Laura Dahlmeierová bývala velkou soupeřkou Gabriely Soukalové. Možná tou největší. Když mířila v roce 2017 za celkovým prvenstvím v elitním seriálu, právě kvůli české hvězdě se musela nejvíc ohánět.
Na trati si nevěnovaly ani metr, v cíli se ale přátelsky objímaly.
Byly kamarádky.
Povahou se přitom snad nemohly lišit víc. Extrovertní a vždy perfektně nalíčená Soukalová a vedle ní tichá, často až stydlivá Němka. Zatímco Češka se věnovala ve volném čase četným společenským akcím, Dahlmeierová vyrážela do hor, přičemž německé Alpy jí nestačily – lezla po nich i v Íránu nebo Nepálu.
Na rozdíl od Soukalové, která se k triumfům dopracovala po mnoha letech postupného růstu, Dahlmeierová byla zázračné dítě německého biatlonu. Na první vítězství mezi ženami dosáhla v 21 letech. O tři roky později už byla na absolutním vrcholu a neměla kam dál stoupat.
A tak se v roce 2019 se závody v pouhých 25 letech rozloučila. I kvůli křehkému tělu, kterému dávala až příliš často zabrat mnohem víc, než bylo schopné akceptovat.
A dnes?
Dokážu si všechno pořádně užít. Třeba tady v Ruhpoldingu se oproti mým závodním rokům nic nezměnilo, stadion ani lidé, ale pro mě je tu najednou mnohem méně stresu.
