Po dlouholeté trenérské štaci v pražské Spartě "přestoupil" před dvěma lety do týmu ambiciózního Nymburku. Středočeský klub toužil po titulu a k naplnění nesnadného cíle si vybral právě Ježdíka. Ten se rázem ocitl ve zcela odlišné situaci, než ve svém předchozím působišti. Zatímco ve Spartě pracoval převážně s mladými basketbalisty, v Nymburku měl k dispozici "hotové" hráče. Nejen o rozdílnosti trenérské práce v obou zmíněných klubech, ale i o vydařené uplynulé sezoně je následující rozhovor.
Nymburk měl na tuzemské poměry nezvykle široký hráčský kádr. K čemu se při jeho sestavování prioritně přihlíželo a dá se po skončení sezony říci, že se kvalita projevila na výsledcích?
Skládali jsme tým na osmdesát zápasů a na tři vrcholy: Mattoni NBL, Český pohár a FIBA Europe League. Zde je třeba zdůraznit, že v podobném případě se družstvo skládá naprosto odlišným způsobem, než když hrajete pouze jeden zápas týdně a vaším vrcholem je playoff.
Věděli jsme, že potřebujeme těžké pivoty kvůli evropským pohárům a zároveň bylo jasné, že musíme mít na těchto pozicích i lepší atlety. V naší lize totiž těchto pivotů příliš není. Právě kvůli tomu jsme zvolili tak široký kádr, v němž došlo v průběhu sezony k drobným pohybům.
Některé hráče jsme uvolnili a naopak přišli jiní, třeba Aleš Chán. Myslím si, že všechna rozhodnutí, která jsme udělali, byla správná. Dokazuje to i splnění našich cílů a v neposlední řadě rovněž efektivita využití těchto basketbalistů. Pokaždé, když někdo odcházel, jsme věděli, že odchází dobrý hráč, který nám může pomoct. Přesto jsme museli udělat právě ta rozhodnutí, která byla nejlepší pro tým.
V družstvu byla celá řada hráčů, kteří byli ze svých předchozích působišť zvyklí nastupovat v základních sestavách, patřili mezi uznávané lídry týmu a v klíčových chvílích měli míč ve svých rukou. Jenže najednou si řada z nich musela zvykat na úplně odlišné role…
To je asi ta nejtěžší věc. Určení a specifikace rolí je klíčový moment při vytváření podobného týmu. Pak je tam ještě samozřejmě druhý krok, jak to jednotliví hráči přijmou. Oni se s tím prostě musejí ztotožnit. Pokud se tak nestane, je to samozřejmě kontraproduktivní. Velmi tedy záleží i na charakteru hráčů.
Co všechno tedy musí splňovat hráč, který by měl potenciálně zamířit do mistrovského týmu?
Při výběru hráčů přihlížíme ke třem základním faktorům, které musí splňovat. Tím prvním jsou zkušenosti s evropským basketbalem, druhým je koučovatelnost každého hráče. Třetí věcí je, že musí jít o typického týmového hráče, který je schopen se podřídit ve prospěch svého družstva a nebude vyzdvihovat své „já“ nad tým. Pokud jednotliví hráči byť jen jednu z těchto tří podmínek nesplňují, je velice těžké, aby do Nymburka přišli.
Přestože jsi uvedl, že tři vytyčené cíle byly splněny, dalo se na evropské scéně pomýšlet ještě výš. Nakolik se podepsala na dosažených výsledcích zranění klíčových hráčů, především Zídka s Mujagičem?
Zranění ke sportu patří, ale je nutné s nimi kalkulovat dopředu. Těžko lze počítat s tím, že se celá sezona odehraje bez zranění. Navíc je třeba počítat s tím, že zranění mohou potkat i klíčové hráče. Pro nás bylo dobře, že zranění nepřišla najednou, nýbrž postupně. Díky kádru, který jsme měli k dispozici, to nebyla tak velká negativa, která by nám zabránila ve splnění našich cílů.
Upřímně řečeno je však pravdou, že pokud by byl Jirka Zídek v playoff proti Petrohradu úplně zdravý, naše šance by stouply. Podobně lze uvažovat i o finále Mattoni NBL. Kdyby byl Zídek stoprocentně zdravý a Mujagič byl v týmu, těžko by zápasy s Mlékárnou Kunín byly tak vyrovnané.
Dá se v této sezoně mluvit o nějakém výrazném zklamání?
