Prokop Slanina (vpravo), český reprezentant do 16 let, v utkání s Polskem.

Prokop Slanina (vpravo), český reprezentant do 16 let, v utkání s Polskem. | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Stopadesátiprocentní hra proti USA nevydržela. Teď čelí novému Jaovi

  • 7
Dlouhých třicet let trvalo, než se český basketbalista aktivně zapojil do mistrovství světa. Černou sérii přerušil až výběr do 17 let v Litvě. A po třech zápasech v základní skupině platí, že nemusí zůstat u coubertinovské účasti.

Svěřenci Petra Tremla mají za sebou těžkou sérii - duel s Francií vyhráli 70:64, následně superfavoritovi ze Spojených států podlehli 57:95 a vyrovnaná bitva s Austrálií skončila v jejich neprospěch 58:63. I tak mají Češi na dosah místo v nejlepší čtyřce své skupiny a s ním postup do play-off.

O postřehy z průběhu turnaje se v rozhovoru podělil šestnáctiletý pivotman Prokop Slanina, momentálně patřící do kádru JBC Brno.

Francie. To byl z vaší strany určitě skvělý zápas, že? Se stejným protivníkem jste krátce před mistrovstvím třikrát jasně prohráli...
Jenže do tohoto zápasu jsme byli hodně nahecovaní. Chtěli jsme dobrý vstup. Myslím, že nás trochu podcenili, a pak znervózněli. Sice nás začali stahovat, ale my jsme to zvládli.

Čím jste překonali jejich fyzickou převahu?
Asi velkou bojovností. Jejich pivoti neměli moc doskoků. Totéž ostatní hráči. To byl myslím hlavní bod, proč jsme se jim dokázali vyrovnat.

Utkání s Američany, favoritem celého šampionátu, bylo asi velkou basketbalovou školou. Prohráli jste sice vysoko, ale měli jste ve hře několik úseků kdy jste dokázali vzdorovat.
Pro nás pro všechny to určitě byla velká zkušenost. Američané jsou basketbalově i fyzicky úplně někde jinde. Užili jsme si to, i když výsledek je trochu krutej. Podle mě předváděné hře neodpovídal. My jsme byli schopni konkurovat, když jsme dělali všechno na 150 procent, bez chyb. Řešili jsme všechny clony správně, všechny pohyby byly správné. Jenomže to nejde vždycky. Proto jsme měli jenom povedené úseky.

Podle předchozích výsledků se zdálo, že jsou Australané, váš třetí soupeř, favoritem, ale vy jste je do 25. minuty přehrávali. Čím?
Myslím, že jsme se na jejich hru dobře připravili. Ze začátku nám vinou naší nepozornosti dali pár bodů zpod koše. Ale pak jsme si dokázali vytvořit pozice. Radek Kouřil to dobře sehrál, jenže v jednu chvíli jsme ty pozice přestali proměňovat a prohráli.

Hovoříte o šestiminutovém období ve třetí čtvrtině, ve kterém se vám nepodařilo skórovat?
Ano. Hráli velmi agresivní zónu, ve které jsme se nemohli prosadit. Pod koš jsme se nemohli dostat a střelba nám nepadala. V tom byl největší problém. Pak už si zápas zkušeně pohlídali. Buď si doskočili, anebo dokázali podržet balón. Dobře tu koncovku zahráli.

Proti Austrálii jste hráli pouze v sedmi lidech. Jak vyčerpávající to bylo?
Já myslím, že se to dobře protočilo. Většina měla čas odpočinout si. Dalo se to zvládnout.

Nyní vás čeká Čína, poté Egypt. Jací jsou to soupeři?
Číňané tu hráli velmi dobře, není to snadný soupeř. Jsou rychlí a dobře střílejí. A ani Egypt podcenit nesmíme, ale hráli jsme s nimi, známe je.

U Číňanů - stejně jako u většiny vašich protivníků - platí, že mají výškovou převahu. Vás čeká pod košem 218 centimetrů vysoký Čchi Čou, srovnávaný s Jao Mingem.
A mají tam několik dalších vysokých hráčů. Moc těším, až se s ním budu přetlačovat...

Neviditelný šampionát, neviditelní skauti

Pro Litvu je prý basketbal druhým náboženstvím. Je v ulicích Kaunasu poznat, že se hraje světový šampionát?
Jenom v pár ulicích to bylo s plakáty lepší, platí to hlavně před halou. Nějaké další letáky jsem neviděl. Maximálně je něco nalepené na autobusech, které nás vozí na tréninky a zápasy. Ale že je to basketbalový národ, to je poznat. Každý druhý kluk tu má v ruce basketbalový balón.

A co návštěvy na tomto mistrovství?
Na domácí chodilo hodně lidí, na Američany se jich taky přišlo podívat vcelku dost. Ale na nás nikdo moc nechodí. Máme pár českých fanoušků, rodiče hráčů a několik dalších. Lidí tu bývá na zápasy tak do stovky. V hale se to při kapacitě patnáct tisíc ztratí.

V obecenstvu jste bezpochyby také skauti a pozorovatelé z Evropy i z Ameriky.
Ale toho jsme si my nijak nevšimli. Co vím, nikoho od nás nekontaktovali. Pro mě motivací jsou, ale přímo kvůli nim to nedělám. Hlavní motivací je, že tu vůbec jsme. Snažím se odvést co nejlepší výkony.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž