Paradoxně, právě v takový den nesčetného střeleckého trápení, se trestného kola vyvarovala žena, jež dříve bývala postrachem štafetových střelnic - Lucie Charvátová.
O psychickém bloku, který ji právě ve štafetách sráží, se mluvilo mnohokrát. I ona sama ho přiznávala.
Tentokrát se však za cílem usmívala. Po jedné dobíjené ráně vleže a dvou vstoje předvedla nejlepší štafetový úsek své kariéry, podpořený také výborným během. V porovnání se soupeřkami byla na druhém úseku třetí nejlepší z celého startovního pole.
Jak si tedy vysvětluje, že všem ostatním Čechům s výjimkou Jislové se v neděli při likvidaci terčů nedařilo?
„Já nemůžu rozdávat nějaké střelecké rady,“ zasmála se třicetiletá biatlonistka. „Spíš bych řekla, že když všichni jdou jedním směrem, tak já jdu druhým. Což se potvrzuje úplně ve všem, co dělám. Když oni řeknou: Jděte doprava, já odejdu doleva. Takže se tomu dnešku vlastně ani nedivím.“
Přitom nervozitu před štafetou jako obvykle pociťovala, to ano.
Lucie Charvátová na trati stíhacího závodu v Hochfilzenu
„Jo, byla jsem nervózní jak prase, protože při nástřelu jsem poměrně dost cvakala,“ doznala. „Sice podmínky panovaly podobné jako včera, ale měla jsem na nástřelu rány hodně vychýlené, tak jsem z toho byla celá nesvá. Taky jsem se bála, že se vítr zase otočí. Ale naštěstí všechno dobře dopadlo.“
Hochfilzen je jejím nejoblíbenějším střediskem. Pravda, v minulosti už tu prožila i stíhačku se střeleckou bilancí 1-0-5-5, ale také zde dosáhla na dvě ze svých tří nejlepších umístění ve Světovém poháru.
V prosinci 2015 ještě coby debutantka v A-týmu skončila ve sprintu pátá a v roce 2019 také ve sprintu šestá.
„Kdyby se minimálně půlka Světového poháru konala jen v Hochfilzenu, byla bych nejradši,“ vtipkovala. „Ještě Nové Město a Ruhpolding mám s jejich profily tratí ráda. Zato kdybychom už nemuseli cestovat nikam do vysoké nadmořské výšky, moc by mě to potěšilo.“
Letos v Hochfilzenu nejprve bodovala pátečním 29. místem ve sprintu, které v sobotu vylepšila na 19. místo ve stíhačce.
Načež přidala velmi vydařenou štafetu. Na trati při ní dokonce ujížděla i špičkové Francouzce Jeanmonnotové.
„Myslím, že jsem závodila i dobře takticky, protože se na trati dělaly poměrně velké stíny, kde začala umrzat a zrychlovat se,“ vykládala. „Holky přede mnou po těchto pasážích vůbec nejely, čemuž jsem se docela divila. Samozřejmě, že to tam bylo i trochu vachrlaté, ale zároveň také rychlejší. Po technické stránce jsem to zvládla, i když jsem už neměla zrovna moc sil na rozdávání. Přece jen jsme tu absolvovaly trojdenku a já dlouho nezávodila tři dny v kuse.“
Lucie Charvátová běží stíhací závod v Hochfilzenu.
V minulé zimě získala za celou sezonu Světového poháru jen 16 bodů, letos jich má po dvou kolech 34 a nemíní se u tohoto čísla zastavit.
„Jsem teď v dobrém rozmaru, nemůžu si stěžovat,“ přitakala. „Předchozí rok jsem si už ani neužívala, trochu jsem se trápila. Tak kdybych si teď udržela tuhle pozitivní náladu a kdybych byla na trati dál taková dravá, můžu s těma holkama soupeřit. A to je to, co každý sportovec potřebuje cítit.“
Ve třetím pohárovém kole poprvé v životě zavítá do švýcarského Lenzerheide.
„Závodí se tam dost vysoko a navíc prý i na dlouhém táhlém kopci, což je přesný opak profilu, co já potřebuju,“ povídala. „Ale kdysi jsem si říkala, že musím sportovat tak dlouho, abych se aspoň jednou podívala do Švýcarska, protože tam biatlonový svěťák běžně nebývá. Tak se moc těším.“
