Druhé místo mi zachránilo život. O Vackově obří bolesti i brutální koncovce

Věřil, že se do nominace své stáje Corratec na Giro vejde, a když se tak nestalo, prožíval velké zklamání. Zůstal nejprve jen náhradníkem. Jenže čtyři dny před začátkem závodu najednou vedení týmu změnilo názor a Karla Vacka povolalo.

Rychle si sbalil věci a hledal letecký spoj do Itálie. „Další den ráno jsem ještě dodělával kolo a potom mě přítelkyně odvezla do Německa na letiště, odkud jsem letěl do Pescary,“ vyprávěl.

Skvělý Vacek bojoval na Giru o vítězství, nakonec je na Gran Sasso druhý

Už samotným startem na Grand Tour, prvním v kariéře, se mu splnil velký sen.

Ovšem jen u toho zůstat nemínil.

V pátek se v první vysokohorské etapě letošního ročníku řídil heslem: Kdo nic nezkusí, nic nemá. Probil se do úniku dne, který zdánlivě neměl mít šanci. Přesto se trio jezdců udrželo před pelotonem až do samého konce, ve 2130 metrech na Gran Sassu.

Vacek sice neodolal závěrečnému nástupu Itala Davide Baise ze stáje EOLO Kometa, za ním si však šlapal pro druhé místo. Při průjezdu cílem sepjal děkovně ruce a pokřižoval se. Pak se svalil na asfalt a dlouze tam naprosto vyčerpaně ležel, zatímco mu masér odepínal přilbu z hlavy.

„Kdysi jsem se utkával s Remkem Evenepoelem, ale poslední čtyři roky jsem nikde nebyl schopný bojovat o vítězství. Ještě loni na podzim jsem přemýšlel, že skončím,“ svěřoval se reportérům, když konečně vstal. „Takže dnešek je pro mě jako vítězství. Dal jsem do toho všechno.“

Kámen, který by strhl lavinu

V této bitvě vůbec nezáleželo na tom, že doposud bylo Vackovým nejlepším umístěním v sezoně 21. místo v jednorázovce Per Sempre Alfredo a 23. místo v jedné z etap O Grań Camiňo.

Nebo že na světovém žebříčku UCI mu patřilo až 1740. místo.

Podstatní byli jen tři muži v úniku, Gran Sasso a šance na životní úspěch.

„Ještě to pořád vstřebávám a je to neuvěřitelné,“ vykládal český cyklista později. „Hlavně po tolika letech, co jsem se hledal, a po všech těžkých věcech, které se staly. Bylo to brutální a byla to hlavně hrozná bolest. Ale spadl mi takový kámen ze srdce, že podle mě tam na tom kopci musela spadnout lavina. Tohle druhé místo mi nějakým způsobem zachránilo život.“

Cyklistický život, pochopitelně. Ten, po němž toužil.

Jeho stáj Corratec, která až letos povýšila mezi druhodivizní, si v očích některých expertů divokou kartu na Giro ani nezasloužila.

Navíc hned po 3. etapě přišli kvůli zlomenině v oblasti kyčle o svého lídra a jediného muže s grandtourovými zkušenostmi Valeria Contiho, jenž v minulosti na Giru krátce oblékal růžový dres.

Zůstalo sedm jezdců, sedm debutantů na Giru.

Ale odmítli jen přihlížet.

Po týdnu závodu mají na kontě nejvíc kilometrů v únicích ze všech stájí i druhé a páté místo v etapách.

Tak málo je nás vpředu?

„Dnes ráno se náš sportovní ředitel ptal, kdo se cítí na únik,“ líčil Vacek. „Po čtvrteční těžké etapě měli všichni kamenné výrazy a ani já jsem se po pravdě necítil úplně nejlépe, ale prostě jsem řekl: Dneska do něj jdu.“

Snadno se řekne, hůř provádí. Musíte vychytat správný moment, kdy se únik zrodí a peloton ho nechá odjet. Ale Vacek byl v tomto směru tím nejaktivnějším mužem z celého balíku.

„Nastoupil jsem asi pětkrát, abych únik odvezl. A povedlo se.“

Když se rozhlédl, s kým se v něm ocitl, překvapilo ho to. Jen čtyři cyklisté, z toho tři z druhodivizních týmů. Žádná početná skupina v čele s mnohými renomovanými vrchaři, kteří necílí na celkovou klasifikaci, jak by se mohlo předpokládat.

