Tak si vás prověříme, chlapci. Jak Hirt prosíval vrchaře a Roglič hlídal Mase

Mlha houstne, tu a tam mrholí, chladu citelně přibývá. V čele 18. etapy šlape uprchlík Michael Storer z týmu DSM, stíhat se jej pokouší David de la Cruz z UAE Emirates a pak už se skrz mlhu prokousává skupina největších favoritů.

A v jejím čele... Jan Hirt.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Pro českého fanouška příjemný pohled. Speciálně v těchto kulisách.

Hra o smlouvy v profipelotonu vrcholí. Jasno nemají Štybar, Vakoč i Kreuziger

Jsme totiž na Altu d’El Gamoniteiru. Na stoupání - nováčkovi, které se skrývá v asturském pohoří Sierra del Aramo a stalo se strašákem pelotonu od chvíle, kdy organizátoři vyhlásili trasu letošní španělské Grand Tour.

Jsme na silnici do nicoty.

V královské etapě Vuelty.

Tři stoupání mají už jezdci v 18. etapě v nohách a teď proti nim stojí to finální a ze všech nejtěžší, přezdívané Bratranec Angliru. Právě Angliru, považované za nejdrsnější výšlap na mapách Grand Tour, je odtud nedaleko, řekli byste přes kopec.

Vuelta 2021

speciální příloha iDNES.cz

„Gamoniteiru je přece jen o něco jednodušší,“ porovnává Sepp Kuss, nejupovídanější z jezdců Jumba. „Je dlouhé a strmé, ale není na něm žádný úsek, kde byste umírali, jen abyste udrželi přední kolo na zemi. Na Angliru jsou některé rampy ještě strmější.“

Přesto jde o drsný a brutální kopec: 14,6 kilometru dlouhý se 1450 výškovými metry a průměrným sklonem 9,8 procenta, včetně úseků mezi 12 a 15 procenty.

Ale nad tím Jan Hirt nepřemýšlí. Plní misi, na které se v týmu Intermarché - Wanty Gobert usnesli: dostat prozatím dvanáctého Louise Meintjese do Top 10.

„Od začátku etapy jsme to měli nastavené tak, že s Louisem zůstanu až do konce a pokud se bude cítit dobře, zkusíme něco vymyslet,“ vysvětlí český pomocník.

Jihoafričan Meintjes se cítí dost dobře. Podobně jako jeho parťák jako by ve třetím týdnu Vuelty pookřával.

Osmnáctá etapa Vuelty: slaví López, Roglič dál v červené. Vidět byl i Hirt

„Plán zněl, že zkusíme zařídit krizi Martinovi a Grossschartnerovi (dvěma jezdcům Top 10 v pořadí před Meintjesem). A taky jsme museli nahánět De la Cruze, který Louise ohrožoval,“ nastíní Hirt.

Devět kilometrů před cílem se proto posunul do čela skupiny favoritů, před trojičky či dvojičky Jumba, Movistaru, Bahrainu i Ineosu. Za jeho kolo se zařadil Meitjes - a teď už stáj Intermarché přitvrzuje hru.

Prověříme si vás, chlapci.

Kde to jsme? Silnice, nebo kozí stezka?

Náskok dvou uprchlíků rázem rychle klesá, naopak skupina favoritů ztrácí vagonky. Nejen Guillaume Martin a Felix Grossschartner jsou odpáráni. Najednou zůstává pospolu pouze dvanáct mužů. Efekt Hirtova osekání skupiny je zjevný.

Jak že si to přál Jack Haig z Bahrainu Victorious, čtvrtý muž pořadí, před čtvrtečním startem ve městě Salas? „Chci, aby tohle byl opravdu obtížný den, abychom zjistili, jestli v něm někdo z favoritů rupne.“

Má, co chtěl. Díky, Jane, za ten test, mohl by říci.

Šest kilometrů před cílem se ráz stoupání zásadně mění. Z běžné silnice zahýbají doprava na někdejší cestu pro pastevce krav, která nevede do žádné vesnice, ale prostě jen vzhůru a pořád vzhůru, až zčistajasna uprostřed hor skončí.

„Taková stoupání jsou poznávacím znamením Vuelty,“ soudí Joe Dombrowski z UAE Emirates. „To ani nejsou ve skutečnosti silnice. Občas mám pocit, že Španělé jen vyasfaltují šotolinovou kozí stezku, aby tam bylo něco zajímavého.“

Silnička je vskutku úzká, ačkoliv kvůli příjezdu Vuelty ji místy vyspravili. Cyklisté opouštějí zalesněný úsek a dál se drápou nahoru mezi vápencovými skalisky a křovinatou vegetací, podél pasoucích se krav a koní, obklopeni fanoušky, kteří se sem vydali mlha nemlha.

Pět kilometrů před cílem končí Hirtův „působivý kus práce“ (jak jej popsal ve své zprávě sám tým Intermarché). Opouští první pozici. Dál už to bude na Meintjesovi.

Uprchlíci jsou dostiženi. Čelní skupinka se dělí. Jména v její přední části ovšem nikoho nepřekvapují: Primož Roglič, Egan Bernal, Enric Mas, Miguel Ángel López, Sepp Kuss. Na gumě visí Jack Haig.

