Po poslední střelbě Gabriely Koukalové v nedělním hromadném závodu jste poskočil radostí a nadšeně pumpoval rukou nad hlavou. Byla to úleva?
Vzpomínal jsem na mistrovství světa, na Světové poháry, ale tyhle emoce jsou jednoznačně největší, zůstanou vám v srdci. Na medaile se zapráší, ale tyhle momenty vám nikdo nevezme. Když jsme předtím viděli, jak Gábina na trati vypadá, bylo jasné, že bude bojovat s kýmkoliv. Radost pak byla ohromná.
Na tiskové konferenci pak mluvila nejemotivnějším momentu kariéry, větším než na hrách v Soči nebo na domácím mistrovství světa. Vnímal jste to podobně?
Už v minulých sezonách jsem si dovolil srovnávat Soči a Nové Město. Medaile z mixštafety, kterou jsme tady vybojovali v roce 2013, s tou se těžko může něco srovnávat. Soči pro nás bylo úžasné, další biatlonová pohádka, ale při vzpomínkách na domácí atmosféru mě mrazí v zádech a teď bude ještě víc. Olympijské hry jsou jednou za čtyři roky, ale takový závod přijde jednou za život.
SPOKOJENOST. Ondřej Moravec se raduje v cíli hromadného závodu v Novém Městě.
Byl by to pro vás letos menší zážitek, kdyby stupně vítězů chyběly?
To se nedá říct. Už sobotní mužská stíhačka byla emotivní vzhledem k tomu, co se všechno přihodilo. Jen jsem koukal, co všechno se u biatlonu může stát. Ondra Moravec byl nastavený na souboj o pódium, pak ale spadnul. Přesto tribuny při střelbě vestoje skandovaly jeho jméno. Jarda Soukup s Michalem Šlesingrem pak dojížděli do cíle na fotofiniš, zdravili diváky. Pak zase dojížděl Ondra a tribuny ho vítaly, jako kdyby zvítězil. To byla nádhera, ale s medailí je to samozřejmě ještě hezčí.
Světový pohár by se teď do Nového Města měl vracet mnohem častěji.
Ano, podle posledních informací bychom měli mít tři Světové poháry v příštích čtyřech letech, což je úžasné. Když bude český biatlon nahoře, věřím, že i fanoušci přijdou. A jestli budeme mít každý rok Světový pohár? Pokud to budeme schopní organizačně zvládnout, bude to pěkné. Zatím pro to máme nejlíp našlápnuto, závodníci i organizátoři udělali maximum. Svůj velký díl na tomhle úspěchu nesou i fanoušci, protože každý ze zahraničních biatlonistů odsud odjíždí s fantastickým zážitkem. Diváci fandili každému a vytvořili tady zázemí, které bylo třídu jinde než ostatní závody.
Na očích je vám vidět, jak moc máte biatlon rád.
Mám k němu velké pouto, je to součást mého života a budu ho sledovat, dokud uvidím na televizi. Ale musíme být nohama na zemi, teď se nám daří, jsme v euforii a snažíme se, aby ta generační výměna nebyla tak velká. Dorůstají nám naděje. Kolik jich ale bude a kdy přijdou, to uvidíme.
Po vítězství Gabriela Koukalová přiznala, že ji zážitek z Nového Města nahlodal v pokračování v kariéře i po olympiádě v Koreji. Z toho musíte mít radost, ne?
S Gábinou jsme to probírali a teď je zbytečné říkat, jestli skončí, nebo ne. Když bude cítit, že by měla skončit, tak skončí. Odpracovala toho tady strašně moc. Ale když nebude chtít, stále tady pro ni budeme a budeme jí pomáhat, aby závodila na nejvyšší úrovni. Spousta sportovců řeklo, že končí a pak se desetkrát vracelo, toho nejsem zastáncem. Dala tím najevo, že sport miluje. Uvidíme, jak se nakonec rozhodne.
Získala všechny křišťálové glóby, vyhrála i domácí Světový pohár. Co ji ještě čeká?
Pořád má co překonávat. Vlastně začíná být v takovém luxusním postavení. Vyhrála velký křišťálový glóbus, může si závody víc užívat. O to emotivnější pak tato vítězství jsou.
První vrchol sezony máte za sebou. V únoru vás ale čeká další - mistrovství světa v Hochfilzenu.
Je to tak, budeme se na něj snažit připravit. Nové Město si můžeme odškrtnout, třeba pak díky tomu nebudeme v Hochfilzenu tak vystresování, víc fanoušků tam asi nebude. Ještě před sebou máme dlouhou sezonu, někdo si možná myslí, že si teď budeme užívat, ale sportovci si dva dny orazí a půjdou zpátky do přípravy, protože je čeká další nabitý trimestr. Nezastaví se, je to dennodenní dřina. Už zítra je čeká tvrdá realita, kdy musí zregenerovat a začít se připravovat dál - směrem k mistrovství světa.
Jaký je tedy další plán reprezentace?
Osmadvacátého je v Schalke tradiční exhibice, na kterou jede Gábina s Michalem Šlesingrem. Proto je čekají jen dva dny volna a pak začátek přípravy, kdy i na Štědrý den budou mít lehký pohyb. Letos to mají ve své režii, ale jinak je to trénink, trénink, trénink. Ostatní jsou na tom podobně. Gábina už si předem domlouvala, že bude chtít trávit Vánoce trochu v klidu. S manželem (Petrem Koukalem) odjedou do zahraničí, ale i tam se bude tréninku věnovat. Ví, že každý den bude potřebovat.