Navíc Henok Mulubrhan z Bardiani příliš brzy ztratil kontakt.

Zůstali jen tři, s Vackem šlapali zkušený Simone Pettilli z Intermarché a Davide Bais z druhodivizní stáje EOLO Kometa, o kterou pečují Alberto Contador a Ivan Basso.

Málo početný únik, odsouzený v tak obtížném terénu k záhubě.

Či snad parta pro Mission Impossible?

Tohle bude den pro bitvu mužů z popředí celkové klasifikace, chodit do úniku a plýtvat silami je zbytečné, domnívala se údajně většina týmů.

„Vůbec jsem nepochopil, že jsme se vpředu ocitli jen ve třech. Tím to bylo ještě těžší,“ popisoval Vacek. „Ušil jsem si na sebe tvrdý bič, ale to je můj životní styl. Vždycky jsem si musel všechno vybojovat a nic jsem neměl zadarmo. Ale člověk je schopný čehokoliv.“

Peloton šlapající ve stavu příměří, jim dopřával prostor. Sedm minut, devět, dvanáct.

Přesto stále panoval názor: Dojedou je.

V juniorech porážel i Evenepoela. Pak se všechno začalo sypat, vypráví Karel Vacek

„Šel jsem do úniku hlavně proto, abych později připravil útok pro našeho lídra Lorenza Fortunata,“ připomněl Bais svého kolegu, který předloni zazářil triumfem na Monte Zoncolanu.

Jenže věci se vyvinuly jinak.

„Foukal super silný protivítr a nikomu se v balíku nechtělo jet.“ vysvětloval Geraint Thomas z Ineosu, třetí muž loňské Tour. „Byla to patová situace. Tak trochu jsem chtěl závodit, ale nebyly na to podmínky.“

Jen když hrozilo, že by Pettilli, ztrácející celkově takřka osm minut, mohl vysvléknout z růžové Nora Andrease Leknessunda, rozjela stáj DSM na špici balíku vyšší tempo.

„Můžete, prosím, zase zpomalit, týme DSM?“ hned zavtipkovala na Twitteru Vackova stáj Corratec.

Když náskok tria uprchlíků klesl pod osm minut, DSM se zase zklidnilo. „Těšil jsem se, že to bude tvrdý boj, ale bylo to chvílemi i trochu nudné,“ svěřoval se po etapě Leknessund.

Což rozhodně neplatilo pro tři muže na špici.

Kdo je vlastně ten Čech?

„Hlavně jsem se modlil, aby vzadu nezačali jet nějakou řezbu, protože to by byl problém,“ říkal Vacek. „Peloton je pak (v horách) schopný stáhnout minutu na kilometru. V cyklistice člověk nikdy neví, kdy může únik klapnout. Měl jsem v tomhle směru i trochu štěstí, ale myslím, že po tom strašném úsilí jsem si ho trochu zasloužil.“

Jak se navyšovala možnost, že dojedou do cíle přede všemi, stoupal i zájem cyklistických fanoušků a odborných serverů o to, kdo je vlastně ten Čech jedoucí před pelotonem?

Mezinárodně sledovaný twitterový účet Domestique psal: „Kdo je Karel Vacek? Dvaadvacetiletý cyklista. Jede první Grand Tour. Jeho bratrem je Matthias Vacek z Treku. V roce 2021 jezdil za tým Qhubeka. Na tomto Giru byl 25. v etapě do Neapole.“

Byla to nedokonalá vizitka. Chyběla v ní důležitá informace o předchozí kariéře Karla Vacka, a sdělení: Kdysi patřil do světové juniorské špičky.

