Nikdo jiný by o letos nejnepříjemnějším soupeři basketbalistek Kary Trutnov nemohl vyprávět s takovým zápalem a znalostmi tamního prostředí jako Lenka Větrovcová.
Urostlá a od míče těžko odstavitelná pivotka zná atmosféru karlovarské Lokomotivy,za niž hrála už od dorosteneckých let, jako jediná. V roce 2011 si však poprvé musela zvykat na to, že teď už se bude snažit jen ji porážet. Vyšlo to až napodruhé, navíc až v trutnovské hale.
Větrovcová našla pod Krkonošemi pohodu, kterou si postupně dodává i po zranění. Stejně jako její spoluhráčky si po posledním zápase roku dopřeje odpočinek od ligových zápasů.
Jenže na rozdíl od ostatních poputuje na svátky zpátky tam, odkud basketbalově vyšla. V Karlových Varech totiž trvale žije. "Počítám, že lidé budou mít nějaké narážky na to, že jsme je porazily, ale doufám, že spíš v legraci," říká s úsměvem sedmadvacetiletá podkošová hráčka Kary Lenka Větrovcová.
Po přestupu byl váš druhý zápas právě proti Karlovým Varům. Jak jste se v něm cítila?
Musím přiznat, že tentokrát to stoprocentně byl daleko lepší zápas. Naštěstí jsem teď vyhrály. A protože jsem se při našem prvním střetu s bývalými spoluhráčkami zranila, tenhle zápas v Trutnově měl daleko šťastnější konec. Přitom ze začátku jsme nepředváděly moc dobrou hru a prohrávaly. Nakonec se vše obrátilo a jsem moc ráda, že máme vítězství doma a teď si můžeme v klidu užívat vánoční svátky.
Oproti prvnímu zápasu jste odehrála daleko méně minut. Bylo to ještě následkem vleklého zranění?
Poslední zápasy jsem byla na hřišti poměrně dost hracího času. Spíš je to otázka na trenéra pana Petrovického, proč jsem tentokrát s Vary odehrála méně minut, než obvykle hrávám.
Sliboval si od vás, že pod košem budete patřit k těm nejlepším v sestavě. Vám však právě zápasy proti Karlovým Varům tolik nevycházejí. Umíte si vysvětlit, čím to je způsobeno?
Těžko říct, navíc jsem nehrála tolik minut čili jsem neměla tolik prostoru se ukázat. Obecně je těžké nastupovat proti svému bývalému týmu. Opravdu nevím, možná mám v hlavě jakýsi psychický blok, protože holky dobře znám a hraje se mi proti nim špatně.
Znervózňují vás, povykují a pokřikují?
To zase ne, ale sama bych prostě mohla hrát líp. Proti každému jinému to jde líp než proti Varům... Asi si vždycky vyberu špatný den.
Dalo by se čekat, že vás trenér raději uchrání před tlakem v karlovarské hale. Vy vnímáte rozdíl, když hrajete ve Varech, anebo v trutnovské hale?
Neberu si to tolik. Trutnov má skvělý fanoušky, jezdí s námi na venkovní zápasy a fantasticky povzbuzují. Když jsme hrály ve Varech, nezaslechla jsem, že by na mě diváci bučeli, a tak podobně.
V čem byly pro vás ty dva zápasy jiné?
Rozhodně v tom, že letos Vary hrají útočný basket, křídelním hráčkám se daří a potvrdily to výbornou hrou i výsledkem, když nás přehrávaly o čtrnáct bodů. Stálo strašně moc sil jejich náskok eliminovat.
Vary letos Trutnov trápí vůbec nejvíc. Proč?
Každý má v lize někoho, na něhož neumí. U nás to jsou Vary, ale my jsme hlavně rády, že jsme jim tu porážku vrátily a ligou procházíme výborně.
I díky tomu jste si od klubového vedení vysloužily volno. Vy se však vracíte na svátky do Varů, kde trvale žijete. Myslíte, že vám lidé budou připomínat tu varskou poslední porážku?
S holkama se známe dlouho. Ony jeden mač vyhrály, my zase druhý. Jsou svátky, takže předpokládám, že se se mnou holky budou bavit úplně normálně.
A vaši bývalí fanoušci, kteří si vás pamatují?
Lidé a fanoušci asi budou mít nějaké narážky, ale spíš doufám, že formou legrace. Žiju tam deset let, hrála jsem ve Varech od dorosteneckých let. Jsem tu teoreticky jako doma. A rodina žije vždycky tím, kde zrovna hraju.
V Karlových Varech zůstanete až do doby, než se budete hlásit na tréninku Kary?
Patrně ano, budu tu do 1. ledna, ale čeká mě ještě pendlování do Sokolova, kde bydlí rodiče. Od začátku sezony jsem vůbec ve Varech nepobyla. Snad jen když jsme hrály poblíž, třeba v Praze, odjela jsem na zbytek víkendu domů.
Vraťme se ještě k lize. Trutnovu se letos daří, v domácí soutěži se drží vysoko. Těší vás to?
Celé družstvo je strašně rádo, vůbec jsme s holkama nečekaly, že můžeme být až takhle úspěšné. Jen jsme doufaly, že se to vyplní. Přejeme si, aby byl příští rok stejně dobrý jako tenhle a abychom v těch skvělých výsledcích pokračovaly.
Hlavně pro vás jde o příjemnou změnu. Karlovy Vary dlouho mezi špičku nepronikly.
Jsem šťastná, protože se nikdy nestalo, že bych byla s Vary na třetím místě ligy. Jen si přeju, abych mohla mít na krku nějakou medaili.
Našplánuto máte letos už ke třem.
Jo, máme skvěle rozehranou ligu, jak už jsem říkala. Něco by mohlo cinknout i na Českém poháru. A také ještě Středoevropská liga. Máme na to získat všechny, jen uvidíme, jaká bude momentální forma týmu.
Jak jste se srovnala s tím, že ve vašem novém působišti je tak velký tlak na týmový úspěch a zisk medailí?
Ve Varech se vyměnila spousta hráček a tým doplňují mladé, což ovlivňuje i jejich postavení. O medaile hrát nebudou. Trutnov má vyrovnaný tým. Nemusí se tu vyvolávat nějaká panika, že se "musí". Každá se snaží odvádět to nejlepší, je nás tu dost, co se na sobě snažíme makat.
Jak vnímáte zvýšený tlak?
Je asi samozřejmé, že Trutnov chce hrát pořád o medaile, jsou tu hráčky, které jsou spolu pět let, jsou na sebe hodně zvyklé a na tom se dá do budoucna obrovsky stavět.
