Pokud vám zní jeho jméno povědomě i z jiného světa, než je ten, co se točí kolem oranžového míče, jste na správné stopě. Petr Šafarčík je totiž nejen výrazným ostravským podnikatelem, momentálně zachraňujícím fotbalový Baník Ostrava, ale taky hrdým otcem.
Má řadu důvodů. Petr junior se propracoval mezi nejvýraznější české talenty a krátce po dovršení dospělosti se dočkal i prvních startů v tuzemské nejvyšší soutěži - Mattoni Národní basketbalová lize.
Na debut mezi dospělými došlo v polovině října v ostravské Bonver aréně. A Šafarčík tehdy dorazil jako host. V sestavě pražského USK se představil na tři a půl minuty, pověsti skvělého střelce však nedostál, když oba své pokusy minul.
"Hrál jsem na sto dvacet procent, jako vždycky," ujišťuje nadějný křídelník. "Je to pro mě čest, že mi pan trenér Scalabroni dal šanci. Určitě jsem se nebál. Když jsem mohl, tak jsem střílel. Snad se budu časem ještě zlepšovat," komentuje své první minuty.
Bolest z výrazné prohry 52:65 už mladíka dávno opustila, ten zápas ale zapomenout nehodlá. "Bylo to v hale, kde jsem absolvoval skoro všechny ostravské tréninky. Tu halu mám moc rád," hovoří Šafarčík o sídle basketbalové Nové huti.
P jako profesionálně
Kdekoho asi napadne, proč Šafarčík nereprezentuje rodné město, proč se raději vydal za basketbalem i studiem o několik stovek kilometrů na západ.
"S taťkou a zbytkem rodiny jsme se rozhodli, že pro můj kariérní růst bude lepší odejít. Naskytla se příležitost na USK Praha a teď toho vůbec nelituju," hovoří o dva roky starém přestupu do týmu hegemona českého mládežnického basketbalu.
Důvody pro změnu byly tehdy dva - špatná spolupráce ostravských klubů a zaostávání za moderními trendy. "Mládež se tam nebere tak vážně, není tam tak profesionální přístup," naznačuje Šafarčík junior, proč Praha v jeho očích převažuje nad Ostravou.
Praha, sen všech devatenáctiletých
První duely v české lize jsou sice příjemným zpestřením Petrových víkendů. ale jeho hlavní cíle pro sezonu 2012/13 leží někde jinde. S juniorskou kategorií by se rád rozloučil třetím českým titulem za sebou. A pak je tu reprezentace.
Petr Šafarčík a jeho čeští vrstevníci totiž dostanou v příštím roce šanci, o jaké mohli jeho předchůdci jen snít. Na přelomu června a července se v Praze koná basketbalový světový šampionát do 19 let. A Češi chtějí výjimečnou pozvánku na elitní turnaj využít co možná nejvíc.
"Je to vrchol sezony, už se nemůžu dočkat," přiznává i Šafarčík. "Myslím, že mistrovství světa nám podvědomě dodá motivaci. Pracujeme na sobě tvrději než doteď."
Na rozdíl od předchozích let se basketbalisté ročníku narození 1994 a mladší během už sezony setkávají na pravidelných kempech a zapojili se rovněž do druhé nejvyšší české soutěže.
"Ty kempy jsou hlavně seznamovací, jak s hráči, tak s novým systémem. My z USK máme trochu výhodu. ale nesnažíme se to zneužít. Spíš pomáháme ostatním," ujišťuje správňák Šafarčík. Naráží na fakt, že jak v reprezentační, tak klubové juniorce jej vede stejný muž - Petr Jachan.
Pracovat a doufat
A jak vidí 190 centimetrů vysoký hráč své naděje, že ho vlastní snažení dovede do užší nominace? "S ničím nepočítám, to si nemůžu dovolit. Maximálně na sobě musím pracovat a doufat, že se do dvanáctky dostanu," glosuje, patrně poučen z předchozích nezdarů.
Aniž bychom chtěli cokoli přivolat, sluší se připomenout, že Petr Šafarčík patří mezi mladé muže se sportovní smůlou. Když se zrovna dostane do formy, okamžitě dostane ťafku v podobě zranění...
Před dvěma lety vypadl z reprezentační šestnáctky na poslední chvíli. "To byla velká rána. Snažil jsem se makat co to šlo, ale trenéři vyhodnotili, že ještě nejsem dost fyzicky vyspělý. Ale nevzal jsem to zle."
V uplynulé sezoně patřil ke kategorii do 18 let. Nejprve se mohl blýsknout s klubem v mládežnické Eurorlize. A jak to dopadlo? Hned na začátku turnaje přišlo zranění.
Během léta mířil mistrovství Evropy divize B. "Vypadalo to v přípravě hodně dobře, trenér mi věřil, dával mi hodně šancí. I já si věřil, ale bohužel a posledním kempu jsem si udělal relativně těžký výron. Jakž takž jsem se uzdravil a měl jsem možnost hrát alespoň v posledních dvou utkáních," vysvětluje Šafarčík, proč jeho osobní příspěvek k českému návratu do elitní divize nebyl právě podle představ.
Minulá zklamání by si basketbalový dravec Petr Šafarčík moc rád vynahradil v budoucnu. Musí věřit, že mu číslo (20)13 přinese štěstí.
Pražský basketbal jako inspirace pro ostravský fotbalZ premiéry svého potomka v NBL byl Petr Šafarčík starší coby dlouholetý baskeťák nadšený. "Měl jsem radost, že se syn v 18 letech prosadil do nejvyšší soutěže." A zároveň je coby ostravský patriot mírně zklamaný. "Samozřejmě mě mrzí, že to nebylo v dresu Enhačka (NH Ostrava), ale USK Praha. Na druhou stranu musím říct, že mu dvouleté působení v Praze v rámci projektu Future Stars prospělo." Šafarčík se dokonce obává, že v Ostravě by se tak rychle do ligy nedostal. "Projekt Future Stars je pro mě inspirující nejen z role otce, ale pro celé fungování výchovy mládeže v USK Praha. V tom bych se rád co nejvíce inspiroval i v rámci Baníku," prozrazuje muž, který je spolumajitelem fotbalové Ostravy. "V Praze mají perfektní zázemí nejen tréninkové, ale i školní. Nabízejí konfrontaci s mezinárodním basketbalem, což je pro další růst hráčů alfa a omega," vysvětluje Šafarčík senior, co mu na výchově mladých basketbalistů v USK Praha imponuje. |
