Jaký to podle vás byl zápas, jenž Kaře přinesl historickou výhru?
Předně jsme tam jeli s tím, že šance je, ostatně ukázali jsme to už doma, kdy jsme trochu smolně prohráli o čtyři body. Tentokrát jsme zápas dotáhli k vítězství podle mě hlavně proto, že jsme měli po celou dobu lepší nasazení. Navíc děvčata přesně plnila svoje úkoly a odehrála to, co jsme od nich chtěli.
Od začátku jste vedli, ve třetí čtvrtině dokonce o patnáct bodů, ale čtyři minuty před koncem domácí hráčky snížily na rozdíl jediného bodu. Neměl jste strach, že vám výhra uteče?
Nebylo to pro nás jednoduché, ale nebylo to o tom, že bychom odpadli a soupeř nás přehrál. Dobré příležitosti jsme si vypracovali, jen jsme je neproměňovali. navíc nás v té chvíli střelecky trápila naše nedávná spoluhráčka Hindráková. Naštěstí jsme závěr zvládli i proto, že se nám znovu začalo střelecky dařit, po chvíli bylo jasno.
Do Brna s vámi jela už pátá Američanka. Vedle Ostarellové a Mannové jste se se dvěma už museli rozloučit, jak se vám osvědčilo angažování Adamsové?
Měla výhodu v tom, že k nám přišla z Rumunska a je tak už zvyklá na evropský kombinanční basketbal. Trénovala s námi od úterý, ale až v pátek jsme získali od svazu potvrzení o její registraci a mohla v Brně nastoupit. Bohužel vedle Ostarellové a Mannové, které u nás působí, jsme měli trochu smůlu, protože Dvoraková přišla po půlroční pauze a nebyla prakticky k použití, po ní zase Pettawayová nebyla zdravá a manažer se nám pak i omluvil. Někdy to s nimi není lehké.
Nejen touto výhrou jste se zařadili mezi družstva, která mohou pomýšlet na některou z medailí. Berete to také tak?
Každý chce co nejvýš a my také, ale soutěž je letos velmi kvalitní, snad k tomu přispíváme i my. Třeba i tím, že jsme jako jediný kromě USK porazili Hradec.
