Ve tváři české reprezentantky byly za cílem až příliš dobře čitelné obrovské zklamání a stupňující se bezradnost. Posléze se jí draly do očí i slzy, hlas se zadrhával.
„Asi zkouším, kam až můžu klesnout,“ říkala po štafetě pro Českou televizi.
O chvíli později se u dalších českých novinářů svěřovala: „Nevím, vůbec nevím, jak to vysvětlit. Nevím, vážně ne. Kdybych to věděla, už něco dělám jinak. Prostě nevím.“
Také ženám vládne norská štafeta. Češky kvůli dvěma trestným kolům osmé |
Střelecká nejistota se v její mysli navíc přenáší do pocitů na trati. „Neměla jsem dnes pocit, že je to aspoň běžecky super. Ale ve výsledku je to stejně jedno, pokud střílím tak, jak střílím,“ pronesla.
Trenér Egil Gjelland je přesvědčen, že se jeho svěřenkyně opět vrátí na úspěšnou vlnu. „Markéta bude zase lepší, nebojím se. Když takhle trpíte, musíte se z toho zase propracovat,“ řekl.
Naději dodává české biatlonistce rovněž majitelka velkého glóbu Tiril Eckhoffová, nově reportérka norské televize. „Ona ví, jak má střílet. Možná nad střelbou jen moc přemýšlí. Což v biatlonu nikdy není dobré,“ podotkla celková vítězka Světového poháru z roku 2021.
Markéta Davidová na trati štafetového závodu v Hochfilzenu
Nyní se Davidová upíná k tréninkovému bloku okolo vánočních svátků. Ještě předtím však pokračuje Světový pohár třetím kolem ve švýcarském Lenzerheide. „Ani se tam netěším. Těším se domů,“ přiznala.
Desáté místo Jessiky Jislové ve sprintu a jedenácté Terezy Voborníkové ve stíhacím závodě byly nejlepšími umístěními české reprezentace v individuálních kláních druhého kola v Hochfilzenu.
S velkými ambicemi poté vstupovaly Češky do nedělní ženské štafety, vždyť kromě Voborníkové a Jislové se v sobotní stíhačce vešla do elitní dvacítky i Lucie Charvátová.
Jenže hned na prvním úseku musela Voborníková i po třech dobíjených ranách vstoje na trestné kolo a propadla se na 11. místo. Přitom o den dříve sestřelila všech 20 terčů.
„Vůbec netuším, co se mi dneska na střelnici přihodilo. Radši bych pokazila střelbu sama sobě ve stíhačce než takhle dneska holkám,“ svěřovala se.
„Přijela jsem na tu stojku relativně v pohodě a přišlo mi, že dělám všechno stejně jako o den dřív, jenže mi to nepadalo,“ líčila. „Jakmile jsem pak měla tři dobíjené rány na tři stále nesestřelené terče, podělala jsem se z toho. Na téhle téměř bezvětrné střelnici musíte dávat nuly. Nechat tam vestoje tři rány je strašné.“
Tereza Voborníková na trati štafetového závodu v Hochfilzenu
Z českého kvarteta se ve štafetě vyvarovaly trestného kola jen Lucie Charvátová (0+3 dobíjené rány) a Jessica Jislová (0+1). Ta po závodě poukazovala: „Ona se ta zdejší střelnice nezdá, ale jakmile se vám praporek (ukazující sílu a směr větru) jen trochu pohne, znamená to, že se něco děje, a na terči to potom dělá o dost větší rozdíl, než vlaječka ukazuje. Opravdu si to tady musíte pořádně načíst a hned reagovat.“
Po 6. místě v Östersundu tentokrát skončila ženská štafeta osmá.
„Což je takové poslední místo, která se ještě dá brát dobře,“ bilancovala Jislová. „Těch osm nejlepších ženských štafet je docela kvalitních a pořadí se hodně přelévá. Italky jsme minule porazily, dnes naopak půlku závodu vedly. Naše možnosti jsou podle mě úplně neomezené. Věřím, že tahle štafeta má fakt na hodně. Jen doufám, že to někde ukážeme.“