Jedním z mála zklamání, které si z uplynulé sezony přináším, je zápas se Skopje. My jsme věděli, že hrajeme s „outsiderem“, i když on zahrál výborný zápas, a tento duel jsme bohužel nezvládli. Měli jsme toto utkání vyhrát, vždyť případné jedno vítězství navíc nás mohlo posunout v konečné tabulce na třetí nebo dokonce na druhé místo. A jsem hluboce přesvědčený, že v tom případě bychom v playoff postoupili ještě do dalšího kola.
Nymburk svým úspěšným účinkováním v pohárové Evropě dokázal, že i v tuzemských podmínkách lze složit konkurence schopný tým. Jaké základní pozitivní a negativní poznatky sis z této konfrontace odnesl?
FIBA Europe League je na úplně jiném podlaží basketbalu. Je to hlavně díky obrovskému přísunu peněz - srovnávat náš rozpočet s finančními možnostmi našich soupeřů je totální nepoměr. Navíc většina týmů má ve svém středu hráče, kteří v minulosti okusili NBA a o to je náš úspěch cennější. V tom bych viděl pozitivum.
A kde hledat negativum? Především v rozdělení soutěží, které českému týmu téměř nedává možnost startovat v ULEBu. Pokud by tomu tak bylo, šlo by podle mě o další výrazný krok vpřed.
Nymburk byl v Mattoni NBL a ve FIBA Europe League v naprosto odlišných pozicích. Zatímco na domácích palubovkách nastupoval výhradně v roli favorita, v Evropě tomu bylo naopak. Zůstaňme však v prvoligovém pelotonu – nakolik bylo těžké udržet hráče v maximální koncentraci, aby navzdory vysokému počtu zápasů vnímali svou pozici a neustále ji potvrzovali?
Mou výhodou je, že jsem byl několik let na druhé straně řeky a nastupoval proti týmům, které byly silnější. Vyhrávat museli soupeři, zatímco my jsme mohli „jen“ překvapit. Sázeli jsme na to, že objevíme jejich slabou chvilku. V Nymburku jsem se dostal na levou stranu řeky. Každý zápas jsme museli vyhrát a přitom pokud možno co nejvyšším bodovým rozdílem.
K tomu se přidaly středeční duely v poháru, které byly mnohem těžší, navíc nelze nevzpomenout náročné cestování a někdy i změnu klimatu. Udržet stoprocentní koncentraci je za těchto okolností velice těžké. Nám se to opravdu kromě jediného domácího zápasu s Mlékárnou Kunín podařilo. Znovu opakuji, že je to velice těžké, nicméně naší výzvou je snaha být lovci a ne štvanou zvěří.
V průběhu sezony jsi dokonce přikázal vymazat ze slovníku svých svěřenců slovíčko „únava“…
Jde o klasický vir, který může napadnout celý tým. Jakmile se v šatně objeví hráč, který je unavený nebo se mu nechce hrát, tak se to samozřejmě paprskovitě šíří dál mezi jeho spoluhráče. Toto je nutné včas eliminovat.
U hráčů musí fungovat dvě věci: sebemotivace, čili vnitřní motivace, a pak také motivace ze strany realizačního týmu, tedy tlak na hráče. Ideální je, když jsou všichni ve shodě a nám se to, myslím, podařilo velice dobře.
Mnoho fanoušků rádo přesvědčivě říká: mají peníze, musejí být první. Mezi tyto dva faktory dávají rovnítko. Leckdy to však neplatí, o čemž nejlépe svědčí mnoho případů z poslední doby…
…Například hokejová Sparta. V této chvíli bych rád zdůraznil, co bylo na uplynulé sezoně vůbec nejcennější. Podařilo se nám potvrdit, že se dá vytvořit z dobrých hráčů i dobrý tým. Týmový herní výkon totiž není aritmetickým součtem hráčů nebo finančních příjmů. Basketbal s takto dobrými hráči je o hlavně chemii.
V jedné ze svých předchozích odpovědí jsi zmínil svou nedávnou práci „na druhé straně řeky“. Bezpochyby šlo o trénování pražské Sparty, v jejímž dresu nastupovali převážně mladší basketbalisté. Jak je tedy úspěšnému trenérovi nyní na opačném břehu?
Práce v Nymburku mě neskutečným způsobem obohacuje. Nedá se přesně vyčíslit jak, ale je to taková škola, že jsem z toho nadšený. Přijímám informace od velice dobrých hráčů a zároveň s nimi pracujeme úplně jinak, než jsme pracovali šest let ve Spartě.
