Betonový velodrom v Prostějově má pro Robina Wagnera zvláštní kouzlo. Právě tady rodák ze Zábřehu přičichl k dráhové cyklistice. „Je to srdcovka,“ přiznává. Loni tu na Grand Prix ovládl sprint a v keirinu skončil třetí. Letos si úspěchy nezopakoval, naopak, v obou svých disciplínách skončil až ve druhé desítce, ale přesto se usmíval. Po měsících, kdy mohl jen sedět, totiž konečně zase závodí.
Nucenou přestávku způsobilo zranění kolena. Ačkoliv při dráhové cyklistice není nouze o tvrdé pády, tentokrát Wagnera vyřadila kuriózní situace. „Byla to banální věc. V kanceláři se vyhlásila nominace na světové poháry. Pak jsme šli do posilovny, a když jsem nastupoval na válce, abych se rozehřál, uklouzla mi noha a kolenem jsem spadl na železnou hranu,“ kroutí hlavou závodník.
Hned věděl, že noha není jen naražená. „Cítil jsem, že se mi tam něco ulomilo, a vyšetření ukázalo uštíplý kus chrupavky. Po operaci jsem dva měsíce chodil o berlích a pak teprve začala postupná rekonvalescence. Do plného tréninku jsem se vrátil až po pěti měsících. A vysadit na takovou dobu je pro cyklistu ‚smrt‘,“ líčí Wagner výsledek nevinného uklouznutí na tréninkových válcích.
Místo Los Angeles dlouhé volno
Tvrdá tréninková dřina a hledání ztracené formy je však pořád příjemnější, než nemoci dělat nic. Zvlášť když jen pár minut před tím, než se mu osudově smekla noha na tréninkovém válci, se Wagner dozvěděl, že má jet na první dva světové poháry do Kolumbie a USA.
„Do Los Angeles jsem se hodně těšil. A měsíc nato bylo mistrovství světa v Číně. To bylo psychicky náročné, protože člověk trénuje půl roku na nějaký vrchol a najednou veškerá práce přijde vniveč. Ale už jsem byl zraněný dřív, tak vím, že člověk musí být vytrvalý. A snažil jsem se to brát, že mám dva měsíce volna, což jsem dlouho nezažil. Obvykle máme mezi zimní a letní sezonou jen čtrnáct dní,“ připomíná čtyřiadvacetiletý závodník.
Už jsem pod jedenáct vteřin
Na Grand Prix se Wagner představil nejprve ve sprintu a čtrnácté místo není nic, co by ho mohlo těšit. Zvlášť když loni v Prostějově vyhrál. „Na minulých závodech jsem nebyl schopný jet pod jedenáct vteřin a na Malečkovi už jsem byl na dvoustovce za 10,6, tedy tři desetiny za loňským časem. To beru jako velký úspěch, že výkon jde nahoru, pomaličku se vracím zpátky,“ dává si postupné cíle.
Neuspěl ani v keirinu, kde nepostoupil mezi dvanáct semifinalistů, radost mu tak udělalo aspoň vítězství v týmovém sprintu s parťáky z Dukly Brno. „To mě nakoplo. Každého takového malého krůčku si teď cením,“ přiznává Wagner.
Další chce přidat co nejdříve, aby byl připravený pro další vrcholy, které dráhařům blíží. „Nejprve nás čekají závody v německém Dudenhofenu, pak v Barceloně, švýcarském Aigle a pak už přijde mistrovství Evropy v Berlíně (18.-22. října). Minulý týden se vyhlásila nominace, tak se musíme s klukama poprat, kdo pojede. Rozhodne se podle aktuální formy, tak uvidíme, jak na tom budu,“ přemítá Wagner, který už má z evropského šampionátu jeden bronz - na pevný kilometr z Grenchenu v roce 2015.
Jen pár dnů po berlínském mistrovství se rozjede nový ročník Světového poháru. Jeho letošní program je lákavý tím, že na úvodní dva díly do nizozemského Apeldoornu a polského Pruszkowa odpadá dlouhé cestování. A Robin Wagner chce být po nuceném odpočinku u toho. „Cítím teď nový drajv a zdravou motivaci,“ hlásí.
