Přinesla zoufalé stíhací jízdy, chaos, sebeobětování, pocity beznaděje.
Nezklamala.
Pouhých 10 kilometrů byla mladá a už si vybírala i nejtvrdší daň.
Obavy z kostek, jež cloumaly pelotonem od první minuty, přivodily hromadný pád ještě předtím, než jezdci na pavé opravdu vjeli.
Po něm seděl na zemi Richie Porte, držel se za rameno, v očích slzy.
Copak jsem prokletý?
Jeden z největších favoritů posledních dvou ročníků, opět tak skvělý na jaře, si zlomil klíční kost.
Stejně jako loni. Znovu v deváté etapě.
Mohla za to jeho mentální slabost na třítýdenních závodech, kterou u něj pozoroval i český cyklista Leopold König při Portově krachu na Giru 2015?
Nebo se stal jen obětí chyb jiných jezdců?
Odpověď je nejednoznačná.
„Jako by Richiemu někdo nahoře nepřál,“ ulevil si Stefan Küng, jeho pomocník v týmu BMC. „Nevíme, co bychom ještě měli udělat lépe. Fyzicky byl na tom skvěle. Jen jsme ho potřebovali dovézt do hor.“
NEPŮJDE TO. Richie Porte končí na Tour.
„Ocitl jsem se na zemi a ani jsem nevěděl jak. Hned jsem ucítil silnou bolest v pravém rameni,“ líčil později Porte.
Hořkou cenou útěchy bylo pro BMC, že Greg van Avermaet uhájil žlutý dres lídra, neboť ten vrchařem není a pozici nemůže udržet. Tolik ceněný trikot přebíral Belgičan s poněkud křečovitým úsměvem a říkal: „Tato etapa je pro nás obrovským zklamáním.“
Zvlášť když i týmový plán B, jímž byl Tejay van Garderen, po dvou pádech zcela selhal.
Jenže kdo vlastně toho dne nepadl na zem? Na prstech ruky byste spočítali favority, kteří prošli etapou zcela bez úhony. Mnozí z nich se za masivní pomoci kolegů dotáhli zase vpřed, další nikoliv.
BOLEST. Nizozemec Dylan Groenewegen, vítěz dvou etap, po pádu na cestě do Roubaix.
Ztratili Uran, Bardet, Landa
Loni druhý Rigoberto Uran po pádu na úseku Templeuve, 30 kilometrů před cílem, zaostal o 1:36 minuty.
Loni třetí Romain Bardet řešil dva defekty a navrch musel ještě dvakrát měnit kolo, jen zoufale kroutil hlavou.
Ztráty favoritůpro celkové pořadí po kostkách a před úterním vjezdem do Alp: 2. Thomas (Brit./Sky) +0:43 min. 4. Jungels (Luc./Quick-Step) +0:50 5. Valverde (Šp./Movistar) +1:31 6. Majka (Pol./Bora) +1:32 7. Fuglsang (Dán./Astana) +1:33 8. Froome (Brit./Sky) +1:42 9. A. Yates (Brit./Mitchelton-Scott) +1:42 10. Landa (Šp./Movistar) +1:42 12. Nibali (It./Bahrain) +1:48 13. Roglič (Slovin./Lotto NL Jumbo) +1:57 14. Mollema (Niz./Trek) +1:58 15. Dumoulin (Niz./Sunweb) +2:03 17. Bardet (Fr./AG2R) +2:32 19. Zakarin (Rus./Kaťuša) +2:42 21. Quintana (Kol./Movistar) +2:50 22. Uran (Kol./Movistar) +2:53 24. D. Martin (Ir./Emirates) +3:22 |
Loni čtvrtý Mikel Landa se svíjel na asfaltu, když se těsně před nájezdem na kostky chtěl z bidonu občerstvit a neudržel rovnováhu.
Nejvíce postižený Uran po etapě smutně pronášel: „Mé kolo srazili zezadu. Pomáhali mi pak tři chlapci z týmu, dělali jsme, co jsme mohli, ale ztráta narůstala.“
Bardet si naopak po zběsilé koncovce své skupiny odpadlíků pochvaloval: „Zaostávali jsme už o více než minutu. Je zázrak, že jsme nakonec ztrátu zredukovali na pouhých 15 sekund.“
S ním dorazil do cíle i Landa. „Stále máme tři lídry,“ ujišťoval José Luis Arrieta, šéf stáje Movistar.
Byl to den, který organizátoři právem nazvali „Ochutnávka pekla“, podle legendární klasiky Peklo severu.
Byl to i den, kvůli kterému se favorité Tour de France už od března vydávali do Roubaix v rámci tréninku.
Joshua Robinson, reportér listu Wall Street Journal, svým čtenářům nedělní etapu představoval: „Vítejte na nejzáludnější party na Tour: 170 cyklistů se bude třást, rachotit a drkotat na hrudkovitých kostkách severní Francie. Ty s nimi budou vibrovat natolik násilně, že jim budou bidony vyskakovat z kol a řetězy z převodů.“
Tým Sky zašel tak daleko, že si jen na tuto etapu nechal od firmy Pinarelo zaslat zcela nové speciální rámy. Na odpružené bicykly nazuli mechanici Sky široké podhuštěné pláště a vybavili je hliníkovými řídítky místo karbonových, protože ty se při pádech méně lámou.
Většinu dne pak kontrolovali špici pelotonu, přesto se také Chris Froome musel jednou zvedat ze země.
Tak padl Chris Froome. A žlutý Greg van Avermaet jej musel křovím podél silnice objíždět:
One of the best cycling pictures ever! Photo: Benoit Tessier https://t.co/swxXI5nexA
Opravdu má být pavé součástí Tour?
Stovky minipříběhů stvořila tato etapa. Odborný server CaféRoubaix na Twitter psal: „Za jediný den na Tour se odehrálo víc akce než za posledních deset ročníků Paříž–Roubaix dohromady.“
Nejdojemnější z těchto příběhů sepsal vítězný John Degenkolb z Treku. V roce 2015 triumfoval na Pekle severu. Zkraje další sezony jej při tréninku srazilo auto, utrpěl mnohočetná zranění, tři roky si zoufal.
Přítel Jörg, kterého německý cyklista považoval za svého druhého otce, mu říkal: „Obávám se, že už se z toho pádu nevzpamatuješ.“
„Ne, já ještě nejsem odrovnaný,“ odvětil mu tehdy. „Ještě jedno velké vítězství na mě čeká.“
Jörg v zimě zemřel. Degenkolb mu nyní z Roubaix posílal do nebe své prvenství, v 29 letech svůj první triumf na Tour. „Ryzí štěstí,“ svěřoval se po zdařilém spurtu ve tříčlenné vedoucí skupině.
EXTÁZE A VELKÝ COMEBACK. John Degenkolb v cíli.
Třetí v cíli Yves Lampaert z Quick-Stepu zatím dojmy z etapy vystihl třemi prostými slovy: „Špína. Prach. Boj.“
Nepršelo, jako když v roce 2014 řádil na kostkách Tour v blátě a zimě Vincenzo Nibali. „Dodnes, když si vzpomenu na tu etapu, mám v puse pachuť bláta,“ vzpomínal Ital.
Velké sucho a prach však tentokrát přinesly opačný extrém. Vířící prach zalétal z kostek i na výjezdy na asfalt, jež se stávaly cyklistickým kluzištěm. Právě v těchto pasážích docházelo k velkému množství karambolů.
Opět se tak rozproudila debata, zda kostky do itineráře Tour patří.
„Ne! Jsou příliš nebezpečné a nevypočitatelné,“ poukázal už před etapou Matt White, šéf Mitcheltonu-Scott.
„Ano, patří,“ oponoval tehdy Degenkolb. „Pro cyklistiku je dobré, že Tour je kombinací všeho. My budeme později trpět v horách, tak ať si i vrchaři pro změnu užijí kostek.“
Navzdory všem zraněním, pohmožděninám a ztrátám taková odpověď v pelotonu převládala. Tour je sport i show. Obrovské divadlo. Na kostkách více než kdy jindy vstupuje do hry jezdecká ekvilibristika a předvídavost, ale také faktor náhody. Ovšem štěstí je součástí hry v tolika sportech.
„Nikdy v životě jsem se na kole tak nebál,“ přiznal za cílem Tom Dumoulin.
„Kostky jsou horší než jakákoliv horská etapa,“ říkal veterán Tour Franco Pellizzoti, aktér tolika bitev.
Kde jinde byste však viděli tolik obrazů nezměrného odhodlání jako tady. Stačí si připomenout pohled na Michaela Valgrena z Astany, vítěze klasiky Amstel Gold Race. Po těžkém pádu měl dres na sedmi místech potrhaný a zakrvácený, jeho části za ním vlály, přesto se po stovce kilometrů opět dral do čela skupiny favoritů.
„Skvělá etapa. Pořád se něco dělo,“ pochvaloval si Ján Svorada ve studiu České televize.
„Byl to den, kdy se od startu do cíle jelo na plný plyn a neustále jste se museli mít na pozoru,“ bilancoval Geraint Thomas, momentálně nejlépe umístěný z vrchařů v celkové klasifikaci.
Another stunning picture from today, courtesy of NOS Sport. https://t.co/9Vy6KpEm5b
Matt White před ní věštil: „Polovina chlapců pro celkovou klasifikaci bude po ní mimo hru.“
Až tak hororové to nebylo.
Ale pořadí Tour se zatřáslo.
A mnohé karty, spočívající v rukách nejsilnějších týmů, se před úterním vjezdem do Alp proměnily.
Je dobře, že jsou etapy, v nichž se závodí na dlažebních kostkách, součástí Tour de France?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 23. července 2018. Anketa je uzavřena.