Jde o otočení korouhve úplně do protisměru. Jak jsem již výše uvedl, prioritně je to všechno o chemii. Je to fantastická práce. Ale pozor, tím rozhodně nechci říci, že ta druhá nebyla také fantastická. Každá má něco jiného. V Praze šlo jednoznačně o výchovu hráčů a k tomu byl daný výsledek.
Tady je pouze snaha po výsledku a výchova je v podstatě až druhotná. Spolupracovat s tak dobrými hráči, kteří byli v NBA, nebo jsou na jejím kraji, to je fantastická věc. Stejně tak potkávat se s ostatními trenéry ve FIBA Europe League. Všechno je to každodenní škola.
Zastavme se chvíli u dvou hráčů, kteří Nymburk posílili před začátkem uplynulé sezony. Prvním z nich je rozehrávač Pavel Beneš. Splnil to, co se od něj očekávalo, tedy že bude tak zvaně krýt záda Whitfieldovi?
Naše očekávání určitě naplnil. V zápasech, kdy byl Maurice zraněný nebo nemocný, byl tahounem družstva a hrál opravdu výborně. Navíc skvěle odtáhl zápas v Sofii a měl lví podíl na našem vítězství. V Mattoni NBL měl jisté výkyvy, které však hodně přikládám jeho problémům s achilovkou a tomu, že si na svou novou roli zvykal.
Druhým basketbalistou, který premiérově oblékl nymburský dres, byl Adam Hess. V této souvislosti nelze opomenout, že zatímco v úvodu sezony dostával na jeho pozici přednost reprezentant Sokolovský, v jejím závěru patřilo místo v základní pětce Hessovi. Co za touto změnou stálo?
Předně bych rád poznamenal, že nerad měním základní sestavu. Většinou ji nechávám celý rok stejnou. Dokonce mi vyhovuje, když je šestý hráč lepší, než někdo ze základní pětky, nebo má lepší čísla, protože se střídá tak zvaně do lepšího. Ale zpět k otázce. Adam je hráč, kterému chození z lavičky nevyhovuje, což se jasně ukázalo v průběhu první části ligy.
Druhým faktorem bylo to, že Láďa Sokolovský měl ve své výkonnosti výkyvy. V neposlední řadě jsme rovněž potřebovali posunout základní pětku směrem dopředu v agresivitě na útočné polovině a proto jsme se u těchto dvou hráčů rozhodli pro výměnu rolí. Myslím si, že na konci sezony už to bylo sedlé a neměli jsme s tím problémy. U Ládi čekám, že se v Nymburku adaptuje a příští sezona bude z jeho strany lepší.
Nedá mi to, abych se nezastavil ještě u jednoho hráče, kterým je Ashante Johnson. Ve své první „nymburské“ sezoně byl nejzářivější hvězdou Mattoni NBL, střílel spoustu bodů a byl v čele řady individuálních statistik. V současném týmu je však jeho role jiná. Jak se s tím coby výrazná hráčská osobnost vypořádal?
Bylo velice důležité, že tým byl postavený na základě oněch tří výše zmíněných faktorů při výběru hráčů. Všichni byli ochotní se podřídit týmu a velice rychle pochopili, že nejde o to, kdo nastřílí body, ale že zvítězí tým. Ashante se tomu přizpůsobil, i když to měl samozřejmě velice těžké, hlavně na začátku našeho prvního společného roku.
V tuto dobu totiž měnil svou roli z hráče nastupujícího na pozici čtyřky na pozici tři. Myslím si, že to zvládl velice dobře. Svědčí o tom nejen vysoké procento úspěšnosti střelby, které vypovídá o jeho efektivitě, ale například i zvyšující se počet asistencí. My nepotřebujeme hráče, který vystřelí během utkání 25 střel.
Poslední otázka snad ani nemůže směřovat jinam, než do budoucnosti. V tomto případě ji představuje nadcházející sezona a fanoušky bude jistě velice zajímat, do jaké míry se změní mistrovský kádr?
Pokud bychom měli pokročit znovu minimálně o krok vpřed, musí dojít k určitému oživení kádru. A v případě, že je stávající osa daná, musí dojít ke změně kolem klíčových hráčů. Jestliže chceme pokročit dál v evropském poháru, samozřejmě bychom se měli posílit.
Mělo by jít o jednoho hráče schopného nastupovat na pozicích jedna, dvě a tři a dále hráče na pozice čtyři a pět. Zde je to dané hlavně zdravotním stavem Jirky Zídka a určitě i rozhodnutím Radka Nečase, který by opět rád zkusil nějakou zahraniční soutěž. Na složení týmu pro příští sezonu se pochopitelně již intenzivně pracuje.
