Stačí pár metrů po plochodrážní dráze ve Slaném a barevný had trikotů se mění v uniformní šeď. Špína cáká do stran a belgický mechanik Marc, co na šampionát přijel pečovat o Martina Bínu s Radomírem Šimůnkem, postává v depu v kóji číslo 9 připraven na šichtu s wapkou.
„O každého závodníka od nás v týmu se starají dva mechanici,“ říká a pracovní mundúr už má umazaný českou hlínou. „Bláto? Tohle?“ usměje se a kroutí hlavou. „Zítra bude bahno,“ připomíná belgický šamionát v Erpe-Mere, který se má z cyklistického závodu změnit na běžecký.
Červená tatrovka s nápisem Hasiči Zlonice stojí opodál a „hasí“ cyklokrosové speciály v ceně slušného ojetého vozu. Nádrž na 6000 litrů pomalu vysychá.
Oba závodníci stáje Corendon-KwadrO mají v záloze tři bicykly a tři sety kol s různým dezénem, kdyby se výrazně zhoršily podmínky na okruhu. Zdvojené depo umožní v každém okruhu měnit umazané a třeba i nefunkční kolo dvakrát. „Nebude to potřeba, možná dvakrát za závod,“ odhaduje Marc.
Po půlhodině už však Bína navštívil depo dvakrát a mechanik sviští k hadici s vodou. Ostříká to nejhorší, kartáčkem na nádobí pak ladí poslední detaily a omotávku řídítek, na které by mohly klouzat ruce. Pak ještě hadříkem do sucha utře rám a zase je ve střehu.
Šimůnek nemá svůj den a vzdá. „Člověk se snaží, dává tomu sto procent a vůbec to nejde,“ zoufá si. Bína se brodí závodem o něco déle, ale pak Marcův kolega ukazuje prstem k cílové rovince: Končí. „Mám zdravotní problémy, bylo by lepší sezonu skončit,“ líčí pak sesazený obhájce. „Ale jedu dál, protože je mistrovství světa v Táboře. Nicméně aktuálně uvažuji, zda jestli má vůbec smysl.“
Cyklokrosová bitva pokračuje bez dvou velkých favoritů a Michael Boroš, nakonec třetí muž mistrovství, už zase zvedá prst směrem k depu. Musím měnit, naznačuje. Seskočí, jeden mechanik chytá blátem obalený bicykl, druhý podává nové kolo. „A jeeeď!“ hecují.
Tým ČEZ Tábor má v závodě šest mužů a každý si přivezl dvě rezervní kola. Teprve tohle je pravé rojení. Mechanik ve speciálním „skafandru“ je umazaný až po kolena. „Do galusek foukáme podle potřeby závodníků,“ prozradí a už zase pospíchá do práce. Kolo Jakuba Skály, který ve Slaném usiluje o celkové prvenství v Českém poháru, ztěžklo pod nánosy aspoň o dvě kila.
„Nejhorší byla ta kombinace bláta a větru na cílové rovince, tam to bolelo,“ vydechne šampion Ťoupalík a z uší si vytírá poslední kapky bahna. „Rozhodla síla a vytrvalost, ale úplně extrémní bláto tady nebylo, spíš jenom uklouzané a trošku měkčí.“
