se svým triumfem v závodě World Tour.
Po odstoupení Andrewa Fenna je Štybarovým novým spolubydlícím na pokoji Tony Martin, od nějž takřka každý z Omegy očekával, že v časovce zajistí pro stáj druhý letošní primát na Vueltě.
"Tony je tu v neuvěřitelné formě," ujišťuje český cyklista. "O volném dni jsem se za ním rozjížděl a říkal mu: Tony, když tě někdo v časovce porazí, tak je to blázen. Ale Cancellara je zjevně také ve famózní časovkářské formě."
Martin skončil v boji proti chronometru druhý a jediným etapovým vítězem z Omegy tak na Vueltě 2013 zatím zůstává Štybar. Časovku, ve které obsadil 49. místo, neabsolvoval i kvůli předchozím problémům s pozdním usínáním zcela naplno. Neplýtval v ní sílami - a pokud se při technickém dojezdu v ulicích Tarragony, který "nabízí" i několik kruhových objezdů, objeví příležitost k útoku, mohl by po ní sáhnout.
König: Může to být boj o přežití
Pro Leopolda Königa, jedenáctého muže průběžného pořadí, je cíl pro nejbližší dva dny jiný: "Hlavně teď nic neztratit, co nejvíc pošetřit síly a dostat se před Pyrenejema zase nazpátek do závodního rytmu."
Přestože by v dnešní etapě do Tarragony nemuselo dojít k výraznějšímu dělení pelotonu, obává se: "Jestli pojedeme otevřenou krajinou a začne foukat jako při časovce, bude to na terezínech boj o přežití."
König bojuje už pátý den s onemocněním, bolelo ho v krku, potí se. Proto i časovku, přestože v ní obsadil výborné 11. místo, odšlapal zdrženlivě. "Řekli jsme si, že ji nepojedu na 100 procent, ale jen tak, abych neztratil moc. V časovce závod nevyhrajete. Že jsem potom dal lidem jako Moreno skoro dvě minuty, to je bonus, za to jsem rád. Ale že bych se při ní ždímal, to říci nemohu."
Před jejím startem měl spíše pesimistické pocity. "Ráno mi bylo strašně zle." Začal pomaleji a teprve postupně se rozjížděl. "Přišlo mi, že vůbec nejedu. Ale pak jsem dorazil do cíle a dýchal jsem v pohodě, jako kdybych seděl u vánočního stolu a zapaloval prskavky. Já fakt nevim, co od toho svého těla čekat. Vzdělávám se tady o svém těle. Občas mi říká: Jeď! A hlava hned namítá: Hele, brzdi. A pak zase naopak. Je to blázinec."
Než se v sobotu vnoří peloton do Pyrenejí, přál by si: "Ať jsou ty pocity zase vyrovnané, ať chce hlava i tělo."
