Po pravdě řečeno, téměř nic. Kromě pár nadšenců, navíc jazykově dobře vybavených, se jen těžko hledá v nejširší basketbalové veřejnosti jedinec, který má o něm alespoň základní přehled, dokázal by uvést jména, nejlepší týmy, nebo se vůbec orientoval v herním systému soutěží NCAA. Já tvrdím, že je to pro všechny obrovská škoda. Odpověď na otázku Proč? je velmi jednoduchá a pokud máte chuť a hodláte číst další řádky, určitě ji tam najdete.
Zároveň bych však chtěl poprosit laskavého čtenáře o trochu velkorysosti a shovívavosti, pokud by snad narazil na nepřesný údaj či mylné tvrzení. Já sám se rozhodně nepovažuji za nějakého znalce či odborníka na basketbalovou NCAA. Z osobního i novinářského zájmu však tuto soutěž hlouběji zkoumám a rád bych se o některé postřehy podělil. Zároveň si netroufám vměstnat všechno podstatné a zajímavé do jediného článku a doufám proto, že se všichni, koho americký amatérský basketbal zaujme, dočkají na stránkách iDnes dalších pokračování.
Úvod.
Předně je potřeba zdůraznit, že univerzitní basketbal v USA a jeho nejvyšší divize (NCAA I), je vrcholem geniálně vypracovaného školního sportovního programu Spojených států. Jeho základnu tvoří miliony hráčů, kteří se, na rozdíl od našich školních osnov, seznamují odborně a hlavně pravidelně s basketbalem už na základních školách a v hodinách tělesné výchovy v tom mohou pravidelně pokračovat i na high school (tedy střední škole). Podmínky, zázemí, ani kvalifikovaní trenéři – učitelé, nejsou problémem. Proto si lze jen těžko představit, že by v dorosteneckém věku mohl skautům stovek univerzit uniknout nějaký mimořádný talent.
Kromě toho, že se jednou za čas najde někde na betonovém plácku v černošském ghettu nějaký zapomenutý klenot, který prostě nechodí do školy, nebo že ti nejlepší z nejlepších podlehnou lákadlu NBA již po ukončení střední školy, dá se vcelku zodpovědně prohlásit, že v univerzitních týmech najdete to nejlepší, co pod zámořskými basketbalovými koši do osmnácti let věku vyrostlo. NCAA (jak budu dále pro jednoduchost americký „college basketball“ nazývat) proto byla, je a ještě dlouho bude nevyčerpatelnou zásobárnou talentů pro profesionální basketbal nejen v USA, ale ve světě vůbec. Osobně si vůbec nedokážu představit, že by snad tato bezedná studnice měla začít někdy vysychat, protože „podzemní vody“, kterou je neustále doplňována, je mnohem víc, než vůbec dokáže pojmout.
Připomeňme, že již dlouho není NCAA čistě americkou záležitostí. Na soupiskách týmů všech divizí se stále častěji objevují cizojazyčná jména, která nezřídka hrají ve svém družstvu klíčovou roli. V celém světě je stále spousta hráčů, kteří vidí právě v působení na univerzitě šanci, jak v draftu NBA proniknout mezi nejlepší z nejlepších, přesto, že tento trend pomalu slábne a do profiligy vedou pro cizince přímější cesty z kvalitních domácích či mezinárodních soutěží. Dalším významným aspektem je i to, že vysoké školy umožňují svým studentům – hráčům zdarma vystudovat a přitom se kvalitně připravovat na další hráčskou kariéru. Této možnosti využili ostatně i někteří češští hráči (např. J. Zídek, Bartoň, Ides) a nemyslím si, že by některý z nich litoval.
NCAA je prostě jako jedna obrovská káď, do které nasypete to nejkvalitnější ovoce, pečlivě vytříděné a navybírané a necháte ho celou sezónu řádně kvasit. A jednou za rok pak ty hektolitry kvasu přepálíte a dostanete jedinou láhev kvalitního, opojného nápoje, který se může podávat jako skutečná lahůdka znalcům po celém světě. A pokud se ptáte, co s tím nezužitkovaným zbytkem, odpověď je jednoduchá. V Americe se prostě a jednoduše vylévá. Vždyť na dveře už klepe nová sezóna!
Příště: Organizace soutěží a nejpřísnější pravidla.
