Druhý český hráč, který okusil NBA, si Španělsko zamiloval, jednou tu možná bude žít. Ale zatím netuší, zda zde vytrvá i jeho basketbalová kariéra. Možná mu nevyjde touha zůstat v Málaze nebo aspoň ve Španělsku. Devětadvacetiletý Welsch ovšem tuhle situaci - většinou - snáší docela statečně.
O sezoně
|
Nevíte, co bude, kdy se situace změní a vyřeší, což asi zacvičí s psychikou. Jak si teď vlastně připadáte?
Nejistý. Protože nevím. Je to pro mě poprvé v životě, vždycky jsem měl angažmá hned a bez jakýchkoli problémů. Ale nechci tuhle situaci nazývat problémem. Akorát trvá delší dobu. Spíš mi vadil způsob, jakým probíhala komunikace s Málagou. Po konci sezony, první měsíc, jsem byl v klidu. Pak přišlo období deseti dnů, kdy jsem byl hodně nervózní a naštvaný. Teď už jsem zase v klidu.
Co jste dělal, když jste byl nervózní a naštvaný?
Hádal jsem se s manželkou Lindou. Trochu to odnesla. Byl jsem nevrlý, moc jsem nemluvil a na nějaké zbytečnosti jsem reagoval víc podrážděně, než jsem měl. Museli jsem si pak říct, že jsme v tom společně a neměli bychom si situaci dělat ještě těžší, než je.
Přináší nejistota i běžné starosti ve stylu, že nevíte, jestli si máte dále pronajímat dům?
Tohle naštěstí neřešíme, protože dům, ve kterém v Málaze bydlíme, je náš. Spíš je otázka, kde budu hrát, jak se tam budu stěhovat, jestli půjdeme s manželkou oba nebo i se zvířaty. Už jsme na to taky několikrát narazili, ale řekli jsme si, že nebudeme řešit teorie. Zkrátka až se všechno rozluští, zareagujeme.
Posunula se vaše situace za poslední dobu někam? Je třeba už aspoň jasné, že v Málaze dál hrát nebudete?
Nevím. Je to komplikované.
Povídejte.
Ve Španělsku funguje předkupní právo, podle kterého má každý tým právo na hráče, kterému skončila smlouva. Pokud ho uplatní a ten hráč dostane nabídku od jiného španělského klubu, jeho původní tým má právo ji vyrovnat. A pokud to udělá, hráč musí zůstat v klubu. Nicméně, když tohle právo uplatní, zároveň mu to vytváří povinnost v případě, že hráč žádnou nabídku odjinud nedostane. Klub mu pak musí nabídnout smlouvu ve výši 55 procent jeho platu z předchozí sezony.
co mu dala málaga"Sportovně mě nejvíc posunulo, že jsem si zahrál na nejvyšší evropské úrovni o nejvyšší cíle. Než jsem odešel do Ameriky, hrál jsem |
Jenže Málaga na vás tohle právo neuplatila.
Uzávěrka pro uplatnění přednostního práva byla 8. července. Na začátku července přijeli na návštěvu spoluhráči Berni (Rodríguez) a Germán (Gabriel). První, co mi na letišti řekli, bylo: máme pro tebe skvělé zprávy, Málaga na tebe uplatní předkupní právo. V tu chvíli jsem byl moc rád, protože zůstat v Málaze byla moje priorita. Jenže den před uzávěrkou z klubu zavolali, že mají zájem, ale jestli by bylo možné se dohodnout na smlouvě, aniž by na mě museli právo uplatňovat.
S agentem jste to odkývali?
Samozřejmě. Z klubu řekli, že by si představovali smlouvu 1+1 nebo na dva roky. A že potřebují dva až tři dny, aby něco připravili a prezentovali. To byla poslední komunikace z jejich strany. Začalo období nezvedání telefonů, nereagování na vzkazy a e-maily od mého agenta. Od té doby proběhly dva telefonáty, které ze strany Málagy byly úhybné. Takže tři týdny potom, co sami zavolali a řekli, že mě chtějí, mám spíš pocit, že mě nechtějí. Už jsem se vnitřně smířil s tím, že v Málaze už hrát nebudu.
Berete takové jednání jako nepříjemnou součást vyjednávacího boje, nebo se vás dotýká?
Měl jsem tendenci si to brát osobně, ale Berni mě ujistil, že je to zkrátka jejich způsob jednání. Uplatnil na to ironickou poznámku: Louis Bullock, který už tři roky hraje v Realu Madrid, dodnes čeká, že mu Unicája nabídne smlouvu na prodloužení.
