"To je jako sportka. Vím, že by bylo fajn vyhrát 200 milionů. Samozřejmě ale nevylosují moje čísla a pak si uvědomím: Co blázníš, vždyť na to čekají miliony lidí. Podobné je to s tou medailí," říká Budínský.
Proto o ní nerad mluvíte?
Nechci urážet basketbalového boha. Nemám rád vzletná prohlášení. Když se pak nedaří, všichni si na vás smlsnou, jste prvním bodem narážek a posměšků. Kdyby byly stejné podmínky soutěže jako letos, už jsme dvě medaile měli. Ale konkrétně v Děčíně je to přání, které je otcem myšlenky. Přejeme si medaili a v tu chvíli už si všichni myslí, že ji budeme mít. Upnou se k tomu.
Jenže týmy s jednoznačně lepšími podmínkami ji chtějí také. Když to vyhlásíme a nepovede se, všichni to považují za neúspěch. To je hrozně nefér. Až tady bude generální partner, budu první, kdo to na sebe vezme. Ale když víte, jaké podmínky mají Pardubice, Prostějov, Nový Jičín či Nymburk, pak říkat něco o medaili je příliš velkohubé. Vzdušný zámek. Blíží se přestupní termín, všichni budou posilovat. My odehrajeme soutěž vždy s týmem, který postavíme na začátku sezony.
Takže to není vaše noční můra?
Tak to neberu. Pro mě je fantastické vzpomenout si, že jsme byli 10 minut od finále. Kdybychom se letos dostali do semifinále, bylo by to úžasné. Tak to měřím já - semifinále, finále. Medaile? Až mi někdo řekne, že za ni dostaneme 10 milionů navíc, fajn, pak tomu rozumím. Ale ani po fantastické sezoně s bilancí 31-13, kdy jsme byli snad devatenáctkrát v televizi, stejně nikdo nepřišel s tím, že nám přilepší. Abychom mohli mít pravidelně výplatu, lepší podmínky pro přípravu. Nejradši bych vyhrál titul, jistě. Ale jsem tu 4 roky, pokaždé jsme prošli do play-off, dvakrát byli v semifinále, dvakrát vypadli ve čtvrtfinále 2:3 na zápasy. To je na naše podmínky úžasné. Jiní vylétnou, pak dlouho nic. My jsme stabilně nahoře.
To platí i letos, držíte třetí příčku, porazili jste Nymburk. Jste hrdý, co už tento tým dokázal?
Zatím je to velmi dobré. Slouží zdraví, to je proti loňsku podstatné. Až na drobnosti, virózy, nás nic vážného nepotkalo. Řekli jsme si, že bychom chtěli vyšperkovat naši hru, držet stabilně pozice bez výkyvů. To nás katapultovalo na třetí místo. Body vozíme ze hřišť soupeřů, malinko jsme odskočili, nemusíme tolik kalkulovat. To nás žene dopředu.
K osmi výhrám z deseti zápasů.
Pomohlo nám vítězství v Opavě a samozřejmě výhra nad Nymburkem. To hráčům dalo hodně sebevědomí a na tom se vezeme pořád.
Jaký to byl večer, když jste porazili Nymburk?
Mimořádný. Pro všechny. Ale dělat z toho slávu? To ne. Měl jsem ale krásný pocit, sport je neopakovatelný. V divadle je 300 repríz a každý ví, jak to dopadne. My 29krát prohrajeme s Nymburkem, ale pořád máme víru, že se to může změnit. A když pak vyhrajete po fantastickém výkonu, zanechá to ve vás stopy. Až jednou budu sedět v houpacím křesle, pít víno a kouřit doutník, řeknu si, že to bylo úžasné. Všechno se sešlo. Tým hrál výborně, lidi nás hnali, bylo 30. prosince. Jak se rybář občas dočká velké ryby, tak trenér velkého vítězství. Když si to teď pustím, běhá mi mráz po zádech.
Spal jste dobře tu noc?
Nikdy nespím dobře po zápase. Ať je vítězný nebo prohraný. Mozek všechno dohrává. I když zavřu oči a usnu, honí se mi to hlavou. Je to tak emocionální, dvě hodiny mozek pracuje naplno. Usnu mezi druhou a třetí, probudím se brzy ráno a přesně vím, co se v utkání dělo. Vidím ho, jako by to byl film.
Musel jste být zavalený gratulacemi.
Spíš mně moji kamarádi vyčítali, že se mi nemohou dovolat. Mysleli, že je chyba na teletextu (smích).
Změnil jste letos něco v přípravě?
Obměňuji ji pořád, aby nebyla stereotypní. Letos nově chodíme do posilovny před tréninkovou fází. Sezona je dlouhá, hráči sílu postupně ztrácejí. Takže ráno, ještě než dojde na trénink s míčem, posilujeme. Třikrát čtyřikrát týdně. Dřív se hráči cítili unavenější, co jsme nahnali v létě, vytrácelo se. Teď zase některým trochu odešla střelba, ale jde o zvyk. Spíš se to vyplácí.
