"Byla to napínavá Tour," shodují se velké osobnosti tuzemské cyklistiky.
Landisův drtivý atak v 17., předposlední alpské etapě, hned na prvním z pěti těžkých stoupání, berou Svorada i Černý za nejzajímavější okamžik 93. ročníku nejslavnějšího etapového závodu světa.
"Nejsem úplným znalcem historie, abych mohl říct, že se něco podobného nikdy nestalo, ale v každém případě se Landisovi povedla velká věc. Potom, co den předtím takřka ztratil všechny naděje, se nepoložil, a ukázal, že k favoritům patřil oprávněně," tvrdí Svorada.
"To, co Landis v poslední alpské etapě předvedl, je rozhodně hodně neobvyklé. Ale přesně se ukázalo, že kořením silniční cyklistiky jsou kopce, tam je to ta pravá cyklistika," říká Theodor Černý.
Když Floyd Landis hned v prvním stoupání 17. etapy zaútočil a rozdal karty, soupeři možná osudně zaváhali s jejich otočením. Dlouho Američana nechali ujíždět, týmy, které měly své lídry v popředí průběžného pořadí, k překvapení mnohým fanoušků zaváhaly se stíhací jízdou.
Jenže bylo to opravdu tak?
"Já si myslím, že se Landise konkurence stáhnout snažila, ale v 17. etapě na to prostě neměla," míní Černý, v roce 1986 dráhový mistr světa ze stíhačky družstev.
Svorada nemá až tak radikální názor, přesto i on vidí klíčovou roli na straně Floyda Landise.
"On soupeře možná nejvíc zaskočil tím, že se k tomu úniku vůbec odhodlal, když o den dříve měl v cílovém stoupání velikou krizi a nabral takovou ztrátu," myslí si Ján Svorada, jehož největším etapovým úspěchem kariéry je triumf na Champs-Elysées v Paříži v cílové etapě Tour de France 2001.
"Samozřejmě to vždycky záleží i na soupeřích. Třeba do loňska dokázal tým vítězného Armstronga podobné situace s jistotou kontrolovat, protože na to měl, zatímco tentokrát toho soupeři Landise měli plný brejle. Ale po bitvě je každý generálem. Prostě v ten okamžik týmy zvolily taktiku nechat Landise odjet s tím, že mu dojdou síly, ale taktika se jako správná neukázala," říká Svorada.
Zatím odmítá mluvit o americké éře Tour de France, i když v posledních osmi ročnících na pódium v Paříži ve žlutém dresu fotografům pózoval jen cyklista z USA. Sedmkrát Lance Armstrong, kterého teď na trůnu vystřídal Landis.
"Jako americkou éru bych posledních osm let závodu neviděl. Právě proto, že Tour má za tu dobu jen dva vítěze. Prostě Armstrong byl tak výjimečný, že tu bilanci jednoznačně zkresluje," vysvětluje Svorada.
Theodor Černý si dobře vzpomíná, kdy se v cyklistice začalo o Američanech mluvit vážně.
"Ve druhé polovině devadesátých let. Hodně jsme tenkrát v Německu jezdili Šestidenní a tam jsme se dozvídali, že někteří Němci začali na vyučenou jezdit závodit do Ameriky. Na půl roku, na rok. Řada zkušených lidí tenkrát prorokovala nástup Američanů a dobře si pamatuju, jakou jsme z takových tvrzení měli srandu. Protože když budu mluvit za dráhu, tak my jsme si tenkrát s Američany dělali, co jsme chtěli. Pak Tour de France třikrát vyhrál Lemond a éra Američanů začala a dosud neskončila."
