Toto je profesionální sport, již se nejedná o děti a mládež, kde nás v rámci edukativního procesu výsledky nezajímají. Zde o výsledky jde. Současná móda kdy prohry jsou více než často doprovázeny a omlouvány kvalitními výkony, jsou mi malinko proti srsti. Určitě se může stát, že prohraji po bojovném a kvalitním výkonu, ale to jsou výjimky potvrzující pravidla. Hráči mohou hrát dobře, ale taktika byla na soupeře zvolena špatně. Zde jsem opět neuspěl jako tým. Prohrát o více jak 100 a hledat na výkonu něco pozitivního je mimo mísu. Bylo by dobré se přiblížit k osvědčenému schématu, že prohra znamená většinou neúspěch a výhra spíše opak. Ono zvyknout si na porážky bez realistické zpětné vazby není dobré.
V zásadě stačí, že v našich soutěžích je o vítězi rozhodnuto již před začátkem soutěží a někde třeba ani nikdo nesestupuje. Tyto skutečnosti jsou malinko nemocné a tak je problém stanovit co je úspěch a co ne. V Žbl, kde se již skoro celou dekádu nesestupuje ani nepostupuje a soutěž se samovolně uzavřela, je úspěchem nesestoupit. 
A dost možná ani nepostoupit (z 1.ligy).
