Kdyby se nejmenovala Gabriela Soukalová a kdybychom právě nebyli na mistrovství světa biatlonistů, pak by potrénovala a odklidila se do klidu.
Jenže ona je vládkyní Světového poháru i symbolem svého sportu. Proto po snídani a dopoledním výklusu v pátek nejprve usedá na tiskové konferenci firmy Fischer, mezi dalšími hvězdami Kaisou Mäkäräinenovou, Laurou Dahlmeierovou, Antonem Šipulinem a Tarjei Boem. Společnost vzápětí rozšíří také host od běžců na lyžích, šestinásobná olympijská vítězka Marit Björgenová, chystající se po porodu na brzký návrat do stopy.
Spousta biatlonových úsměvů. Gábina Soukalová a spol. na tiskovce firmy, která jim dodává rychlé lyže. @oslo2016 pic.twitter.com/2vwNpuamlq
„Bez dobrých lyží se Gábina neobejde,“ poukazuje šéftrenér Ondřej Rybář. „Nejmenší vděčností, jakou firmě prokáže, je účast na jejich tiskovce. Taková je daň z úspěchu.“
Aby mě fanoušci lépe poznali...
Laura Dahlmeierová moderátorce vypráví, že se zbavila žaludečních problémů a sprint poběží. Kaisa Mäkäräinenová líčí, jak relaxuje u detektivek Jo Nesba, jenž z Osla pochází, a jak potom přemýšlí, co by se jí v ulicích města mohlo přihodit. Gabriela Soukalová dostává (potisící?) otázku, co s ní provádí žluté číslo, a opět jednou trpělivě odpovídá: „Je velkou motivací. Ale do konce sezony ještě zbývá dlouhá cesta.“
Když oficiální část končí, nahrne se kolem Češky chumel reportérů. Chtějí s ní mluvit televizní společnosti ORF, ZDF, YLE, Slovinci i domácí žurnalisté.
„Co čekáte od Tiril Eckhoffové?“ ptá se norský novinář. „Určitě bude dobře připravená,“ odvětí. Co jiného má také říci, že? Teprve při otázce rakouské ORF se rozesměje.
„Gabrielo, proč máte červené vlasy, když nosíte žluté číslo?“
„Aby mě fanoušci na trati dobře poznali.“
Rychle míří na další akci, tentokrát pro firmu Leki, která jí zaručeně dodá hůlky, co už nikdy při odjezdu ze střelnice neztratí.
Další hodinu tráví tréninkem.
POSLEDNÍ TRÉNINK PŘED SPRINTEM. Vleže je na střelnici neomylná
„Dnes se zaměříme na střelbu, abych získala jistotu,“ hlásí. Za celý zachumelený trénink mine jediný terč vstoje, vleže je bezchybná a kouč Zdeněk Vítek může pronést: „Dobré to je.“
Následuje klasika: fyzioterapeut, masáž. Navrch ještě korespondence. „Snažím se právě o volných dnech odpovídat na co nejvíc e-mailů od sponzorů i fanoušků.“
Co bolí víc? Snad jen porod
Starý mazák Tarjei Boe radí: „Při šampionátech je nejdůležitější hodně spát a hodně jíst.“
Už po čtvrteční štafetě jeho slova naplnila dokonale. Usnula takřka hned poté, co dovečeřela. Neobvyklý jev. „Na spánek jinak moc nejsem, většinou mi stačí pár hodin. Teď jich najednou bylo dvanáct. Tělo si je vyžádalo.“
Štafeta sice Soukalovou vyčerpala, ale zároveň uklidnila.
O týden dříve, při kempu na Pokljuce, se nacházela ve stavu rozladění. Po drsném tréninku ji zmáhala fyzická i psychická únava. Nechtěla se o biatlonu s ostatními ani bavit.
„Sem taky jen ženská a víte, jak to s nimi je. Udržet u nich stabilní náladu je někdy větší problém než u chlapů,“ říká. Ondřej Rybář dobře zná její občasné splíny. Ovšem jeho úkolem je udržet bojovou pohotovost až do 20. března.
„Každý se už těší na konec sezony,“ vykládá šéftrenér. „Tělo si řekne: Většinu té dřiny jsem už zvládlo – a spadne do jakéhosi automatického režimu. Závod od závodu je těžší to tělo přemlouvat. Já ale musím závodníka pořád udržet s hlavou nahoře a se silnou vůlí do toho jít.“
TAK JAK BUDE V SOBOTU? Přestane už chumelit?
Nepochyboval, že vítězka čtyř pohárových klání této zimy se znovu nabudí. Potřebovala pouze malý impulz, který ji nakopne.
První přišel, když se přemístili z uzavřeného, až rodinného prostředí v Pokljuce do norské metropole. Gabriela Soukalová je tvor společenský. „Jakmile jsem se ocitla mezi lidmi z dalších zemí, hned jsem vše vnímala pozitivněji.“
Druhým impulzem bylo, že opět mohla závodit. „Protože kdybych měla trávit ještě další dny na Pokljuce, už bych to snad ani nedala. Příprava byla strašně náročná. Nevím, co může člověka bolet ještě víc. Možná porod,“ pronese a rozchechtá se.
Třetím impulzem se stal výkon ve smíšené štafetě. Pravda, při zběsilé stíhačce poněkud přepálila tempo a ve třetím kole to zjistila. „Vypálila jako zajíc z brázdy a ke konci jí na chvilku došlo,“ viděl i Rybář.
Přesto ukázala exkluzivní střelbu a výborný běh.
„Gábina je minimálně tam, kde byla předtím,“ uklidnilo šéftrenéra. „Že se s tempem trochu spálila, je taky dobře. Ve sprintu bude mít teď hlavu chladnější a dokáže ho vystupňovat až do cíle.“
Dvojitá partie na šampionátu
„Za cílem štafety mi bylo o něco hůř, než jsem doufala,“ přiznává sama. „Ale nabrala jsem sebevědomí. Ten závod mě moc bavil.“
A tak je stará dobrá Gabriela Soukalová zpět. Na mistrovství, kde hraje dvojitou partii. O medaile i o velký glóbus. „Čím úspěšnější jste, tím větší tlak se na vás vytváří,“ říká. „Každý ode mě tady čeká super výsledky. Jenže všichni ladili formu na vrchol sezony. Tak uvidíme, jak si dokážu s těma holkama pohrát.“
Vlastně i když před Rybářem prohodí, že ji možná trochu škrábe v krku, je to důkazem, jak se vnořila do šampionátu. Podobné (naštěstí plané) obavy měla před hrami v Soči.
„Ví, že jde o hodně. Víc se hlídá,“ všímá si kouč.
