Takový dárek jste asi ani neplánovala, že?
Já neplánovala vůbec nic. Jen jsem se modlila, aby nefoukalo, to bylo jediné. A potom jsem byla ráda, když jsem uviděla, že trať není tak měkká jako v prvním závodě, což mi vyhovovalo. Měla jsem velký nával adrenalinu, takže kdyby tam byl nějaký radar, udělala bych si asi ve sjezdech rychlostní rekord na běžkách. V jednom kole jsem málem sebou vzala na trať i našeho fyzioterapeuta Romana Karpíška, který tam dole pod sjezdem čekal s náhradníma holema. Já ho jen tak tak minula obrovskou rychlostí a ještě si u toho zařvala strachy.
A na samém konci jste byla ve výsledkové listině jednou z nejúspěšnějších skokanek dne...
Za to jsem hrozně ráda. Na startu jsem vnímala tu svoji ztrátu minutu čtyřicet a říkala jsem si, že kdyby mi to v cíli vyšlo na první desítku, bude to super. Ale do pětky jsem si netroufala.
Po první stojce jste se však najednou zjevila na 6. místě. Samotnou vás to překvapilo?
Hlavně jsem si potom usmyslela: Teď to risknu a pojedu všechno nebo nic. Přijela jsem pak i na poslední střeleckou položku šestá a za sebou táhla celou dobu Italku Wiererovou.
Také běžecky to byl z vaší strany povedený závod. V posledním kole jste na trati udržela i svůj náskok před sedmou Darjou Domračevovou.
Ono se to hodně odráží od toho, jaký je podklad. Dneska byl tvrdý. Já tu sílu v nohách mám obrovskou a když se mám o co opřít, tak vím, že mi to jede dobře.
Výborná střelecká bilance je pro vás dobrým znamením před vytrvalostním závodem?
Ty jo, já bych vám asi měla popsat ten stav, když jsem přijížděla na střelnici před poslední položkou... Jak bych to jen řekla, abych si mediálně nenatloukla? To bylo asi jako když jsem se jednou hodně opila, tak nějak jsem si v tu chvíli připadala. Nechápala jsem, kde se to potom ve mně vzalo, že jsem při té stojce udržela koncentraci i ve chvíli, kdy už síly ubývaly. Jen jsem si ale představila to trestné kolo a tu délku, kterou bych musela ujet navíc, a hned jsem si řekla: Tam nechci.
A tak po gratulacích k svátku docházely i ty k umístění?
No... já svátek nikdy neslavila, ani si odmala nepamatuju, kdy ho vlastně mám. Ale dnes ráno mi chodilo snad ještě víc zpráv, než když jsme vyhráli štafetu. Ten mobil jsem měla v jednu chvíli zase tak zasekanej, že jsem je musela radikálně vyřizovat a moc se od něj neodpojila.
