Vítková: Byla jsem vyřízená a usínala v osm. Ale jsem dál na své vlně

V Koreji si libovala, že se celou sezonu veze na vlně - a z té vlny nespadla ani nyní, po návratu z olympijských kolbišť. Šestým místem i bezchybnou střelbou v pohárovém sprintu v Kontiolahti potvrdila biatlonistka Veronika Vítková dlouhodobou vysokou výkonnost.

Bylo obtížné dát se po hektickém poolympijském týdnu zase do kupy?
Ten týden doma byl určitě hodně náročný. Přišlo mi, že jsem se v něm ani nezastavila. Každý den jsem potom chodila spát už kolem osmé, deváté hodiny večer, protože jsem byla úplně vyřízená - a okamžitě jsem usnula. Ale i tak jsem se na další závody moc těšila, věděla jsem, že je pořád o co bojovat. Prostě jsem, když to řeknu blbě, po olympiádě nic nezabalila. A teď jsem ráda, že jsme zase tady a že se mi sprint takhle povedl.

Sprint žen

Zpravodajství

Zvládala jste tedy v týdnu po hrách i pravidelně denně trénovat?
To ano, každý den jsem se na lyže dostala. Měli jsme přivítání v Jablonci, přivítání v Jilemnici, ale hlavní oslavy jsme si nechali až po konci sezony. Takže od úterka po olympiádě jsem zase denně běhala na lyžích.

Areál v Kontiolahti není vůbec jednoduchý, problémy zde dokáže nadělat větrná střelnice i pověstné stoupání Zeď. Jak se tentokrát zamlouval vám?
Ze začátku jsem z něj měla dost špatný pocit, protože jsem se na trati příliš dobře necítila. Ale postupem času se to zlepšovalo a ve sprintu se mi jelo nejlíp z těch dnů, co jsme tady.

Střelbu jste si pohlídala, že? Obzvlášť při stojce nepanovaly dobré podmínky.
Toho jsem se trošku zalekla. Když jsem přijížděla na stojku, viděla jsem, že fouká opravdu dost. Tak jsem se ty rány snažila hlídat a držet. Potom mi ukazovali, že kromě první rány to byly ode mě víceméně ležáky. Mám radost, jak jsem celou tu položku zvládla. Nulové sprinty mám teď letos na kontě už tři, to se mi ještě nikdy nepovedlo.

Ona i ta výsledková bilance z vašich sprintů je po Novém roce úctyhodná: třetí, třetí, třetí, šestá.
No, to docela jde. (dlouze se rozesměje)

Řekl bych, že to víc než jen jde.
Jasně, jsem moc ráda, že se mi pořád takhle daří. Dál se vezu na té své vlně.

Přiblížila jste se ze 2. místa v hodnocení sprintu na 19 bodů k vedoucí Slovence Kuzminové. Mohla byste bojovat o malý glóbus, ale finálovou neúčastí Čechů v Ťjumeni tato možnost zákonitě padá.
Nechci se k tomu vyjadřovat. Opravdu ne.

V Kontiolahti vás nyní v sobotu čeká sprint dvojic (singl mix). Takže zároveň i velká premiéra?
Ve Světovém poháru ano, ale jela jsem ho loni na mistrovství Evropy s Tomášem Krupčíkem.

České sestavy na sobotu

Sprint dvojic (singl mix):
Vítková, Moravec.

Smíšená štafeta:
Puskarčíková, Jislová, Krčmář, Václavík.

(Michal Šlesingr zůstává nadále ve stavu nemocných.)

Překvapila vás nominace?
Překvapila. Trenéři nás nechali tipovat, jak bychom singl mix a smíšenou štafetu postavili a nikdo jsme to takhle netipnul. Ale už po příchodu do buňky jsem po sprintu říkala: Já bych chtěla jet singl mix. Vzápětí jsem uslyšela: To by chtěl každý. Ale nakonec ho opravdu jedu.

S Ondřejem Moravcem v něm můžete zaútočit na nejlepší české pohárové umístění v této disciplíně, kterým je 6. místo. Jde o závod, v němž je velmi důležitá kvalitní střelba, a tou momentálně disponujete.
To ještě uvidíme, jak to bude vypadat.

Potom přijde v neděli hromadný závod...
Ten bude hodně těžký. Všichni už toho budou mít po třech dnech plné zuby. I když například Darja Domračevová, Kaisa Mäkäräinenová a Laura Dahlmeierová štafety nejedou a šetří se až na masák.