Německo je země biatlonu zaslíbená. Olympijští vítězové, mistři světa. Ale také šílící davy, které tomuto atraktivnímu zimnímu sportu bezpochyby rozumí.
"Celá lednová série, tedy Oberhof, Ruhpolding a Anterselva patří už léta k vyvrcholení svěťáku," tvrdí Pavel Levora, vedoucí trenér českých biatlonistů.
A Ruhpolding? Ten svou atmosférou zřejmě přebíjí ostatní závody seriálu. Vždyť dosavadní čtyří závody letošního SP tu shlédlo na pětašedesát tisíc lidí.
Samotné město byste na mapě sotva našli. Ruhpolding leží v Bavorsku na německé straně Alp, zhruba 40 kilometrů od rakouského Salzburgu. Šest a půl tisíce obyvatel tu žije převážně z turistického ruchu. "V létě kola a hory, v zimě lyže. Je tady pořád plno," říká Jiří Zigo, v jehož penzionu pátou zimu po sobě přebývá v době konání SP česká výprava.
Ale biatlon tu milují nadevše. Světový pohár se tu jezdí od roku 1978, v posledních čtrnácti letech každoročně. Letos přináší šest závodů v pěti dnech. Navíc čtrnáct dní po závodech se zde pojede juniorské mistrovství světa.
Na nezájem fanoušků si v místní Chiemgau Areně rozhodně nestěžují. "Fantazie. Čtyři hodiny do závodu a vidíte plné tribuny," rozhlíží se Masařík po ochozech. A ještě lepší to bývá v Oberhofu. "Tam se chodí už brzo ráno," doplňuje Levora.
Diváci se baví pořád
Ale žádné ticho. Diváci se tu neustále baví. Zpívají, tancují, skandují a aplaudují biatlonistům, kteří tu třeba jen trénují.
A teď si představte, co se děje, pří závodě. "Úplně člověka mrazí v zádech," přiznává Barbora Tomešová, která tu v pátek jela svůj vůbec první závod SP. Nezvládla ho. "Nechala jsem se strhnout atmosférou," přiznala.
"Jenže to právě nesmíte," říká Masařík. Sám tu v době své aktivní kariéry závodil jedenáctkrát. "Nesmíte se tomu kotli poddat, musíte se soustředit hlavně na sebe," dodává bývalý reprezentant, dnes spolukomentátor České televize.
Šílenství dosahuje vrcholu, když na střelnici přímo před hlavní tribunou, dorazí domácí reprezentant. "Katiiii!," hučí hlavní čtyřapůltisícový kotel na místní trojnásobnou olympijskou vítězku. Jejich favoritka míří na terč. V tu chvíli byste slyšeli propadnout špendlík. Wilhelmová dostřílí a kotel začne hučet nanovo. Až do konce závodu. A totéž u mužů, včerejší vítěz Michael Greis by mohl vyprávět.
Opačný extrém - náročná trať
Jenže ne všichni biatlonisté to tu milují. Místní závody, to totiž není jen báječná atmosféra a tisícové davy podél celé trati.
To je i druhý extrém - nesmírně náročný terén vyžadující perfektní fyzičku. "Dlouhé rovinky, mírná ale i prudká stoupání. Prakticky si neodpočinete," dodává Masařík, který tu závodil celkem jedenáctkrát. "Ale nikdy se mi tu nedařilo."
O "popularitě" zdejší trati může mluvit i Zdenka Vejnarová. "Je to spíš pro běžce, je hodně o síle. Ví o čem mluví. Loni s bezchybnou střelbou skončila ve sprintu 31., letos s jednou chybou až 40.
I tohle je Ruhpolding, Mekka biatlonu.
