„Byl to takový průměr, zklamaný nejsem,“ glosoval to Petruš po hlineckém šampionátu. „Mohlo to sednout a být lepší, ale taky daleko horší,“ uvažoval dále 26letý sportovec, jenž má v kariéře na kontě i titul juniorského mistra Evropy z roku 2007 ve Švýcarsku.
Třebaže nyní závodí za vlastní stáj Ethic Sport, v Hlinsku ho berou za svého. Za místní KC totiž jezdil několik sezon - naposledy v té minulé. Tehdy se tu konal druhý podnik seriálu Toi Toi Cup a Petruš v něm diváky potěšil stříbrnou medailí.
„Je to pro mě téměř domácí závod,“ konstatoval. Ze Šumperka, kde bydlí a podniká v oblasti sportovní výživy, to má sice o dost blíž na poháry do Uničova, ale jak sám uvedl, v Hlinsku jej z celé republiky znají nejlépe a také mu tady nejvíc přejí.
„Mám dobré vztahy se zástupci klubu i s fanoušky. Panu Chvojkovi (šéf KC Hlinsko a pořadatel mistrovství) jsem vděčný za to, jak mi pomohl, a pořád se sem těším. Ty lidi tady mám rád a myslím, že oni mi taky drží palce, i když už jezdím za jiný dres,“ řekl Petruš.
Stejně jako soupeři si i on zasněženou trať národního šampionátu předem vyzkoušel. Ale s tréninkem to nepřeháněl, mimo samotný závod sem vyrazil pouze jednou.
„Den ode dne se měnily stopy, bylo to uklouzanější, jiné... A tohle platilo i od rána přímo během závodů. Člověk měl představu, jak to vypadá, ale neřekl bych, že mělo nějaký vliv na výsledek, jestli tu někdo jezdil týden, nebo jen dva dny. Musel jste se přizpůsobit aktuálnímu stavu,“ sdělil Petruš.
Na šesté příčce, kterou získal, se pak pohyboval skoro celý závod.
„Zkoušel jsem jet s klukama přede mnou, ale vždycky jsem chytil mezeru ve výběhu do kopce. Pak jsem se rozhodl pro svoje tempo, byla to spíš taková časovka. Okruh byl těžký. Jak se rozdělilo pole, soustředil jsem se na svoji jízdu,“ líčil.
Lubomír Petruš na MČR v Hlinsku
Zmíněný výběh ho trápil proto, že nezvolil vhodné obutí.
„Nezvládal jsem to, protože mi klouzaly tretry. Kolikrát jsem tam spadl na koleno a nemohl jsem se vyškrábat nahoru. Udělal jsem chybu, že jsem si nevzal ostré hroty,“ spílal si.
V tréninku mu to přitom takové potíže nečinilo. „Já hroty nemám moc rád, protože pak jsou problémy s pedály, ale vypadalo to, že to byla největší chyba. Výjezdy pro mě byly docela dobré, tam jsem získával, ale ve výbězích jsem tak pět deset vteřin vždycky ztratil a bohužel s tím nešlo nic udělat,“ litoval. Do cíle Petruš dospěl 4:43 minuty po vítězném Michaelu Borošovi.