To Raúl Banqueri, datový novinář serveru LanterneRouge, hned připomínal: „Byl jedním z mála Evenepoelových soupeřů v juniorech a občas ho tehdy dokázal i porazit. Tohle řekl o Evenepoelovi v roce 2018.“

Banqueri vygooglil, přeložil a v průběhu páteční etapy na sociálních sítích zveřejnil čtyři roky starý rozhovor pro webové stránky České televize, v němž Vacek o Evenepoelovi tvrdí: „Dopadá na něj belgická mentalita a věci v rodině, což má špatný vliv. Třeba když jsem ho porazil na Lunigianě, tak se po závodě choval naprosto nepříčetně. Vůbec nechápu, že člověk, který jde příští rok do WorldTour, nemá žádný respekt k soupeřům. Naopak se v cíli hrozně vztekal a choval se neprofesionálně. Fyzicky vůbec není špatným závodníkem, nicméně takticky také není úplně vyspělý.“

Tolik je toho nyní jinak. Mistr světa Evenepoel si přijel na Giro pro titul, svůj druhý z podniků Grand Tour po loňské Vueltě. Zato Vacek do poslední chvíle neměl jistou ani nominaci.

Ale teď mohl vyhrát etapu!

Hrdinové, kteří byli odměněni

Stoupání do cíle bylo úmorné, nekonečné. Víceméně 45 kilometrů, kdy až na výjimky šlapali stále do kopce. Tady už jejich náskok klesal, ale ne natolik, aby přicházeli o šanci na etapu. Naopak, velmi dlouho se držel nad šesti minutami.

Pochopili: Můžeme to dokázat.

JEDOU O ETAPU. Karel Vacek táhne skupinu uprchlíků.

„Krizí jsem měl více. Nejhorší asi bylo, že se mi chtělo strašně moc čůrat, ale vůbec to nešlo,“ přiznával Vacek. „Posledních 30 kilometrů už bylo brutálních, to jsem se modlil a fakt jsem si myslel, že odpadnu. Ke konci jsem i odpadal, ale vůle dokáže být opravdu neskutečná. Ani bych neřekl, že je něco takového možné.“

Už byli na náhorní plošině Gran Sassa, už se dostali na nejprudší pasáž na posledních pěti kilometrech.

„Vacek je jako jo-jo,“ psal server Cyclingnews. Pettilli dvakrát akceleroval a zkoušel odpárat protivníky, Vacek dvakrát odpadl, ale znovu se dotáhl ke kolegům z úniku, načež jim 1500 metrů před cílem naopak sám na chvíli odjel.

Pro každého z této trojice platilo, že ještě nikdy nevyhrál jediný závod v profipelotonu.

Tak kdo to bude?

Ve výšce nad 2000 metry ze sebe dolovali poslední zbytky sil, na pokraji vyčerpání. A byl to Bais, komu jich zbylo nejvíce. Na jeho útok nenašel Vacek odpověď. Předstihl však Pettilliho a drápal se pro druhé místo.

„Bravissimo,“ psal na sociální sítě tým Corratec.

Alberto Contador, šéf Baisova týmu, za komentátorským pultem Eurosportu nadšeně bušil do stolu jak smyslů zbavený. A Sean Kelly, někdejší vítěz Vuelty, král klasik a nyní expert Eurosportu, velebil triumfujícího Baise, ale i jeho souputníky z úniku: „Myslím, že nikdo, včetně nás a sportovních ředitelů, nevěřil, že tohle trio může dojet vpředu až do cíle. Pro všechny tři šlo o neuvěřitelný a speciální den. Byli odměněni za boj až do konce. A Bais, který tolikrát tvrdě pracoval pro jiné, nebo šlapal v únicích, aniž by byl odměn, je teď etapovým vítězem na Grand Tour.“

I pětadvacetiletý Bais byl v šoku: „Pořád nemůžu pochopit, co se mi povedlo. Je to neuvěřitelné. Chci tohle vítězství věnovat našemu týmovému kolegovi Arturovi Grávalosovi, který bojuje s velkým problémem.“

Nesmírně silné emoce ovšem cloumaly i s Vackem.

„Poslední roky byly fakt těžké,“ vyprávěl. „Bylo to opravdu utrpení a dnešní výsledek je pro mě obrovským zadostiučiněním za všechno to strašné úsilí v tréninku a ve všem. Nemám slov, je to opravdu strašně brutální. Závod ještě nekončí, a kdyby se mi povedlo ukázat se tu ještě v nějakém úniku, šlo by o super bonus. Ale i kdybych měl zítra odjet z Gira, protože bych umřel na posteli po bolesti z dnešní etapy, budu šťastný.“

Doporučujeme

Pilot Doubek zářil na nascarech v Itálii. Je načase zase vyhrát seriál, říká

Druhé místo mi zachránilo život. O Vackově obří bolesti i brutální koncovce