Bernal opět jednou atakuje. A znovu.

„Jste odvážný,“ řeknou jezdci Ineosu po etapě.

„Hřbitovy jsou plné odvážných mužů,“ zasměje se. „Ale chtěl jsem něco zkusit, abych později neměl pochybnosti o tom, co se mohlo stát.“

Roglič se ho drží. Teď útočí pro změnu další Kolumbijec López. A uniká jim. Slovinec se k němu ani nepokouší doskočit. „Já se dnes soustředil hlavně na Mase,“ prozradí. První muž pořadí si hlídá druhého.

Movistar za minutu dvanáct

Ještě dva kilometry. „Ty vám připadají, jako by nikdy neměly skončit,“ říká o nich Dani Navarro z týmu Burgos-BH, který si tu byl před Vueltou zatrénovat.

Závěrečná rampa do cíle má takřka 20 procent.

López se sem dostává první. Pasáž je natolik strmá, že nejdříve ani nezvedne ruku na oslavu vítězství, raději se nepouští řidítek.

A za ním? Jistě, nebyl by to Roglič, aby si aspoň trochu nezaútočil. Přestože před etapou tvrdil: „Dnešní plán je přežít.“ Na posledních 500 metrech ukáže záda Masovi a Bernalovi.

I když do cíle etapy dojíždí muž v červeném trikotu „jen“ druhý, svůj náskok na čele celkové klasifikace znovu navyšuje, už na 2:30 minuty před Masem.

Movistar nicméně slaví, že Lópezovou zásluhou se takřka za minutu dvanáct dočkal na letošních závodech Grand Tour prvního etapového vítězství.

„Už jsou to čtyři roky, co jsem na Vueltě vyhrál naposledy,“ říká Kolumbijec. „Dokázat to dnes v královské etapě mě činí hrdým. Nabídli jsme pěknou podívanou.“

TRIUMF V MLZE: Lópezův útok a vítězství.

Jeho španělská stáj potratila na trase závodu tři muže včetně Alejandra Valverdeho, pokračují jen v pěti, ale jsou vidět.

Enric Mas do mikrofonů sděluje, že ačkoliv si stojí výše v pořadí než López, tentokrát se podřídil týmovému kolegovi. „Musel jsem respektovat, že před námi Miguel jede o etapu. Měl jsem sice také chuť zaútočit, ale tím bych patrně přitáhl Primože k Miguelovi.“

Louis Meintjes po osmém místě v cíli stoupá pořadím na desátou příčku. Mise splněna. Jan Hirt, který už poslední kilometry pojal volněji, oznamuje: „Pěkný kopec, takové mám rád. Jelo se mi fajn.“

Jeden po druhém se skrz mlhu prodírají vzhůru další a další unavení jezdci a za cílem se hned otáčejí, aby zase sjeli o kus níž na improvizované parkoviště týmových automobilů.

Se ztrátou 41 minut na Lópeze je tu také Fabio Jakobsen a kolem něj čtyřčlenná kohorta jezdců Quick-Stepu čítající rovněž Zdeňka Štybara a Josefa Černého. Také oni splnili misi: dovézt lídra bodovací soutěže na vrchol v dostatečném předstihu před časovým limitem (45 minut).

Královská etapa končí.

„Bylo to dnes přetěžké, ale to je v pořádku, taková má přece královská etapa být,“ říká Roglič. „Jsem rád, že mi po včerejším vzepětí ještě zbyl nějaký benzin v nádrží.“

Karavana Vuelty opouští Asturii a míří dál na západ do Galicie. Primož Roglič si s sebou odváží na první pohled velmi pohodlný náskok na své pronásledovatele.

„Pokud se v itineráři podíváme na stoupání v páteční a sobotní etapě, už tam není tolik prudkých kopců,“ sděluje. „Z tohoto pohledu je určitě příjemné mít dvě a půl minuty k dobru. Ale z mých zkušeností vím, že není hotovo, dokud není opravdu hotovo.“

Mohli bychom připomínat nejen loňskou časovku Tour na Planinu krásných dívek. I v nedávné historii Vuelty narazíme na podivuhodné náhlé zvraty. Vzpomínáte na etapu do Formigalu v roce 2016, kdy Alberto Contador a Nairo Quintana zaskočili Chrise Frooma brzkým útokem? Nebo na Contadorův útok všechno, nebo nic na prémii 3. kategorie Fuente Dé v roce 2012, kde „ukradl“ červený trikot Joaquimu Rodríguezovi?

Přesto je Rogličova pozice luxusní.

„V sobotní obtížné etapě se ještě může pořadí přesypat, ale v jeho případě ne,“ soudí Jan Hirt. „Pokud nebude mít těžší pád, není dál co řešit.“

Doporučujeme

Bitva o mečbol. Grepl tuší řežbu, Šotnar tvrdí: Do finále postoupíme spíš my

Tak si vás prověříme, chlapci. Jak Hirt prosíval vrchaře a Roglič hlídal Mase

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}