Během finálového turnaje si Sršni poradili s BA Spartou (77:65)
i Sokolem pražským (64:59). Až v nedělním souboji neporažených klopýtli. Domácímu USK podlehli 81:67.
"Pohádka by to byla, kdybychom vyhráli i nad USK. Pohádky mívají šťastný konec," poznamenal po zápase písecký trenér Miroslav Janovský. Ale nemračil se, spíš usmíval.
I on ví, že tenhle výsledek je pro Jihočechy ohromným úspěchem. Vždyť za vítěznými vysokoškoláky je spolupráce dvou klubů z nejvyšší soutěže - USK Praha a ČEZ Nymburk. A dokáží přivábit talenty z celé republiky.
Sršni Sokol Písek si o takových možnostech mohou nechat jen zdát. Spíš sami posilují soupeře. Z Písku vzešel jeden ze zlatých vysokoškoláků Dalibor Fait i bronzový sparťan Marek Pavelka.
Stříbrný recept
"Nám se podařilo vhodně doplnit tým o dva kluky z Budějovic. Jsou to podkošoví hráči, a ti se v Písku se zkrátka nerodí. V posledních letech ale už naštěstí funguje spolupráce jihočeských klubů, které respektují naši roli v mládežnickém basketbalu," načrtává Janovský stříbrný recept.
Klíčovou ingrediencí je ale soudržnost písecké party. "Hrajeme spolu od osmi, devíti let. Známe se, kamarádíme. Myslím, že jsme působili jako jedna velká rodina," říká Jan Švejda, nejlepší střelec a lídr píseckých Sršňů.
Miroslav Janovský (uprostřed), trenér osmnáctiletých basketbalistů Sršňů Sokol Písek, se stříbrnou medailí z mistrovství republiky.
"Kluci neradi prohrávají. Odmalička je to tým vítězů a je dobře poskládaný. Není to tím, že bychom byli tak geniální," chválí Janovský.
A dodává, že úspěšná sezona pro něj nebyla překvapením. "Nerad bych, aby to znělo příliš pyšně. Věřil jsem už před sezonou. Oni byli v šestnáctkách druzí, takže toto je potvrzení výkonnosti. Ten příběh nezačal tenhle víkend a nezačal ani v tomto roce."
Do mozaiky o velkém úspěchu jihočeského basketbalu ale patří ještě jeden kamínek - diváci. Umějí být ostří na rozhodčí i na soupeře. Ale taky dovedou "své" vybičovat ke skvělým výkonům.
V duelu se Spartou písečtí mladíci prohrávali a začali ztrácet půdu pod nohama. Diváci ale zamířili před poslední čtvrtinou za jeden z košů a tým donutili k obratu.
"Určitě nám tím hodně pomohli," přitakává trenér Janovský. A jeho svěřenec Švejda dodává: "Oni nás podrželi i se Sokolem pražským. Já k nim nemůžu říct ani popel. Jsou fantastičtí. Dvakrát vyjeli autobusem, podpořili nás. Musím jim poděkovat. Atmosféra byla neuvěřitelná."
Sršni mezi muži
Mezi juniory Sršni uspěli. Co je čeká mezi muži? "Už druhým rokem rozjíždíme spolupráci s prvoligovým Jindřichovým Hradcem. A ta spolupráce nabírá na obrátkách. Dva hráči, Švejda a Sahan, jsou už v jejich týmu a mají skvělé tréninkové podmínky. To my nabídnout neumíme a v krátkém horizontu to ani nedokážeme," ví trenér.
"Přál bych všem klukům, aby u basketu zůstali co nejprofesionálněji, ale vím, že to není možné. Vím. že to je pro některé vrchol basketbalové kariéry, že víc nedosáhnou," poznamenává Janovský.
Jeho samotného čeká obhajoba získaných pozic. Bude to těžké, ale ne nemožné. "Ročník 1993 skončil mezi šestnáctiletými čtvrtý ve Final Four a po základní části byl druhý, takže to určitě není špatný celek," navnadil fanoušky Sršňů.