Jakub Houška se do sestavy Děčína vrátil na finále Alpe Adria Cupu.

Jakub Houška se do sestavy Děčína vrátil na finále Alpe Adria Cupu. | foto: Petr Bílek, MF DNES

Stokrát se vracet nebudu, říká děčínská basketbalová legenda Houška

  • 0
V Pardubicích, kde zranění lebky mohlo před osmi lety ukončit jeho profesionální kariéru, ji děčínská basketbalová legenda Jakub Houška ukončí doopravdy. Tedy tu restartovanou jen na finálový dvojzápas Alpe Adria Cupu. „Doufám, že ten úplný konec ve středu bude dobrý. Je to ke všemu i na zimáku, kde se to tehdy stalo, takže věřím, že někdo nahoře bude stát při nás,“ přeje si Houška.

Ve 38 letech se navlékl po dvou sezonách do trikotu Válečníků a parádním výkonem pomohl k první finálové výhře Děčína 96:89. S číslem 15 a jmenovkou Kouba, což je jeho přezdívka, si odkroutil bezmála 13 minut a nastřílel 12 bodů díky čtyřem trojkám z pěti pokusů!

Houška jako za starých časů.

Poslední z jeho dalekonosných tref v závěru utlumila vzpouru Pardubic. „Trenér mě šetřil, věděl, že si potřebuju odpočinout, abych mohl dát ještě koš,“ usmíval se pivot. „Vím, že se na velké zápasy dokážu připravit, byl jsem hodně koncentrovaný. Potvrdilo se mi, jak to v té hlavě funguje. Když člověk doopravdy chce, může dokázat něco, co už ani nemá být. A díky adrenalinu jsem zapomněl na únavu, klidně bych hrál ještě dvě čtvrtiny.“

Komplimenty přijímal ze všech stran. „Pomohl na hřišti i mimo něj. Dokáže mužstvo uklidnit, a když je potřeba, tak zase vyburcovat. Dvanáct bodů po dvou letech nehraní na nejvyšší scéně je neskutečné,“ smekl spoluhráč Ondřej Šiška. 

I generální manažer Lukáš Houser: „Věděli jsme, že nám ještě schází jeden pivot v sestavě, tu díru zacelil výborně. On je srdcař, nebylo těžké ho přemluvit.“

Vypadalo to, jako by ani neutekly už dva roky, co naposledy válel na vrcholném basketbalovém poli. „Myslím, že se stalo dost, hodně vody v Labi odteklo. Ale já se na to fakt těšil, ze života, který teď žiju, jsem utekl do té bubliny, kde jsem žil 15-16 let. Strašně jsem si to užíval, čistá hlava i duše, neřešil jsem blbosti jako jindy.“

Jakub Houška naslouchá děčínskému spoluhráči Šimonu Ježkovi.

Veterán, který působí v týmu prvoligového nováčka Chomutova, tempo stíhal. „Já myslel, že to bude mnohem těžší. Když člověk nehraje dlouhé úseky, ale třeba jen tři čtyři minutky, jde to zvládnout. Trénoval jsem s kluky, dával si do těla, odehrál jsem přípravný zápas. I v Chomutově něco děláme, člověk se udržuje. Ale na rovinu říkám, už bych nezvládl denně trénovat a fungovat tak, jak je potřeba,“ přizná si ikona Válečníků.

Parádní „alpské“ finále. Děčínu proti Pardubicím pomohly ikona Houška i video

I proto se nenechá zlákat, aby Děčínu pomáhal dál. „Myslím si, že až přijdu nahoru do kanceláře, tak mě zase budou přemlouvat. Ale ne, já se tak domluvil v Chomutově, kde máme nějakou rozdělanou práci, nechci tam nikoho zklamat. A možná to bude znít hloupě, ale já ten basket opravdu hraju už jen pro zábavu. Jsem rád, že mi tady v hale visí pod stropem dres, a nechtěl bych někoho nahoře škádlit.“

A co pomoct zase aspoň v případě nouze? „To nejde, není to jako v hokeji, kde si třeba Jarda Jágr může jít zahrát za Spartu. Říkal jsem si, že by to bylo úžasné, ale bohužel tak to není. Alpský pohár je specifický, že to jde, Pardubice s tím neměly problém. Jsem rád, že jsem si zahrál proti Kamčovi Švrdlíkovi a dalším,“ děkoval hecíř Houška.

Znovu ale zdůrazňuje, že comeback to byl jenom jednorázový. Žádné věčné návraty á la hokejová legenda Dominik Hašek. „Nastala tady nějaká situace, jsem rád, že můžu pomoct, protože Děčín je moje srdcovka. Ale nerad bych se vracel stokrát za sezonu.“

Děčín si prý v lize poradí i bez svého dlouholetého kapitána. „Kluci zatím hrají pěkně. Tomáš Pomikálek, Ondra Šiška nebo Šimon Ježek to dokážou udržet v nějakých kolejích. Samozřejmě by se sem hodil někdo zkušenější, ale ti mladí, kteří tady jsou, na to mají, přípravné zápasy to potvrzovaly. Já jim věřím. Může se stát, že ještě někdo přijde, nějaký cizinec třeba, ale ani tento tým bych rozhodně nezatracoval,“ zdůrazňuje Houška, ještě nedávno asistent trenéra Tomáše Grepla.

I této role se ale kvůli svému pracovnímu vytížení vzdal. „Už to nešlo, vždyť já to už rok prakticky nedělal. Hodně jsem se věnoval politice, pořád jsem se omlouval z tréninků. A nemám rád, když něco dělám napůl.“

,

Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž