Má za sebou přitom náročné týdny. Biatlonová exhibice v Schalke, soustředění na Pokljuce - a především narození dcery, od druhého ledna je otcem Rozálie.
Přesto se Moravec dokázal zkoncentrovat na další závody Světového poháru a v Ruhpoldingu zajel nejlepší výsledky v sezoně - v pátečním sprintu byl třináctý, v sobotním stíhacím závodě osmý. „S oběma závody jsem spokojený,“ říkal 31letý biatlonista.
S čím nejvíc?
Určitě s výsledkem. V sobotu sice padly dvě rány vedle, ale umístění do Top 10 je určitě dobrý počin. Střelba mě trochu mrzí, ale na stojákách jsem poměrně dost riskoval a pramenily z toho bohužel chyby, ty se tu určitě neodpouští.
Jak vznikly chyby?
Na prvním stojáku jsem cítil, že první tři rány jsou úplně centrové. Někdy člověk tím, že má přehnaně velkou jistotu, pak třeba víc zariskuje. Čtvrtou ránu jsem vystřelil o něco dřív, než by asi bylo zdrávo a byla to daleká rána vpravo. Třeba tři čtyři centimetry, což se mi normálně úplně nestává. Ale když člověk neriskuje, tak nevyhraje.
Tak jste v Ruhpoldingu zkusil riskovat.
Ve sprintu i při stíhačce jsem si řekl, že budu střílet jak ležky, tak stojky v nějakém rychlejším rytmu, protože s ležkama jsem se pral dlouhou dobu, střílel jsem to kolem třiceti vteřin, což bohužel v těchto kontaktních závodech není téměř konkurenceschopné, pokud se střílí dobře. Když ztratím osm vteřin na jedné položce, tak se to strašně špatně dojíždí na trati. Myslím, že to je cesta k velkému úspěchu, nejlepší závodníci střílí rychle a pokud se jim nebudu schopný dorovnat, tak se do té top trojky budu strašně těžko dostávat. Člověk by pak musel čekat na chybu, kterou udělají oni, ale oni ji vůbec nemusí udělat, takže je to provázané.
Běžecky už se cítíte lépe?
Tím, že se nám narodila dcera, tak jsem toho posledních pět dnů moc nenatrénoval, spíš jsem toho hodně nacestoval, takže trénink asi nebyl úplně takový, jaký jsem si představoval. Když jsem byl ještě ve Slovinsku, tak jsem se cítil dobře. Těsně po Vánocích jsem udělal docela slušný trénink, ale teď na konci to nebylo úplně ono. Cítím se o hodně lépe než v prvním trimestru. Je to dané i tím, že když člověk jede kolem pátého místa, tak mu to dodá psychickou vzpruhu. Když se člověk necítí úplně dobře, ale je tam, tak je najednou všechno o hodně snazší, tohle dělá taky strašně moc. Ale v globálu můžu říct, že tady nejezdím úplně špatně. Není to úplně top, co by bylo ideální, ale když to vezmu vzhledem k tréninku, který jsem absolvoval, tak si myslím, že to je hodně slušné a určitě se to posunulo.
Jak jste zvládl skloubit přípravu a narození dcery?
Narodila se 2. ledna. Byl jsem nejdřív na Schalke na exhibici, pak jsem se vrátil domů na jeden den. Ale tím, že v Čechách bylo pořád strašné teplo a nedalo se lyžovat, tak jsem se musel přesunout zpátky za týmem na Pokljuku, kde jsem tři dny trénoval, pak jsem jel tam odtud k porodu, který jsem bohužel nestihl - cesta trvala osm hodin. Ale určitě to byla dobrá volba, pak jsem tři dny strávil doma s manželkou, nebo spíš v porodnici, ale musím říct, že to pro mě byl zážitek a něco, co by člověk neměl propásnout. Nelituju žádného rozhodnutí, které jsem udělal ve prospěch narození dítěte. Nacestoval jsem toho dost, unavený jsem byl, ale impulz toho narození mi nějakou energii dodal, takže jsem byl schopný se z toho celkem slušně dostat.
Jaké bylo závodit jako otec?
Určitě jiné. Včera před závodem jsem si říkal, že by bylo hezké zajet nějaký pěkný výsledek, ať už při té příležitosti narození nebo i tak nějak sám pro sebe. A navíc když jsem startoval do sprintu, tak to hlasatelka na tribuně zmiňovala pro celý stadion, takže to bylo takové hezké, že i lidi to věděli.
