Basketbalisté zpod Ještědu vstoupili do ligy dvěma dvoucifernými výhrami. Nejprve uspěli v Sadské, kde zvítězili 100:86, poté si v domácí Tipsport aréně poradili s USK Praha (87:75). Jenže pak přišla poměrně nečekaná porážka v Kolíně a od té doby to jde s Kondory z kopce. Na dvoubodový zápas čekají už téměř šest týdnů!
V minulých dvou utkáních přitom měli k zisku kýženého třetího vítězství v letošní sezoně velice solidně nakročeno. V Ústí n. L. vedli 13,5 minuty před koncem o deset bodů, ale nakonec o jediný bod prohráli, stejný – tedy minimální – rozdíl ve skóre byl po uplynutí 40. minuty i před pěti dny, kdy Kondoři nestačili na Pardubice (71:72).
"Já ty naše porážky vnímám jako naprosto zbytečné," říkal do telefonu kouč Jan Slowiak. Nálada v družstvu Kondorů logicky odpovídá momentálním neuspokojivým výsledkům i postavení týmu u dna prvoligové tabulky, avšak Slowiak doufá, že se poměr vítězství a porážek ve druhé čtvrtině základní části otočí.
Pane Slowiaku, váš tým v Mattoni NBL už devětkrát po sobě prohrál. Jak se s touto dlouhou sérií neúspěchů vyrovnáváte vy osobně?
No špatně. Nejsem zrovna typ trenéra, který by rád prohrával. To teda není nikdo, ale... Ještě mnohem víc než ty naše porážky mě mrzí jiná věc. Já je totiž vnímám jako naprosto zbytečné. V našich silách určitě je ty zápasy vyhrávat, ale zatím to bohužel nezvládáme.
A co hráči? Pozorujete na nich frustraci, či je spíš patrná touha konečně vyhrát?
Určitě se nám daří pořád pracovat, pořád ten tým motivovat a připravovat dál. Určitě je tam vidět ohromná touha to už konečně změnit, ale tím, že se nám to stále nedaří, jsou hráči samozřejmě nervóznější a podrážděnější. Na druhou stranu si ale myslím, že na to, jak dlouhá už ta šňůra porážek je, to ještě zvládáme poměrně dobře.
Snažíte se vymyslet něco speciálního, čím hráčům vylepšit náladu?
Už jsem zkusil všechno, co mě napadlo, a musím říct, že toho nebylo málo (směje se). Pak ale přijde utkání a... Hlavně v posledních třech zápasech si myslím, že jsme jasně měli na vítězství. Zlepšili jsme obranu, myslím, že už neděláme tolik chyb jako předtím, jenže nás strašně moc limituje úspěšnost střelby. V posledních třech zápasech jsme vystřelili sedmdesát trojek a dali jsme jich snad dvanáct nebo třináct, což je hluboko pod naše možnosti. Máme hráče, kteří mají v tréninku úspěšnost okolo 70, 80 %, ale v zápasech se to blíží 20 %... Zatím to prostě není adekvátní tomu, co umíme.
Zmínil jste, že už jste ve snaze zlepšit atmosféru v týmu zkusil všechno, co vás napadlo. O co například šlo?
Tak například jsem změnil formu tréninku, přešli jsme víc do herních situací. Taky jsem dokonce dal družstvu možnost zahrát si fotbálek, což pro mě není zrovna typické (usmívá se). Šlo o to, aby se hráči trošku odreagovali, protože po utkání v Ústí nebyla v týmu taková atmosféra, aby se dalo něco tvořit. Myslím si, že jsme se pak zase zvedli, ale zápas s Pardubicemi se nám bohužel hlavně střelecky nepovedl. Jinak si myslím, že jsme nehráli špatně.
Do sezony jste vstoupili dvěma výhrami a nic nenasvědčovalo tomu, že se budete v dalších devíti zápasech tak trápit. Kdy přišel podle vás zlom?
Samozřejmě jsme neměli prohrát v Kolíně. Na druhou stranu Kolín má zkušené družstvo, kterému se v tom utkání střelecky extrémně dařilo, a vyhrál zaslouženě. Ten zápas jsme ale potřebovali vyhrát my, protože pak nás čekala obzvlášť náročná série, navíc s výjimkou utkání s Novým Jičínem jsme pořád hráli venku. Pak přicházela krok po kroku určitá ztráta sebevědomí. Přestože jsme třeba neodehráli špatné úseky a dlouho jsme dokázali hrát vyrovnaně, tak jsme vždycky propadli v nějaké pětiminutovce a bylo po utkání.
