Největším problémem je tedy momentálně vaše střelba vleže?
Když se podívám na čísla, tak asi ano.
Už po sobotní štafetě jste zmínila, že vaše ležka nefunguje a že to musíte s trenérem Egilem Gjellandem probrat. Což jste udělali?
Jasně, Egil na moji ležku mrknul a zase mi připomněl základní pravidla, která musím dodržovat a na která občas zapomínám. Něco mi i poradil. Dneska ty rady i docela zafungovaly, ale bohužel ne na první položku.
Naděje jen do první položky. Davidová byla v hromadném závodě sedmnáctá |
Proč?
Chybu v poloze jsem tentokrát žádnou neudělala, bylo to jedno velké grupeto, akorát na špatném místě - a tři rány proto nespadly. Špatně jsem totiž zareagovala na vítr, který po první ráně přišel, měla jsem zastavit střelbu a docvaknout (upravit miřidla).
Trojka na první ležce musí pořádně zacloumat s psychikou. Projevilo se to potom na trati?
Snažila jsem se bojovat do konce závodu, nevykašlala jsem se na to. Ale trojka hned na začátek rozhodně není pro hlavu nic příjemného. Stojky (dvakrát čisté) pak byly fajn, i když jsem si při nich uvědomovala, že už nesmím udělat žádnou chybu.
Deštěm zkrápěná trať vám nevadila?
Ke konci závodu pršelo už docela silně, ale ani jsem to moc nevnímala.
Ze začátku posledního kola jste se pořadím posouvala nahoru, ale pak vás tři soupeřky naopak předstihly. Docházely vám síly?
Problém spočíval v tom, že jsem v jednom sjezdu chytla hranu, takže jsem málem letěla na pusu, čímž jsem ztratila rychlost a holky mě z kopce přefrčely. A pak ke konci ještě i Tandrevoldová, ale ta je zvíře, v cílové rovince měla víc sil.
Nyní se vydáváte do italské Anterselvy, vašeho nejoblíbenějšího střediska. Těší vás, že závěrečné pohárové kolo před světovým šampionátem se uskuteční právě tam?
Takhle se to říct nedá, každý závod je jiný a začíná od nuly. Těším se do Anterselvy, mám to tam radši než v Ruhpoldingu, ale z toho, že se mi tam dařilo, se nedá dělat pravidlo. Minulý týden jsem byla po Pokljuce hodně unavená, tam to bylo pro nás všechny těžké, ale v Anterselvě budeme závodit až v pátek. Musíme se zase dát do kupy a vydržet až do konce.
Zatímco mužskému Světovému poháru jednoznačně kraluje Johannes Bö, v ženském zažíváme i letos různé výsledkové zvraty. Jak je hodnotíte?
Johannes je výjimkou která se rodí jednou za x let, ten se nedá s nikým srovnávat. Muži prostě mají totálního šampiona a ti ostatní se s tím musí porvat. V ženách naopak začíná generační obměna, jejímž znakem je, že se občas daří i hodně mladým holkám, které ale ještě nemají dost zkušeností, aby byly konstantně dobré. Ovšem Julie Simonová na prvním místě poháru je dost velkou konstantou.
Markéta Davidová na trati hromadného závodu v Ruhpoldingu
Úřadují i nemoci, také proto chyběly dnes na startu Elvira Öbergová a Denise Herrmannová.
Je možné, že nejsou vyloženě nemocné, spíš se jen necítily úplně dobře a radši nenastoupily, aby nelehly úplně. Směrem k mistrovství světa by to nebylo vůbec dobré.
V českém týmu byl od Vánoc nemocný takřka každý. Vy jste výjimkou.
Úplně ne, trochu nemocná jsem byla přes Vánoce taky. Pořád se nás v týmu drží rýmička a kašel, takže nejsme stoprocentní, ale zároveň by nemělo jít o nic, co by nás vyloženě omezovalo. Spíš je těžké vyléčit to úplně. Doufám, že jsme už s nemocemi skončili. Lítá to tu hrozně, teď máme nemocnou i masérku.
A kdo vás masíruje?
Teď nikdo. Dnes se to řeší, do Anterselvy něco vymyslíme.
Chráníte si tím, že se víc izolujete od ostatních?
Snažíme se nechodit vůbec do obchodů, nebo jen s rouškou, ale celkově mi přijde, že po dvou letech covidu, kdy se všichni separovali, už ta ochranná opatření nikoho moc nebaví. Opatrnost určitě je na místě, ale zároveň platí, že nějaký bacil můžete chytit kdekoliv. Nejde se ochránit na 100 procent.
