Ta největší pozornost se v neděli na Roubaix točila kolem vítězného Petra Sagana, druhého Silvana Dilliera a třetího Nikiho Terpstry.
Přesto se po závodě dlouho mluvilo ještě o jednom dalším cyklistovi, o Evaldasi Šiškevičiusovi.
Ne, tenhle Litevec nemá ve své kariéře žádné oslnivé výsledky.
Součástí profesionálního pelotonu je od roku 2011, kdy se upsal druhodivizní stáji La Pomme Marseille. Z té si na jednu sezonu odskočil do týmu Sojasun, než se vrátil do Delko Marseille.
Během kariéry vyhrál Circuit des Ardennes, Volta ao Alentejo, třetí dojel Kolem Pikardie a druhý ve třetí etapě loňského Critérium du Dauphiné, kde po celém dni v úniku nestačil jen na Koena Bouwmana.
V nedělním Pekle severu ale nijak nezářil.
Vždyť u jeho jména v oficiálních výsledcích svítí tři písmena DNF, která značí, že závod nedokončil, stejně jako dalších 61 jezdců.
To by bylo ale příliš zjednodušující. Příběh jeho putování z Compiegne do Roubaix je totiž spletitější, než aby ho obsáhla zmíněná tři písmena. Byla to v neděli na severu Francie doslova epická bitva.
Před startem si dal jasný cíl – hlavně dojet do cíle.
Tušil, že po angíně a zánětu průdušek, které v nedávných dnech prodělal, nebude v perfektní formě.
Také proto se v závodě trápil a už na metě 40 kilometrů před cílem se v osamění objevil kousek před Broom Wagonem, tedy zametákem. Autem, které sbírá největší opozdilce v závodě.
Litevce ale nesebral, 23 kilometrů jel za ním a motivoval jej, aby dojel až na velodrom.
Když do cíle Šiškevičiusovi zbývalo 30 kilometrů, dozvěděl se, že závod právě vyhrál Peter Sagan.
„Ale já jsem se soustředil na svou jízdu. Pochopil jsem, že řidič zametáku si přál, abych nasedl do auta a on mohl zrychlit. Ale já měl za sebou 230 kilometrů a už jen 30 mi jich zbývalo,“ popisoval po závodě.
Proto v jízdě pokračoval, než přišel další kritický moment.
Sedmnáct kilometrů před cílem čekal poslední pětihvězdičkový úsek Carrefour de l´Abre, na kterém Litevec píchl zadní kolo.
Že by veškeré jeho naděje kvůli tomu skončily? Ale kdeže…
Než aby vzdal, oběhl zametací vůz a upaloval dál až k odtahovému vozidlu, na kterém, světe div se, bylo porouchané auto jeho stáje Delko Marseille. „V momentě, kdy jsem píchnul, jsem se opravdu bál, že se do cíle nedostanu, ale nakonec jsem měl štěstí v neštěstí,“ vyprávěl.
Sám si vyměnil zadní kolo a za potlesku fanoušků, kteří na něj volali „Chapeau“, tedy klobouček, pokračoval v závodě.
„Je to šílenec. Nečekal jsem, že by v tu chvíli chtěl jet dál,“ smál se řidič Broom Wagonu. „Mluvil jsem ale s ředitelem závodu Thierrym Gouvenouem, který mi řekl, abych ho opustil, protože jsou kvůli němu zavřené silnice.“
Když se o informaci podělil s cyklistou, ten jen přikývl. „Jen jeďte, znám cestu do cíle.“
Přesně v 18 hodin a 13 minut dorazil Šiškevičius k velodromu v Roubaix, aby zjistil, že jeho brány už jsou zavřené.
Žádný z diváků na tribunách už nestál, pořadatelé právě bourali VIP stan, přesto se jim 29letého cyklisty zželelo a brány mu nakonec otevřeli.
„Ráno mi sportovní ředitel řekl, abych jel přes svůj limit, tak jsem jel. Nerad něco vzdávám, ať už je to na kole nebo v životě a Paříž-Roubaix je závod, který si zaslouží určitou úctu. Přijel jsem na velodrom, kde organizátoři zavírali bránu, ale byli tak empatičtí, že mě nechali projet,“ usmíval se Šiškevičius poté, co si v naprostém tichu objel na velodromu kolo a půl a už neoficiálně a po časovém limitu závod dokončil.
I on byl hrdinou 116. ročníku.