Obě už jsou na opačné straně barikády, nikoliv závodnice, nýbrž komentátorky. Finka řešila na šampionátu slabší výkony reprezentace Suomi, Norka vyprávěla, jak se jí do očí draly slzy, když její velká kamarádka Ingrid Tandrevoldová zas a znovu kolabovala při stojce.
„Jsou to čtyři roky, co jsem v Novém Městě byla naposledy,“ připomněla Mäkäräinenová. Tehdy, v covidovém březnu 2020, jí žádní diváci z prázdných tribun netleskali a ona se loučila s kariérou. Vydržela ve Světovém poháru do 37 let. A odcházela se třemi velkými křišťálovými glóby na kontě. Víc jich mezi ženami získala v historii biatlonu jedině Švédka Forsbergová.
Vaše někdejší soupeřka Anastasia Kuzminová se letos v 39 letech pokoušela o návrat. Vás takové myšlenky nepřepadaly?
Ne, ne, ne, to není nic pro mě. Stále ráda sportuji a jezdím na menší závody, ale opravdu jen pro zábavu.
Vyhráváte na takových akcích?
Záleží, kdo se účastní. Moc netrénuju, mám však ráda výzvy. Takové, kdy se mohu porovnávat s někým, kdo je objektivně lepší.
Startujete tedy na národních biatlonových akcích ve Finsku?
Minulý rok jsem soutěžila pouze v běhu na lyžích a loni v dubnu i v dálkových bězích. Ale teď o Velikonocích budeme mít finský biatlonový šampionát v Kontiolahti, na mém domácím stadionu. Toho se možná zúčastním. Jen bych měla nejdřív pořádně potrénovat střelbu.
Na Instagram jste napsala, že hledáte nový životní cíl. Už tušíte, co by jím mohlo být?
Ten text tam mám připnutý čtyři roky, ještě jsem ho nezměnila. Zrovna teď dělám spoustu věcí okolo sportu – komentování, marketing na sociálních sítích, spolupráci s firmami. Jo, někdy si říkám, že by bylo fajn soustředit se jen na jednu práci, podobně jako když jsem byla sportovkyní, zatím si však užívám tu rozmanitost. Taky se mi líbí, že mám vše ve svých rukou, mohu říkat na nabídky ano, nebo ne a zachovávat si kontrolu nad svým časem.
Studovala jste na pedagogické fakultě. Učitelkou nebudete?
Kdepak. Tu školu jsem totiž nedodělala, odchodila jsem jen půlku. Bylo to v roce 2009, před 15 lety.
Návrat k biatlonu v jiné roli si naopak užíváte?
Moc. Už loni jsem byla i na šampionátu v Oberhofu. Je hrozně fajn být přímo na stadionu, protože jinak komentuji přenosy Světového poháru jen ze studia v Helsinkách. Takhle jste k informacím, které můžete sdělit televizním divákům, mnohem blíž. A navrch potkám spoustu bývalých přátel, třeba Tiril nebo Lauru Dahlmeierovou.
KOMENTÁŘ: Češi na MS vyhráli, ale jinak. Připadal jsem si malý, říkal Bö |
Padají mezi vámi nějaké vtípky?
Většinou si všechny postěžujeme, v jak špatné jsme najednou formě.
Už si coby komentátorka připadáte komfortně? Chcete u této práce zůstat do budoucna?
Nějaký čas určitě. Je to fajn, ale taky dost složité. Biatlon je intenzivní sport, celou dobu přenosu musíte být ve střehu a přemýšlet, jak dlouho můžete mluvit o nějakém tématu a kdy přestat, protože někdo zajímavý zrovna střílí. Věřím, že se mohu dál zlepšovat. Nejprve jsem byla jen expertkou před závody, teď druhý rok sama komentuju.
KŘIŠŤÁLOVÁ. Třetí velký glóbus získala v 35 letech.
A když zrovna není biatlonová sezona? Čemu se věnujete?
V létě pořádám tréninkové kempy pro dospělé „hobby“ sportovce, učím je na kolečkových lyžích. Ve Finsku máme spoustu amatérských sportovců, kteří chtějí zlepšit svoje dovednosti na lyžích. Minulý rok jsem navíc trénovala naši biatlonistku Venlu Lehtonenovou. Ale letos je zpátky v národním A-týmu, takže se jí věnuje hlavní kouč. Jsem i v technické komisi IBU, budeme mít schůze v květnu a říjnu. Takže zůstávám v kontaktu s biatlonem i mimo sezonu.
Když se řekne Nové Město, jaké vzpomínky se vám vybaví?
Nejvíc? Že tu skoro vždycky byly náročné podmínky. Na letošním šampionátu to sice nebylo s větrem na střelnici tak složité jako dřív, zato váš mokrý sníh na trati a jarní počasí si pamatuju i z minula. Ale také samozřejmě zdejší skvělou diváckou atmosféru. Lepší nikde není.
BŘEZEN 2020. Kaisa Mäkäräinenová (s růžovými brýlemi) se v Kontiolahti při stíhačce loučila s biatlonovou kariérou.
I ten sníh tady občas před Světovým pohárem napadl. Vzpomínáte na zapadané předvánoční závody v roce 2016?
To je pravda, bydleli jsme v nedaleké vesnici a jezdili odtud na lyžích až na stadion. Většinou to tu však byla se sněhem docela výzva.
Kdo vás na letošním šampionátu nejvíce zaujal?
Francouzské ženy! Jsem ohromena vším, co během pár let zvládly. Byla jsem s nimi na tréninkovém kempu, takže je znám trošku víc, hlavně Braisazovou a Simonovou. Moc fajn se na ně dívá. A vždycky mě budou inspirovat silní běžci mezi biatlonisty.
Odhodlané, ale šokované. Jak Francouzky dobyly biatlonový šampionát |
Takovou bývala Markéta Davidová. Co říkáte jejím posledním výkonům? Kariéru má po trajektorii nahoru, dolů.
Není jednoduché se každý rok zlepšovat. Konkurence narůstá, je zde najednou spousta skvělých běžkyň, které jsou zároveň rychlé střelkyně, jen se podívejte na Simonovou. Navíc být jedinou hvězdou v týmu bývá dost mentálně náročné.
Což sama z Finska moc dobře znáte.
Ano, znám. Proto se umím dost dobře vcítit do Markétiny situace. Když jste mladí a tvrdě trénujete, jdete krok za krokem a je pro vás mnohem snazší se zlepšovat. Jakmile jste starší, jde to hůř. Já cítila, že čím starší jsem, tím víc musím trénovat, abych si aspoň udržela stejnou výkonnost. O nějakém zlepšování se mi potom mohlo jen zdát.
Možná pro Davidovou bylo lepší, když zároveň závodila i studovala a nesoustředila se všemi myšlenkami jen na biatlon.
Některým sportovcům taková kombinace vyhovuje. Ale u mě naopak vždycky fungovala koncentrace jen na biatlon. Nerada jsem tehdy dělala víc věcí najednou.