Výstižné.
Anebo agentovi Boniface N'Donga řekli, že mají zájem, aby zůstal. Vzali si pár dní, aby přišli s nějakou nabídkou. Mezitím vyšel v novinách článek, kde se vedení Málagy nechalo slyšet, že Boniface N'Dong má příliš vysoké finanční požadavky a že není možné, aby setrval v klubu. Přitom se ani nezačali bavit o penězích. Dodnes agentovi nezavolali.
Sledujete španělské noviny, abyste si přečetl něco o sobě?
To právě byla chyba. Když jsem byl v červnu v Česku, neměl jsem přístup k internetu a tyhle věci nesledoval. Když jsem se pak vrátil na dva týdny do Málagy a denně sledoval dění, trochu mě to rozhodilo.
Dával jste si dohromady, kdo kam jde, jak se pohybují figurky na šachovnici?
Přesně tak. Přemýšlíte pak o tom, že Málaga sice říká, že se mnou v nějakém plánu ještě počítá, ale když se podívám, jaké hráče už podepsala a jakým způsobem vytváří tým, spíš mi připadá, že v tomhle týmu pro mě už místo není. Nejlepší je opravdu na to nemyslet a věřit agentovi, že dělá svou práci správně a že situace bude mít nakonec dobré řešení.
Welsch
|
Jste s agentem v kontaktu denně? Zapojujete se nějak do jednání?
Nechávám to na něm. Když jsem měl to období desetidenní nervozity, měl jsem tendenci mu volat nebo minimálně psát skoro každý den. Dozvěděl jsem se tohle, tenhle hráč podepsal tam. Ale teď jsme se domluvili, že mi bude volat, když bude něco nového.
Co myslíte, projevuje se na vaší situaci finanční krize?
Bezpochyby. Proces vyjednávání s kluby je mnohem pomalejší, protože týmy přesně nevědí, s čím počítat na příští sezonu, co se týká peněz. A ještě podstatnější znak je, že z trhu vypadla spousta klubů. Ty ruské loni nakupovaly hráče z NBA a z celé Evropy, přetahovaly je španělským a italským týmům. Dneska Dynamo Moskva, které loni bylo jedním z největších hráčů na trhu, krachuje, kádr se mu rozpadl, trenér odešel. Chimki zase redukuje platy. V několika posledních letech byly výrazné kluby z Ukrajiny. teď vůbec nejsou. Je méně klubů, ale hráčů je pořád stejně. Boj o angažmá je náročnější.
Takže budete muset jít s platem dolů?
Určitě.
Kde se rozhlížíte po novém angažmá?
Určitě po Španělsku, protože bylo mým přáním tam zůstat. Potom je agent v kontaktu se dvěma kluby z Itálie a existuje i možnost odchodu do Ruska. Ale záleží na spoustě dalších faktorů. Myslím, že budu zůstávat ve Španělsku.
Kdy by se vaše situace mohla pohnout?
Agent si myslí, že do deseti dnů by měla být vyřešená.
Přináší vám totiž i další nepříjemnost. Abyste při hledání nového angažmá neriskoval zdraví, nehrajete za národní tým, který čeká baráž o setrvání mezi evropskou elitou. Bylo to těžké rozhodování?
Ne. Domluvil jsem se tak s trenérem Ježdíkem, už když mi volal v březnu, jestli se mnou může počítat. Řekl jsem mu, že ano, ale že mám jedinou podmínku: chci mít do doby, než se k týmu připojím, vyřízené další angažmá a podepsanou novou smlouvu. Těžko bych ji podepisoval, kdybych se náhodou zranil. Ale v březnu jsem nepočítal, že se situace takhle vyvine.
Je šance, že byste se k týmu připojil třeba uprostřed reprezentačních bojů?
Jsem v kontaktu s trenérem Ježdíkem. On se připravuje na jakoukoli variantu: že hrát budu, nebudu nebo že budu hrát něco.
Jak se teď vlastně připravujete vy? I váš trénink je vaší situací ovlivněn, že?
Začal jsem se individuálně připravovat současně s tím, jak začalo soustředění reprezentace. Začal jsem chodit běhat, chodit do posilovny, zkrátka fyzickou přípravu, abych se vrátil do formy. Pak jsem odletěl na dva týdny do Málagy a chodil do haly. Začal jsem dělat už i basketbalové věci, měl jsem míč v ruce. Snažím se být maximálně připravený v rámci možností, protože herní příprava a zápasy, to je zase jiný stupeň. A ten jsem promeškal.
