Zatímco některé stáje tyto částky zveřejňují, či se s nimi dokonce chlubí, jiné si je nechávají pro sebe.
Tadej Pogačar vládne žebříčku s šesti miliony eur ročně od stáje UAE Emirates, které má podle aktualizované smlouvy zajištěny až do konce roku 2027. Jonas Vingegaard bere u týmu Visma-Lease a Bike (loňské Jumbo-Visma) čtyři miliony.
Jak si to vysvětlit?
Rozpočty obou stájí jsou nyní víceméně vyrovnané, okolo 50 milionů eur, jenže Pogačar má podle expertů větší celosezonní marketingový potenciál a navíc i charizma.
Zatímco Vingegaard cílí víceméně jen na Tour, jeho slovinský sok je schopný vítězit také na klasikářských monumentech.
„Žádný klient během mé kariéry neměl tak silnou přitažlivost pro nejrůznější firmy jako právě Tadej Pogačar,“ tvrdí jeho agent Alex Carera. „V cyklistice můžeme Tadeje rozhodně považovat za nejvšestrannějšího jezdce s největším komunikačním dosahem.“
Mezi oba velikány se navíc v platovém žebříčku vklínil ještě nedávný Vingegaardův týmový kolega Primož Roglič, trojnásobný šampion Vuelty a loňský vítěz Gira.
Poté, co jej na podzim stáj Bora se značným přispěním firmy Red Bull vykoupila z kontraktu u Jumba, spekulovalo se dokonce o tom, že u německého týmu má jeho roční plat činit 6,3 milionu eur. Posléze se však tato částka snížila na 4,5 milionu.
Froome a vyhozené peníze
Šest milionů pobíral v době své největší slávy Chris Froome ve Sky. Po vážném zranění v roce 2019 a následném přestupu do týmu Israel-Premier Tech mu v nové stáji údajně přislíbili 5,5 milionu a tuto sumu někteří komentátoři nyní označují za nejzbytečněji vyhozené peníze v profipelotonu ve 21. století.
Vedení týmu sice tvrdí, že Froomův plat byl ve skutečnosti nižší, nicméně rozhořčení nad tím, že slabými výsledky nevrátil investice do něj vložené, dal najevo už i majitel stáje Sylvan Adams.
„Chris absolutně neprokázal hodnotu, za jakou jsme ho kupovali,“ podotkl Adams. „Podepsali jsme s ním smlouvu, aby byl naším lídrem při Tour, ale on neměl (loni) ani takovou výkonnost, aby se na ni nominoval. Neměl u nás být jen nějakým symbolem nebo PR nástrojem, ale opravdovým lídrem.“
Postupně tak plat čtyřnásobného vítěze Tour klesl na současné dva miliony eur.
Snižoval se také v případě Petra Sagana. V roce 2017 měl charizmatický Slovák po přestupu do Bory 5,5 milionu eur ročně. „A pak že já přeplácím jezdce. Já mu přitom dával o milion míň,“ prohodil tehdy jeho předchozí zaměstnavatel Oleg Tiňkov.
Na 5,5 milionu zůstal Sagan zpočátku i po odchodu do francouzské formace TotalEnergies, nyní však už z elitní desítky platového žebříčku vypadl.
V ní naopak figurují – a navíc pěkně srovnaní za sebou – dva věční souputníci z bojů o tituly v cyklokrosu a na klasikách, Mathieu van der Poel a Wout van Aert.
Thomas: Odepisují mě
Zajímavá je situace u britského Ineosu, s rozpočtem 55 milionů eur stále nejbohatší stáje v pelotonu. V top 10 má dokonce tři zástupce, ale až od sedmé příčky dál. Přičemž nejlépe placeným jezdcem je olympijský vítěz mezi bikery Tom Pidcock, zatímco do první desítky se nevešel Geraint Thomas, vítěz Tour 2018 a loni druhý na Giru.
„Posledních pár let cítím, že mě někteří lidé opakovaně odepisují,“ posteskl si Velšan.
Platy, které jezdci pobírají od svých stájí, jsou jednoznačně nejvýraznějšími položkami jejich příjmů. Jen u několika vyvolených je podstatně navyšují také zisky z reklamy. I v tomto směru patří mezi ty nejexponovanější Pogačar, jehož osobními sponzory jsou výrobci bot DMT, přileb MET nebo výživy Enervit.
Nápojový gigant Red Bull sponzoruje van Aerta a Pidcocka, zatímco řetězec Pizza Hut vylepšuje konto belgického megatalentu Remka Evenepoela a společnost Lamborghini Antwerp uvádí za svého ambasadora van der Poela.
Vingegaard na sponzorském poli zatím zaostává. Zato jen na loňské Tour vydělal víc než 500 tisíc eur na prize money. Ty se však podle nepsaných cyklistických zákonů rozdělují vždy mezi celý tým.
Nejvyšší roční platy cyklistůpodle průzkumu listu Gazzetta dello Sport (v eurech) 1. Tadej Pogačar (Slovin., UAE Emirates) 6,0 mil. |