Rok 1985: letecký akrobat. 1989 rychlostní kanoista, 1990 zápasník ve volném stylu. Zástupci "netradičních" sportů tehdy triumfovali v prestižní anketě sportovních novinářů. Že by biatlonista Michal Šlesingr jejich úspěch zopakoval?
"Nemyslím si to," říká čtyřiadvacetiletý reprezentant, který na sebe upozornil na loňském mistrovství světa, na němž získal stříbro a bronz.
Nad jmény Jirmus, Szabó či Lohyňa kroutí s úsměvem hlavou. Ale je realista. Ví, že mezi pěti mistry světa nemá šanci. A proto jím slavnostní vyhlášení necloumá. Stejně se ho nezúčastní.
Právě totiž absolvuje další díl Světového poháru v Ruhpoldingu, kde ho dnes čeká sprint a zítra stíhačka. "To je pro mě momentálně důležitější," říká s výhledem na blížící se nominaci na únorové mistrovství světa.
Je si vědom, že taková příležitost, setkat se s nejlepšími českými sportovci se už nemusí opakovat. "Určitě je to prestižní věc, z ankety je cítit historie. Ale tuším, že budu někde mezi osmým a desátým místem, proto mě to tak nebere."
Své nominace mezi elitu českého sportu si však nesmírně váží. "Je to zviditelnění nejen pro mě, ale celý náš sport," uvědomuje si.
Přesto alespoň na dálku se bude moci s aktéry slavnostního večera spojit. Komentátor České televize mu cenu předá během přímého přenosu na střelnici v Ruhpoldingu.
Šlesingr je v historii ankety třetím zástupcem biatlonu v desítce. Před ním se do ní dostali mistři světa - Kateřina Holubcová v roce 2003 (skončila šestá) a Roman Dostál před třemi lety (celkově devátý).
Hecuje se se svým reprezentačním kolegou, kdo skončí výš? "Určitě ne," směje se rodák z Letohradu.
Svůj tip na vítěze má. "Fandím zimním sportům, takže Sáblíková nebo Záhrobská."
A že by ji v budoucnu mohl někdy vyhrát? "Tak stát se to může, ale to bych musel být minimálně mistr světa, nebo by se ostatním nesmělo dařit. A také záleží, jak často se objevíš v médiích," dodává v dobré náladě. Pak by také mohl pomýšlet na prémii 400 tisíc korun, kterou vítěz letošního ročníku získá.
