Slavíte jubilejní desáté vítězství ve Světovém poháru. Už je ten počet triumfů dvojciferný, co tomu říkáte?
Tomu jsem skoro ani nevěřila, že zažiju. Zrovna před začátkem sezony jsme se s přítelem bavili, jestli se mi někdy těch deset svěťáků povede vyhrát. Dala jsem si tu desítku jako závazek předtím, než skončím. Takže to teď asi budu muset trochu navýšit.
Pokud vím, třináctka je vašim oblíbeným číslem.
To by bylo až moc optimistické.
Podle informací od trenérů jste se před závodem necítila nejlépe. Jak je to tedy s vašim zdravotním stavem?
Ráno jsem se nevzbudila právě ve své kůži. Už včera jsem prospala celé odpoledne a pak i celou noc, takže jsem ten odpočinek asi potřebovala jako sůl. Před závodem jsem proto od sebe ani moc nečekala. Ale možná že i tohle mi nakonec svým způsobem pomohlo. Mám strašnou radost.
Těch problémů na cestě k vítězství bylo tentokrát víc než dost. Vždyť na start jste přibíhala necelou minutu před výstřelem.
Už se to se mnou vleče, co? Zase jednou jsem si špatně rozvrhla čas. Je to opravdu jedna z mých horších vlastností. Časový odhad prostě nemám takový, jaký by byl zapotřebí.
Co vás zdrželo?
Že jsem se ještě šla rychle převlíct, protože při té hrozné chumelenici na nástřelu jsme promokly úplně durch, jak jsme si lehaly na mokré podložky. Čím víc se snažím přijít včas, tím větší je to pro mě problém. Spousta lidí mě už nařkla, že to dělám schválně a vytvářím si tak image, ale není to tak, vážně ne. Kéž by to tak bylo.
Ve třetím kole jste pro změnu musela řešit zlomenou hůlku poté, co vám ji přišlápla Franziska Hildebrandová.
To je jedna z věcí, které se v závodě stávají často. Ale tady jsem se málem na té trati rozbrečela. Že mi někdo zlomí mou růžovou hůlku, kterou mám s Kaisou Mäkäräinenovou jako jediná, tak to si teda dovolili dost. Kdyby byla červená, tak by se mě to tolik nedotklo, ale že šlo zrovna o tu růžovou, to mě naštvalo. Já si kvůli ní vyladila i štítek a bundu a najednou mi ji tam Františka ukopne (udělá nešťastný obličej a pak se dlouze rozesměje). To si dělám srandu, samozřejmě. Vážně se tohle stává. Františka asi neodhadla vzdálenost, nechtěla mě srazit. Lyže jí jely při sjezdu víc než mě, vystoupila si vedle trati, já tam zrovna zapíchla hůlku a ona mi ji ukopla. Jsem ráda, že tam poblíž stál... kdo vlastně?
Italský servisman.
Jo. To bylo super. Dostala jsem na pár metrů italskou hůlku, než mi trenér Jirka Holubec podal naši rezervní.
Na poslední střelbu jste přijela s malou ztrátou za Dorinovou a Hildebrandovou. Vnímala jste sluchem nebo periferně očima, že obě míjejí?
Říkala jsem si, že si ty dvě budu tak nějak kontrolovat. Jenže já vážně nejsem schopná vnímat vůbec nic, co se děje kolem mne. Navíc jsem na tu poslední střelbu přijela tak unavená, že si to nikdo asi neumí představit. Byla jsem ráda, že jsem zmáčkla tu spoušť včas a snažila se na celou položku soustředit.
A najednou jste byla první. Jak se vám potom v nachumeleném sněhu jelo?
V posledním kole už jsem toho ani moc neviděla, to bylo na výdrž. Rozhodně jsem nepropadala pocitu, že jedu s celkem velkým náskokem první. Věděla jsem, že to musím do posledních metrů hrozně hnát. Když jsou takovéhle podmínky, závodnice za vámi většinou při sjezdech z kopce chytí stopu, kterou uděláte vy - a jsou schopné dojet vás o strašnou spoustu metrů. Bála jsem se, že zase budu muset s někým sprintovat do cíle.
Ale bála jste se zbytečně.
Opakovala jsem si: Musím vydržet i kvůli českým fanouškům, kteří mě tu hnali. Byla jich tu spousta. Díky moc všem. Byli skvělí a oživili mi nádherné vzpomínky na Nové Město.
Světový pohár nyní vedete už o 73 bodů.
To je skvělé, bomba, hrozně mě to nakoplo i do dalších závodů. Udělám všechno pro to, abych ze sebe vydala maximum a držela se tam nahoře zuby nehty.
V neděli čeká štafeta. Pojedete ji? Nebo vzhledem k tomu, že jste se včera a dnes ráno necítila dobře, zvažujete její vypuštění?
Štafeta je srdcová záležitost. Nevím, co by se muselo stát, abych nenastoupila. Takže doufám, že ještě budu mít dostatek sil - a že to neskutečné množství hodin, které jsem od včerejška naspala, mě posílilo natolik, že nakonec vydá i na to, abych nepropadla nějaké nemoci .... nebo depresi. (další dlouhý smích) Nemám v povaze něco vypouštět. A když jedu závod, tak ho jedu, jak můžu, a jak mi mé síly dovolí. Zítra se budu snažit prát se úplně stejně jako v předchozích dnech a pokusíme se tu s holkama předvést co nejlepší překvapení... tedy představení.
A třeba se i vrátit ve štafetě na stupně vítězů...
Také to se může povést. V biatlonu neznáte dne, ani hodiny, cokoliv se může stát. Když se podíváme na formu, v jaké jsou momentálně Němky, ale i jiné týmy, jsou pro nás stupně ve štafetě čím dál těžší. Co letos předvádí kolektivně Němky, toho jsme opravdu hodně let nebyly svědky. Ale i ta štafeta je vždycky o střelbě. Když se s holkama trefíme, mohly bychom být na stupních zpátky.
