„Bude to ročník, kterým oslavíme celou Itálii,“ plánoval si Mauro Vegni, ředitel závodu.
Což o to, cyklistickou oslavou letošní Giro opravdu je a po nedělní časovce ještě určitě bude, ale že by se v nadšení utápěli Italové? To rozhodně ne.
Když už i italská Gazetta musí kvůli absenci letošních vítězů dvě strany Gira věnovat „muži v důchodu“ Ivanu Bassovi, něco není v pořádku.
Zrcadlem současné italské cyklistiky byl i hlouček domácích novinářů v cíli sedmé etapy v Alberobellu, kteří se těsně před příjezdem nejlepších raději věnovali Leonardu Piepolimu – muži, který na Giru vyhrál tři etapy, ale kariéru ukončil před devíti lety kvůli dopingové kauze...
Bylo by nesprávné tvrdit, že Italové nejsou na Giru vůbec vidět. Ve druhé etapě na Andrého Greipela těsně nestačil Roberto Ferrari, v té následující dojel třetí Giacomo Nizzolo, v páté byl zase prvním poraženým Jakub Mareczko.
The moment where Valerio Conti crashed and lost his opportunities in the last km of today's stage. Feeling sorry for him! Photo @TDWsport https://t.co/pyvYDUJZOk
Nejblíže etapovému triumfu byli Italové v osmé etapě, kdy ještě kilometr před cílem měli v čtyřčlenném úniku dva své cyklisty – skvěle vypadajícího Valeria Contiho a úspěšného klasikáře Giovanniho Viscontiho.
Conti vjížděl do závěrečné zatáčky na prvním místě, jenže příliš brzo zabral, podjelo mu zadní kolo a bylo po nadějích. Když pak Visconti v závěrečném krpálu nedojel Gorku Izaguirreho, strádání domácích cyklistů pokračovalo.
A pokračuje stále.
Nikdy v historii závodu Italové tak dlouho na prvního domácího vítěze etapy nečekali. Až nyní, ve stém ročníku.
Jistě, v roce 2010 se domácího vítěze dočkali až ve dvanácté etapě díky Filippu Pozzatovi, jenže tehdy alespoň italský Liquigas v čele s Valeriem Agnolim opanoval týmovou časovku ve čtvrté etapě.
Letos vůbec nic.
„Rok od roku je tady víc zahraničních jezdců a konkurence se zvyšuje,“ upozorňuje Salvatore Puccio ze Sky. „A vzpomeňte si na loňskou Tour, jak dlouho Francouzi čekali na své první vítězství.“
Tour je na tom hůř
Vzpomínáte na loňskou Tour? Nebo na tu z roku 2013, popřípadě 2011?
Že ne? Tak si všechny tři ročníky připomeňme.
Loni v červenci už Francouzi propadali panice. Že bychom se ani v jedné etapě nedočkali domácího vítěze?
Osmnáct etap tehdy francouzští cyklisté bušili na vítězná vrata, až v té devatenácté se otevřela. Skvostným útokem ze sjezdu tehdy Francii zachránil Romain Bardet, který se navíc posunul na druhé místo průběžného pořadí, které udržel až do Paříže.
JE TO TAM. Romain Bardet slaví první francouzské vítězství na Tour a posun na druhé místo v celkovém pořadí.
O tři roky dříve slavila Stará dáma svůj jubilejní stý ročník a podobně jako na letošním Giru vlastně nebylo co slavit.
Až do osmnácté etapy, kdy Christoph Riblon čekání ukončil na monumentálním Alpe d ́Huez. Francouské lyžařské středisko hrálo stejnou roli i v roce 2011, kdy galskou hrdost pro změnu zachraňoval Pierre Rolland.
A sluší se dodat, že Italové na tom jsou stále lépe i co se týče celkových vítězů svých Grand Tour. Vždyť letos prvenství obhajuje domácí Vincenzo Nibali, zatímco Francouzi svého vítěze oslavovali naposledy v roce 1985, kdy se popáté radoval Bernard Hinault.
Kam kráčí italská cyklistika?
Přesto si nelze nevšimnout, že italská cyklistika upadá.
Až do roku 1988 byla nejméně polovina cyklistického pelotonu na Giru italská. Ještě v roce 2004 přijelo na slavnostní start jedenáct italských týmů se 75 domácími cyklisty. A letos?
Při stém ročníku přišel i jeden nelichotivý rekord – pouze 43 cyklistů z celkových 195, kteří do italské Grand Tour letos vyrazili, pochází z Apeninského poloostrova. Nejméně v historii.
Důvodů je mnoho. Letos třeba poprvé v novodobé historii nemá tradiční cyklistická země žádnou stáj v elitní World Tour. V druhodivizní kategorii jsou to pak pouze čtyři týmy.
Zajímavé také je, že dvěma z nich – Androni-Giacottoli a Nippo-Vini Fantini – letos organizátoři neudělili divokou kartu na úkor polského CCC a ruského Gazpromu.
„Mám cyklisty, kteří přijedou na Giro a po pár etapách mají bolavé nohy. Zuřím, když v některé z etap nemáme nikoho v úniku, poslal bych polovinu svého týmu domů,“ běsnil po v pátek Luca Scinto z italského Willieru.
„Nemáme ani týmy, které by jely vyloženě na Italy, to spíš naši cyklisté pracují pro zahraniční lídry,“ všímá si ředitel trasy Stefano Allocchio.
A tak třeba Daniele Bennati pracuje pro Naira Quintanu, Diego Rosa zase pro tým Sky a jména jako Fabio Felline, Sonny Colbrelli nebo Diego Ulissi na Giru úplně chybí, jelikož se připravují na Tour de France.
Jistě, je tady Nibali, ale ten nebude zbytečně utrácet síly kvůli vítězství v etapě, když má před očima jediný cíl – růžový trikot.
„Žijeme v éře globalizace, cyklistiku dělá spousta národů. Není to tak, že máme málo kvalitních Italů. Pořád máme spoustu skvělých cyklistů, jen někteří třeba nejsou na Giru, mají jiný program,“ říká Stefano Zanatta, sportovní ředitel italského týmu Bardiani.
„Asi nemáme ani tak skvělého sprintera, jakými v minulosti byli Alessandro Petacchi nebo Mario Cipollini, ale taky nám chybí trochu štěstí – jako v osmé etapě Contimu s Viscontim. Ale to se otočí. Dříve nebo později se nám podaří vyhrát,“ věří Allocchio.
V horách druhého a třetího týdne přijde i víc možností pro Nibaliho, Domenica Pozzoviva, Davida Formola nebo pro muže úniků Paola Tiralonga s Dariem Cataldem.
Kdy se Italové dočkají?