Za klíčové ale považuji tři poslední zápasy. V nich jsme totiž hráli se soupeři, s kterými se chceme měřit a které bychom měli zvládat porážet, pokud chceme hrát o play-off: jde o Brno, Ústí a Pardubice, které k nám samozřejmě nepřijely v optimální pohodě. Tahle tři utkání jsme prohráli, dá se říct, velmi těsně, protože i v Brně to byla ještě dvě minuty před koncem plichta. Myslím si, že v těch zápasech se projevila dlouhá šňůra utkání venku bez vítězství, protože v normální pohodě bychom aspoň dva z těchto tří zápasů zvládli.
Třeba v pátečním televizním duelu s Pardubicemi bylo jasně vidět, že se hráči postupem času dostávali do křeče. Dopouštěli se celé řady zbytečných ztrát, přicházeli i o míče, které už měli téměř ve svém držení. Je to způsobeno nervozitou?
Musím říct, že tenhle trend je pro nás netypický, ale my jsme ho zatím nedokázali změnit. Jde o to, že je strašně moc ubráněných míčů, které už prakticky máme, kutálejí se po podlaze, my si na ně dvakrát sáhneme, ale stejně nakonec skončí v poslední vteřině útoku v našem koši...
Zatím nedokážeme ty míče urvat, být bojovnější, zkrátka udělat krok navíc, abychom si zasloužili vyhrát. Pak jsme za to trestaní, řekl bych, až s neuvěřitelnou krutostí. Proti nám se totiž vždycky vytáhnou právě v rozhodujících okamžicích střelci, kteří většinou z dálky nestřílejí, nebo, lépe řečeno, není to jejich silná stránka. Vemte si to: proti nám dá v Brně v rozhodující chvíli trojku o desku Gajdošík, proti nám se z větší vzdálenosti v Ústí trefuje Kramný atd., takhle bych mohl pokračovat.
Je podle vás problém v hlavách hráčů?
Já si myslím, že my teď prožíváme trošku takovou deziluzi z toho, že jsme od sebe všichni čekali víc. Je to ve mě, je to i v hráčích. Potřebujeme zlomit nějaké utkání a vyhrát, to nás nastartuje, protože natrénováno máme dobře, ale kluci zatím bohužel neprodávají všechno, co v nich je.
Samostatnou kapitolou je už vámi zmíněná tříbodová střelba. V jedenácti odehraných zápasech jste vystřelili z tříbodového prostoru celkem 267 pokusů, což je suverénně nejvíc ze všech dvanácti týmů Mattoni NBL, úspěšnost je však velice nízká - jen 29,5%. Přitom leckdy si dokážete vytvořit otevřené střely, ale míče v obroučce stejně nekončí. Jak moc je to frustrující?
Víte, ono je to dané složením našeho týmu. Samozřejmě všichni vědí, že největší síla našeho týmu je na pozicích křídel. Je naší chybou, že je těch tříbodových pokusů tolik, ale nutno poznamenat, že soupeři nás mnohdy brání tak, že zacpou bednu, abychom nemohli hrát do vnitřního prostoru a jako by říkali: ukažte se zvenku.
Jenže my když jsme v křeči, tak netrefíme skoro nic. Proti Pardubicím jsem se chlapce při jednom time-outu snažil uklidnit tím, že jsem jim říkal: uvidíte, že do půlky zápasu trefíme aspoň jednu trojku. Hned v následujícím útoku ji Kraus opravdu trefil, ale ona byla do poločasu skutečně jediná... Je to až smutné, protože kdybychom stříleli těžké střely, tak dobře... My ale skutečně mnohdy máme prostor a tyhle střely je pak prostě nutné střílet, protože jinak to nejde.
V již zmiňovaném utkání s Pardubicemi jste zakončili pět z prvních osmi útoků střelbou z tříbodového prostoru. Proč raději v úvodu zápasu nevolíte zakončení z míst blíže ke koši, kde je přece jen vyšší pravděpodobnost přesné trefy?
Tak ano... Já o tom neustále mluvím. Pracujeme na tom, mluvíme o tom, trénujeme to, ale při zápase to stejně nakonec často končí střelou zvenku, i když je to ne vždycky nezbytně nutné. Trošku to souvisí s hrou našich klasických pětek, které jsou také v útlumu a rozhodně se jim nedaří. Tím pádem se míč hůř dopravuje do blízkosti koše a pak už nám zbývá v podstatě jenom nájezd.
Jak už jste řekl, osm z dosavadních jedenácti zápasů jste odehráli na hřištích soupeřů. Ve druhé čtvrtině základní části budete hrát doma přece jen častěji. Věříte, že se otočí také poměr vítězství a porážek?
Kdybych tomu nevěřil, tak by to bylo smutné. My navíc doma budeme hrát až na nějaké výjimky se soupeři, s kterými bychom měli bojovat o play-off. Musíme se teď dívat dopředu a vnímat to tak, že k play-off máme ještě furt poměrně blízko. Skutečně nám stačí zvládnout tyhle důležité zápasy a do poloviny soutěže se můžeme v pohodě dostat výš. Jenom jde o to, abychom teď tu nejbližší sérii zvládli.
