V prosinci v Hochfilzenu dokázal vytočit i šéftrenéra Čechů.
Ondřej Rybář, jindy velmi obezřetný ve volbě silných slov, se tehdy neudržel a do Krčmáře se před novináři pustil: „Absolutně štafetu takticky nezvládl. Jsem na něj hodně rozzloben.“
Existují sportovci, které by tak ostrá kritika odeslala přinejmenším dočasně do zóny útlumu, obav a pochybností.
Krčmář je však pravým opakem.
„Kritika byla na místě. Já tu štafetu zkazil celému týmu a Ondra byl na mě právem naštvaný,“ vzpomíná nyní. „V buňce jsme si to vzápětí vyříkali. Jsme chlapi. Nejsem typem, který by se z výtek sesypal.“
Naopak, po Novém roce byl biatlonista, přezdívaný Bimbo, jako vyměněný. „V našem týmu se pročistil vzduch,“ ocenil. „Při kempu na Pokljuce jsme zapracovali na detailech. Každý si musel probrat sám v sobě, na čem potřebuje dělat.“
Snad i díky tomu najednou kráčel mužský tým v Ruhpoldingu od úspěchu k úspěchu. Moravec a Šlesingr v minulém týdnu už zase stáli na stupních vítězů, Krčmář se dvakrát probil do hromadného závodu a ve středu ve vytrvalostním závodě poprvé nahlédl do Top 10.
Český biatlonista Michal Krčmář dojíždí do cíle vytrvalostního závodu v Ruhpoldingu.
A pak opět přišla štafeta.
Rybář jej strategicky přemístil z prvního úseku na třetí. Den před startem spolu v Ruhpoldingu na tréninku pilovali ležku, aby ji měl Krčmář ještě rychlejší než při vytrvalostním závodě.
„Kdy jindy ji můžeš zrychlit než při štafetě, kde máš tři náhradní náboje,“ připomínal mu šéftrenér.
Jo, jen si musím nastavit hlavu, abych střílel stejně jako v tréninku, přemítal 24letý rodák z Vrchlabí.
Trpké vzpomínky na Hochfilzen nemohl zcela vymazat z mysli. „Měl jsem proto z další štafety respekt. Nejhorší pro mě je, když to zkazím celému týmu. Ale strach jsem neměl, to ne.“
Po bezchybné (a druhé nejrychlejší) ležce vytáhl Čechy na třetím úseku v obtížných podmínkách z jedenáctého místa na šesté. „Až jsem se divil, kde najednou jedeme.“
Rybář jen chválil: „Udělal všechno přesně tak, jak měl.“
Vestoje jednou dobíjel, předával sedmý, v dosahu páté příčky.
Finišman Ondřej Moravec potom na posledním úseku prohrál při ležce boj s větrnými poryvy, musel na trestné kolo a Češi skončili osmí.
Krčmář tentokrát nebyl z jejich týmu nejhorší, nýbrž nejlepší. Ale takhle o závodě nepřemýšlel.
„Štafety vždycky beru jako týmový výkon,“ líčil. „Osmé místo není nic, za co bychom se měli stydět. Ale zároveň vím, že náš tým je silnější. Máme i navíc.“
V sobotu chce v hromadném závodě v Ruhpoldingu potvrdit také svůj individuální vzestup výsledkovými listinami. Když na začátku prosince v Östersundu dosáhl třináctým místem ve sprintu svého tehdejšího životního maxima, zůstal při zemi a vykládal, že až tak hrdý na sebe není, protože ve větrné švédské loterii měl štěstí na počasí.
Také středeční 10. místo přijal nyní s pokorou.
„Byl to regulérnější závod než tehdy v Östersundu, i když trať se v závěru zrychlovala a já na tom trochu vydělal. Ale toho umístění si samozřejmě vážím, zvlášť z dlouhého závodu, který moc rád nemám.“
Premiéru v „masáku“ si odbyl už před týdnem. Také z té se může poučit.
„Chci se zkusit vyvážet ve vláčcích a zvládnout to na střelnici lépe než minule, kdy jsem na druhé ležce nedokázal reagovat na vítr.“
