Od sedmnáctého března ho čeká Cape Epic.
Slavný etapový závod v Jihoafrické republice, jedno z nejnáročnějších cyklistických klání na světě.
„Na horských kolech jde o jeden z nejsledovanějších závodů, více pozornosti mají snad jen olympijské hry. Říkám mu biková Tour de France,“ líčí devětatřicetiletý olympijský šampion v cross country z Londýna 2012.
Kulhavý na něj zamíří už pošesté, v minulosti ho dokonce třikrát vyhrál. Dvakrát se Švýcarem Christopherem Sauserem, jednou s Američanem Howardem Grottsem.
Tentokrát se na start postaví v ryze českém týmu Superior Lions. Pojede na kolech stejnojmenné značky z Beskyd, oblékne dresy táborského výrobce Kalas a parťákem mu bude Filip Adel.
Filip Adel (vlevo) a Jaroslav Kulhavý před odjezdem na Cape Epic
„K návratu mě vedlo víc věcí. Triatlon jsem nezvládal z časových důvodů. Také mi chyběla horská kola a lákala mě představa jet v kompletně českém projektu,“ povídá Kulhavý, který letos plánuje i start v maratonu v rámci Světového poháru v Novém Městě či gravelové mistrovství světa v Nice.
Trénink a do práce
Do Afriky odletí samozřejmě v jiné pozici než dřív.
V minulosti na Cape Epic mířil jakožto aktivní závodník, jeden z nejlepších bikerů své doby.
Dnes už o sobě říká, že by se naznal spíš jako občasný profesionál. Tréninky musí skloubit s dalšími povinnostmi jako je starání se o vlastní tým Ostra Multicraft Čeladná či spolupráci právě se Superiorem na vývoji kol.
„Nějak to plácám dohromady, ale vychází to. Občas si říkám, kde vůbec beru energii,“ povídá.
Možná to je setrvačník. Kulhavý o přechodu na triatlon a odhodlání dál závodit |
Dřív si mohl dovolit po tréninku odpočívat. Teď si dá jen rychlou kávu, sedne do auta a míří za povinnostmi.
„Jsem docela v kolotoči. Z časového hlediska to je dnes určitě náročnější než dřív. Nemůžu si na startu říct, že jsem dal přípravě sto procent. Protože tam jsem ošidil regeneraci, jinde jsem si dal pivo... Životní stádium profi sportovce už mám za sebou,“ má jasno bývalý mistr světa v maratonu i cross country.
Na podzim byl navíc na dvou operacích. Měl kolizi s autem a zlomil si klíční kost.
Do kupy se dával dva měsíce. „Rehabilitaci jsem nastartoval na kole a už u něj zůstal. Objel jsem soustředění s reprezentací na Mallorce, pak jsem byl sám na Gran Canarii i na závodech na Kypru,“ vyjmenovává.
Jaroslav Kulhavý při prohlídce nového kola, s kterým vyrazí na Cape Epic
Pokud jde o vytrvalostní stránku výkonu, jeho tělo prý stále reaguje dobře. Jen má problém s intenzitou.
„I regenerace je samozřejmě trochu horší. Kdybych měl jet Světový pohár v cross country, tak do něj nejdu,“ vypráví. „I Cape Epic tedy zrychlil, hlavně na startu, kde je spousta mladých závodníků. Ale se zkušenostmi se dá zvládnout.“
Boj o elitní desítku
Na start dvacátého ročníku Cape Epic odlétá ve čtvrtek, závod začíná 17. března.
Cyklisté absolvují osm etap o celkové délce 613 kilometrů s převýšením skoro 17 tisíc metrů. Královská přijde na řadu čtvrtý den, měří 88 kilometrů a závodníci během ní nastoupají 3 000 výškových metrů.
„Je to ultimátní závod. Nejen podnebím, které je pro nás Evropany úplně odlišné,“ říká o teplotách dosahujících klidně i čtyřicet stupňů. „Ale také z hlediska technických problémů a odlišný je i v tom, že se jede ve dvojicích. Každý si vybere krizi. Je o tom, kdo se nejdéle koncentruje, nejmíň ztratí a vydrží nejdéle.“
S čímž s Adelem počítají.
„I startovka je našlapaná. Nečekal jsem, že v ní bude tolik dobrých týmů. Nino Schurter má dva, pak spousta mladíků, kteří se specializují na maratony. Což dřív nebylo,“ porovnává Kulhavý. „Když ale všechno vyjde, budeme bojovat o elitní desítku a zkusíme vyhrát nějakou z etap.“
Biker Jaroslav Kulhavý na trati etapového závodu Cape Epic, který jel s Christophem Sauserem
Šlo by pro něj svým způsobem o zadostiučinění. Na šestou účast na Cape Epic se chystal už v roce 2020. Tehdy ale svět zasáhla pandemie koronaviru a nakonec neodjel.
„Byli jsme první, kdo účast zrušil, a ve finále závod o den později zrušili i sami pořadatelé,“ vrací se. „Umrtvil se celý sport, odložily olympijské hry. Což pro mě de facto znamenalo neoficiální konec kariéry, protože Tokio jsem měl ještě trochu v hlavě.“
I proto bude chtít v jihoafrické divočině uspět.
