Dvojnásobný světový šampion ve fourcrossu má za sebou řadu městských sjezdů, bláznivých závodů po schodech a se skoky, nad kterými se tají dech, a se situacemi, kdy jde o zdraví.
Třeba loni ve Valparaisu pedálem nabral toulavého psa, nedávno v plné rychlosti potkal chlapíka, který na trati kráčel s igelitkami v rukou, pak zase ze dveří nečekaně vykoukla babka. „V životě z toho baráku nevylezla a teď najednou, když tam jedu já.“ Drama na drama.
Ale co teprve mexické Taxco! To je zatím lídr v žebříčku nejnebezpečnějších.
„Jen jsem držel řídítka a doufal, že se dole zastavím,“ vyprávěl potetovaný střelec z Brna. „Jel jsme asi šedesátkou, přes schody, v uličkách. Když jsem sáhl na brzdy, kolo nic. Bylo tam místo, kde se hodně dobrých jezdců spálilo, kde narazili.“
Slavík plánuje MS v JablonciV pondělí vznikl kalendář fourcrossové série ProTour 2015, překvapivě v ní však schází jablonecký závod JBC 4X Revelations, který Tomáš Slavík pořádá a který letos vyhrál. Přitom závod v Jizerských horách byl vyhlášen tím nejlepším v ročníku. Proč? ptali se ho. "Ten dotaz dostávám snad třicetkrát denně," říkal biker-pořadatel. On však míří výš: "Usilujeme o mistrovství světa." Jednání s cyklistickou unií UCI je ve finální fázi, ředitel závodu řeší už jen podmínky a 25. července by se do Jablonce měla sjet světová elita. A Slavík samozřejmě bude chtít doma vybojovat třetí zlato kariéry. "Taková příležitost se mi už asi nikdy nenaskytne." |
On sám cestou ke 3. místu v závodě i celkově ze svého kola za 250 tisíc očesal „jen“ řazení. Ale třeba Kolumbijec Guttierez, velký favorit na vítězství v City Downhill World Tour, do níž Taxco spadalo, skončil hůř. Ztratil kontrolu nad svým speciálem, narazil do sloupu a utrhl si poslední článek prstu na ruce.
„Teda utrhl, zlomil si ho tak blbě, že mu visel jen na kůži,“ popisoval Slavík. V nemocnici mu říkali: Marcelo, to musíme hned amputovat. „On ale doktory nějak přemluvil, aby mu ho přišili, a vypadá to, že prst se chytil.“
To Slavík měl nejvíc v kalhotách letos při závodě Světového poháru ve Val di Sole. Sám ví: „Nelze se z fourcrossaře za jeden rok vypracovat do pozice uznávaného sjezdaře.“ Ale pro muže, který se tréninku nejrychlejší z cyklistických disciplín věnoval pouhé čtyři měsíce, byl takový křest krutý.
„Neskutečný sklon trati, gigantické převýšení, furt jsem stál na brzdách, jenže ty nefungovaly,“ popisoval. „Zase to byl stav `no control`“ Co do rychlosti však nebyl italský závod tak výživný, rekordy Slavík trhal jinde. Japan Downhill ve Špindlerově Mlýně, to byl extrém! Černá sjezdovka, hromadný start, 75 lidí na startu. „A mně GPS ve spodní pasáži ukázalo 109 kilometrů v hodině. Doufám, že kecala.“
Recept? Buď vypnout mozek, nebo absolutně věřit ve své schopnosti. „Bezmozci mezi námi jsou, jedou sice strašně rychle, ale jednou narazí a končí pak v sádře,“ říkal biker. „Já odvahu trénuju v motokrosu, pak mi rychlost na kole nepřipadá taková. Ale stejně, když valím šedesátkou lesem, mezi stromy, začínám přemýšlet, co by se mi mohlo stát.“
