Po třech týdnech přípravy začíná světový šampionát. Těšíte se, běhá vám mráz po zádech?
Spíš se těším na to, až už zase vypuknou závody. Když máte závodní období a do toho přijde tak dlouhá příprava, je to zdlouhavé. Závody jsou přece jen větší zábava.
Ve čtvrtek se začíná smíšenou štafetou – oblíbenou českou disciplínou. Jak české kvarteto dopadne? Zavěštíte si?
Ne, to jste snad ani nečekali (zasměje se). Spíš je pro mě čest, že jsem nominovaný a moc si vážím toho, že mi trenéři dali důvěru. Udělám maximum pro to, abych je nezklamal.
Po vašich výkonech a aktuální sezoně pro vás zařazení na poslední úsek asi nebylo takové překvapení, ne?
Já byl připravený na oboje. Říkal jsem si, že jsme tam tři (spolu s Ondřejem Moravcem a Michalem Šlesingrem) a kdokoliv z nás smíšenku pojede, pořád bude stejně silná. Samozřejmě jsem se chystal na to, abych byl připravený na závod, ale i kdyby ne, připravil bych se na sprint a snažil se tím nezaobírat.
KVARTETO PRO SMÍŠENOU ŠTAFETU V HOCHFILZENU. Zleva Gabriela Koukalová, Ondřej Moravec, Michal Krčmář a Eva Puskarčíková
Na tréninku jste zůstal nejdéle, bylo to proto, že se potřebujete před úvodním závodem trochu rozjet?
To nám takhle naordinovali trenéři. Ne, měli jsme nějaké tři dny aklimatizace, kdy jsme jezdili rovnoměrně a já už na sobě cítil, že to rychlé tempo potřebuju. Bylo to spíš o tom, abych se úplně nešetřil, abych tělo trochu prošťouchnul a ukázal mu, že zítra bude muset jet rychle.
Povedlo se vám ho prošťouchnout?
To se ukáže ve čtvrtek.
Smíšenou štafetu dlouho jezdila ustálená sestava s Veronikou Vítkovou a Michalem Šlesingrem. Nyní jste v ní vy, Eva Puskarčíková...
Čekal jsem, jestli trenéři budou odhodlaní to změnit. U holek asi nebylo o čem diskutovat, tam to bylo jasný. Ale u nás to bylo vyrovnané a rozhodli se takto. Snad půjde o dobrou volbu.
Nicméně jde o výrazné omlazení štafety.
Ono záleží, co je lepší, jestli zkušenost nebo mládí. Ale s Evičkou už jsme taky něco objeli, nějaké zkušenosti máme, takže mezi úplně mladíky v tom seriálu nepatříme.
A Ondra Moravec vám to s věkem trochu kazí.
Nooo, ale zas je zkušenej. Je to správná kombinace mládí a zkušenosti.
Jaký je aktuálně v Hochfilzenu sníh?
Na tréninku se hodně mydlil, takže je to takové nic moc lyžování, spíš taková koza na ledě. Ale doufám, že se s tím popereme. Navíc, ve štafetě je ta výhoda, že je to pro všechny v daný okamžik stejné.
Areál v Hochfilzenu je zrádný svým příjezdem na střelnici, který je do kopce. Jak se na to dá připravit?
I kvůli tomu jsme sem na podzim jeli, abychom si na to zvykli. Navíc, teď v Anterselvě na Světovém poháru to bylo podobné, zůstali jsme tam i po něm, takže jsme měli ideální prostor to natrénovat. Když bude sníh rychlý a lyže pojedou, dá se vydýchat a po tom záludném sjezdu už je to jen pár píchnutí ke střelnici. Není to sice jako na Pokljuce nebo v Ruhpoldingu, musíte být obezřetní, ale spíš bude potřeba sledovat vítr, který se během tréninku zvedal a snad i točil, protože jsem cvakal snad čtyři až pět cvaků, co je pro mě trochu vykřičník.
V posledních závodech jste se stal finišmanem i mužské štafety, jak jste se s touto rolí sžil?
Už když jsem byl malý, říkal jsem si, že chci finišovat, protože mě to baví a užívám si to. Teď jsem dostal důvěru, tak nemůžu říct, že se bojím, vždycky jsem tohle chtěl. Líbí se mi souboje na trati i na střelnici, je to výzva, kterou mám rád.
Byl pro vás inspirací třeba i Ondřej Moravec a jeho oslavné dojezdy štafet?
O tyhle dojezdy s vlajkou ani tak nejde, jako spíš o ten konkrétní souboj na trati nebo na střelnici. Buď někoho přestřílíte, nebo někomu ujedete, to mě na tom baví.
Jaká hlavní specifika pro vás závěrečný úsek má?
Vlastně je jedno, jestli jedete třetí nebo čtvrtý, musíte udělat maximum, aby měla štafeta naději na úspěch. A jestli to zkazíte na třetím nebo na čtvrtém úseku, je jedno, protože závod bude tak či tak pokažený. Musíte jet svůj závod a soustředit se na sebe.
Závěrečné úseky jsou přesto speciální, jelikož se v nich potkáváte s Fourcadem, Šipulinem nebo Schemppem.
Člověk by si asi neměl všímat, s kým jede. Neměl by přemýšlet, jestli je tam Fourcade nebo někdo jiný. Každý závodník může být nebezpečný, pořád je to váš soupeř a ať podceníte Fourcada nebo někoho jiného, je to od základu špatně. Snažím se nevnímat, kdo je vedle mě a jet svůj závod.
Vloni jste rovněž se smíšenou štafetou finišoval. Jak jste od té doby biatlonově vyrostl?
Nemyslím si, že bych se nějak diametrálně posunul. Jezdím trochu vpředu, nějaké závody se povedly, ale každý je jiný, tady se začíná od nuly.
Vnímáte přesto tohle mistrovství světa jako další akci, na níž se můžete posunout zase výš?
Nebudu se za nic schovávat, asi se ode mě čeká, že se umístím minimálně v nejlepší desítce, tohle přijímám. Ale je to biatlon, jeden den můžete být třicátý a druhý den třetí. Sám jsem to zažil v Ruhpoldingu. Proto to beru s pokorou a uvidíme, co se povede. Můžu slíbit, že o ty příčky chci bojovat a pokusím se o to. Jestli to vyjde, ukážou až závody.
Podívejte se na představení tratě na biatlonovém mistrovství světa:
