Už na prvním mezičasu měl 21 sekund k dobru na obhájce triumfu a týmového kolegu Rohana Dennise a 46 sekund pak na nakonec stříbrného Wouta van Aerta.
Právě tady, v první polovině trati na nepříjemném protivětru si Filippo Ganna vytvořil náskok, o který už nepřišel.
Díky tomu se v pátek v Imole stal mistrem světa v časovce.
„Vítr byl nepříjemný, snažil jsem se co nejvíc udržet v časovkářské pozici, i když to bylo náročné. Druhá polovina trati byla přece jen jednodušší,“ popisoval.
Jednodušší, i proto si ji pohlídal. Na Belgičana sice poztrácel 20 sekund, ale to mu pramálo vadilo.
„Měl jsem výborné informace z doprovodného vozu,“ usmíval se.
I to mu pomohlo.
Dennis titul v časovce neobhájil, na MS slaví Ganna. Černý třiadvacátý |
Hned za cílem si lehl na zem, sundal si helmu a začal se vydýchávat. V tu chvíli za ním začali chodit další cyklisté s gratulacemi. Smál se, do očí se mu tlačily slzy.
Když pak přišel mezi reportéry, jako kdyby byl někým jiným, jako kdyby snad ani nebyl Italem. Většina emocí byla pryč.
„Není to pro mě nic výjimečného, už čtyři roky vozím duhový trikot na dráze,“ byla jedna z jeho laxních odpovědí na dotazy. „Ale je to samozřejmě zvláštní být prvním Italem (který se stal mistrem světa v časovce). Často jsem na sobě cítil až příliš velký tlak, teď se mi ho povedlo udržet pod kontrolou.“
Klasiky? Snad někdy
Je mu stále pouhých 24 let. Přitom za tu dobu už se tolikrát zhroutil z očekávání, která na něj Italové kladli.
Ono se není co divit.
Má skvělé geny díky tatínkovi, který reprezentoval Itálii ve veslování. To díky němu má takovou sílu, kterou směřuje do svých nohou. Narostl do úctyhodných 193 centimetrů a 80 kilogramů. Ideální proporce pro fantastického časovkáře.
S profesionální cyklistikou začínal v Lampre v roce 2015, kde si jeho talentu všimli především na dráze.
„Stal jsem se profesionálem ve 20 letech poté, co jsem měl za sebou jediný etapový závod – Tour de L´Avenir. Pořád jsem dostával nějaké pokuty, ze svých chyb jsem se musel rychle učit,“ popisoval.
O rok později vyhrál Paříž-Roubaix pro mladé cyklisty a Italové o něm okamžitě začali tvrdit, že je dalším Francescem Moserem, Francem Ballerinim, Giannim Bugnou, Andreou Tafim nebo Alessandrem Ballanem.
Tedy dalším pokračovatelem králů klasik let minulých.
„Jenže já záhy poznal, že mi to půjde líp v časovce než na kostkách. Mám rád ten pocit, kdy jste na kole jen vy a nikdo kolem vás. V cíli si nemůžete stěžovat, že vás někdo zavřel. Když uděláte chybu, je jen vaše. Ale v budoucnu bych se ke klasikám rád vrátil,“ říká.
Jak by ne, vždyť jeho dětským hrdinou býval Tom Boonen…
Hurá na Giro
Když předloni z UAE Emirates přestoupil do Ineosu, hned začal v časovkách vítězit a na propršeném světovém šampionátu v Yorkshiru získal bronz.
K tomu už měl ve sbírce čtyři tituly mistra světa na dráze. I letos na jaře vylepšil svůj vlastní světový rekord v dráhařské stíhačce, kde je jako doma.
Jeho ohromná postava s ohromnou silou ale ukrývá i citlivou povahu tohoto Itala.
Proto byl vlastně tak rád, když se letos celá sezona zastavila a on mohl strávit čas se svou rodinou na severu Itálie.
„Jsme si neuvěřitelně blízcí a je pro mě dar strávit s nimi jakýkoliv čas. Normálně bych byl doma třeba 50 dní z celého roku. Takhle jsem si to mohl užít mnohem víc,“ popisoval.
Před šampionátem se představil ve třech časovkách, z toho dvě vyhrál – jednu na italském šampionátu, druhou v závěrečný den Tirrena-Adriatica před 14 dny.
Tam dokonce na tradiční trati zajel nový rekord. Ten starý Fabiana Cancellary překonal o 26 sekund!
Následně odjel na vysokohorské soustředění.
„Naštěstí tam wifi fungovala jen po večeři, takže jsem na sociálních sítích netrávil moc času. Nečetl jsem tak všechny ty komentáře o favoritech světové časovky. To pro mě vlastně byla nejlepší možná příprava,“ líčil.
Poslední dny pak trávil se svou snoubenkou, která jako jediná z rodiny mohla proniknout do bubliny, kterou tým Ineos pro své cyklisty připravil.
Možná i to mu k titulu mistra světa pomohlo.
Žádné velké oslavy teď ale v plánu nemá.
Ganna slíbil, že v bublině zůstane i v následujícím týdnu. Má totiž před sebou ještě jeden velký cíl.
Chce na startu italského Gira v Palermu o příštím víkendu obléknout přes duhový dres ten růžový. V úvodní den na cyklisty čeká 15kilometrová časovka…
„Pokud dostanu šanci, sáhnu po ni oběma rukama,“ říká. „Bude skvělé jet ji v duhovém dresu. Pak se ale zaměřím na jedinou věc – ochranu Gerainta Thomase. Chceme s ním Giro vyhrát.“