V předchozích sezonách jste neměli v týmu tak kvalitní cizince jako konkurence. Co letos?
Filozofie je tady jasná, 75 procent kádru by měli tvořit čeští hráči. Letos se povedl tah s angažováním Hatchera. Sanders tady nasadil tak obrovskou laťku, že bylo těžké ho za rozumné peníze nahradit. Grier loni nebyl to pravé ořechové, ale Hatcher je vynikající. Tým vycítil, že ho dokáže výborně řídit a ostatní kolem něj rostou. Má dobré vidění, je kolektivní. Alič? Za to, co od nás dostává, odvádí velmi dobrou práci. A Ofoegba plnohodnotně nahradil Williams. Cizinci zapadli do kostry, která je tu dlouho pohromadě.
Podle statistik je už Hatcher lepší než Sanders. Cítíte to tak?
To je otázka na tělo, těžko se srovnávají. Každý hrál v jiném týmu, s jinými spoluhráči. Ale jsou si velmi podobní hrou. Sanders je vyzrálý hráč, zná velmi dobře české prostředí. Hatcher si postupně získává respekt. Oba jsou inteligentní, pokorní, profíci. Mají širokou škálu nabídky, výbornou techniku s míčem, umějí vzít zápas na sebe. Pro Sanderse hrají zkušenosti, ale to je logické, když je o 9 let starší. Hatcher ještě potřebuje odehrát těžké zápasy, aby ve vypjatých koncovkách dokázal věci řešit lépe.
Máte ještě vysněnou posilu?
Bylo jich hodně, ale vždy to skončilo tak, že byly mimo naše možnosti. Spíš sem přicházejí hráči z týmů, kteří jsou na spodku tabulky. Pavel Houška, Pištěcký, Žampach z Ústí, Balík a Soukup z Hradce, Jakub Houška z Chomutova.Musíte je ještě učit hrát, k tomu od vás vedení chce vítězství. To je vražedná kombinace. Ale je úžasné pozorovat, jak dozrávají. Jak najednou řeší situace jinak než před dvěma třemi lety. Pavel Houška je příklad. Vy ho vyprofilujete a jemu to přináší efekt.
Uspokojuje vás, že uděláte z neznámých hráčů špičkové?
Je to příjemné. Hrozně rád chodím na tréninky, kluci vytvářejí úžasný kolektiv. Máte tu 10 - 12 dospělých chlapů a oni jsou jako jeden muž, dokážou za sebe dýchat, podrží se. Přejí si, nemají potřebu si nic závidět. Jsou hraví, pracovití.
I psychicky odolnější?
To je naše minus. Změnit povahu je hrozně složité. Pro takhle dravou a dynamickou hru potřebujete dravé a dynamické hráče, ale když je někdo jako rybí krev, špatně se to snáší. Někdo pod tlakem kolabuje, na jiného působí produktivně. Něco se z toho namíchá. Nechci odhalovat karty, ale je tu ještě hodně hráčů, kteří by měli být větší dravci. Všichni vidí, že jsme teď v tabulce třetí, ale v roli favorita míváme problémy.
Třeba Kolín vám moc nesedí.
Lidi, kteří tomu nerozumí,vidí jen to, že je poslední. Ale posílil se, teď porazil doma o 17 bodů Ostravu. Basketbal je příliš objektivní hra. Když máte v hokeji dobrý tým a výborného brankáře, který vychytá 40 střel, můžete vyhrát. Ale v basketu gólmani nejsou, útok je limitovaný 24 vteřinami. Kolín ještě bude zlobit, vzpomeňte si na mě. Letos je liga unikátní. Nikomu nestačí jen zůstat v ní, všichni chtějí do play-off. Bude přibývat těžkých zápasů, tlaku. Nevím, co to s námi udělá.
Nedávno jste prodloužil smlouvu do roku 2011. Nemáte ambice trénovat špičkový tým. Třeba Nymburk?
Jistě. Hráči by měli chtít dosáhnout co nejvíc, a to platí i pro trenéry. Taky bych rád trénoval ve velkoklubu, v reprezentaci, v zahraničí. Dokud to jde, mělo by se stoupat. Já nikdy nezažil práci v klubu, kde bych si mohl naporoučet jakoukoliv posilu a určitě bych to zkusit chtěl. Třeba se to někdy naskytne.
Soutěž se přehoupla do druhé půlky a vy máte na 3. místě už solidní náskok. Udržíte výhodnou pozici?
Uděláme vše pro to, abychom tohle postavení neztratili. I když nás ještě čekají zápasy s týmy ze špičky. Sezona se může kladně hodnotit už třeba jen proto, že skončíme třetí po základní části. To je strašně hezká vizitka.
