Sportovní svět tehdy poznal v dceři bývalé úspěšné lyžařky, stříbrné olympioničky ze Sarajeva 1984, nadanou slečnu. Pohledná 24letá blondýna maluje, zpívá, navrhuje medaile.
Loni ovládla čtyři závody Světového poháru, tři triumfy v řadě slavila ve finále v Chanty-Mansijsku. Se smíšenou štafetou získala bronz na mistrovství světa v Novém Městě na Moravě.
Její příběh okořenily okolnosti: do loňské sezony vstupovala po prodělané mononukleóze. "Když se na to dívám zpětně, byl pro mě Östersund zlomovým závodem."
Navzdory úspěšné sezoně se letos rozhodla pro změnu. Trénink v ženské dvojici s Veronikou Vítkovou opustila. Po vzoru atletky Zuzany Hejnové vsadila na přípravu s muži pod vedením reprezentačního trenéra Ondřeje Rybáře.
A novou sezonu začala stejně, jako loni skončila. Hned v prvním závodě sezony stála na nejvyšším stupni coby členka vítězné české smíšené štafety. Opět se v Östersundu usmívala, přesto později přiznala: Bylo mi trochu ouvej.
Mrzel ji chaos, který způsobila, když omylem odnesla lyže finišmana Ondřeje Moravce do buňky. "Zkazit to všem by byl průšvih."
Ideálně se necítila ani na lyžích. "Bylo to bez jiskry." Trápila se se silným větrem. "Celý okruh před stojkou jsem se modlila, aby nepřišel poryv. To bych snad netrefila ani ten stav."
Na uragán musí být připravena i pro středeční vytrvalostní závod. Meteorologové hlásí ještě silnější vítr, kolem 11 km/hod.
Víc ji zajímá reakce jejich nohou. Ve štafetě cítila menší objem kilometrů naježděných na sněhu v přípravě. "Je tak poloviční ve srovnání s předešlými lety."
Trenér Rybář ji ale neustále upozorňuje: Na první závody formu neladíme. Všechno směřujeme k olympijským hrám v Soči. "On ví, co dělá. Věřím, že když se víc sžiju s lyžemi, půjde to lépe."
Před návratem na místo činu, odkud loni vystřelila mezi biatlonovou elitu, si Gabriela Soukalová žádné cíle nedává. "Zkusím to jet pro zábavu. Věřím, že mě ty závody posunou zase dál. Jako loni."
