Naposledy proti Pardubicím jste proměnil šest trojek ze sedmi a vytvořil si osobní rekord. Cítil jste předem, že to bude váš den?
Ani ne. Ale někdy takové dny jsou, kdy padne všechno, co člověk vystřelí na koš. Bohudík. Na body se kouká vždycky nejvíc, hlavně ze strany širší veřejnosti, která až tak dopodrobna basket nezná. Ale v zápase byla i spousta chyb z mojí strany, hlavně v obraně. V útoku jsem taky pár pozic přešel a mohl jsem některé situace vyřešit líp. Koukám na to jako na povedený na zápas, ovšem vždycky je co zlepšovat.
Takže jste na sebe náročný?
Řekl bych, že jo. Nikdy nemůžu být spokojený.
Vedete však statistiky trojkařů. S tím už asi spokojený jste, ne?
To už je věc druhá. Mám úspěšnost něco přes 50 procent, to je samozřejmě krásné. Už můžu říkat, že spíš dám, než nedám, to je vždycky příjemné. Ale pořád ta procenta můžou být lepší.
Měl jste je někdy tak vysoká?
Řekl bych, že asi ne. Vždycky jsem se motal kolem 40 procent, maximálně 45. Tohle je pro mě nové. Samozřejmě to přišlo i s tím, že mám větší roli v týmu a vím, že nikdo jiný za mě ty střely brát nebude. Zodpovědnost beru víc na sebe a jde to vidět i v tom, že si víc při střelbě věřím. A když letím na koš, neváhám a pálím.
Dumáte, jak se udržet na čele žebříčku trojkařů?
Upřímně, já na statistiky nekoukám, nemám to rád. Ani nevím přesně, kolik těch procent mám. Vždycky vím jen to, co slyším od rodičů a od fanoušků. Když nad tím člověk hodně přemýšlí, akorát se to zvrtne.
Hlídají si váš teď soupeři víc?
Rozhodně to cítím. Už nejsou volné vypracované pozice, kdy mám 10 vteřin čas na střelu a nikdo kolem mě není. Už to musí být střely z těžších pozic, hlavně přes clonu, přes hráče, nějaké přemístění, což není zrovna jednoduché. Ale je to moje hlavní zbraň, protože volné pozice už nebudou a musím s tím počítat.
Jak vám pomáhá trenér Tomáš Grepl, který sám býval excelentní střelec?
Radí mi, kam se mám přemístit, jak si hledat svoji pozici, ve které skórovat. Snaží se mě do střel tlačit. Už jsou akce, které se kreslí na to, abych já vystřelil.
Prospívá vám při střelbě menší tlak, když na tribunách nejsou diváci?
Já jsem v tomhle flegmatik. Fanoušci mě dokážou vyhecovat, ale zároveň mi nijak nepřitěžují, že bych byl nervózní a děsil se, jestli budu, nebo nebudu dávat. Samozřejmě mi vadí, že v hledišti nejsou, zvlášť ti děčínští jsou proslulí. Kdoví, jak by to vypadalo, kdyby v hale byli.
Kolik střel na tréninku za tři vypálíte? Nebo si střílíte i doma?
Už nebydlím u rodičů, kteří koš měli, ale jsem v bytě. Takže doma ne. Ale součástí každého tréninku je na konci nějaká střela, většinou jich je sto až sto padesát. Když cítím, že mám ještě energii, což po tréninku bývá málokdy, přidávám si. Není to ale žádných tisíc za den, maximum dvě stě až tři sta.
 |
Co je při trojce nejdůležitější? Nemyslet?
Rozhodně nemyslet a neváhat. Jakmile člověk začne moc přemýšlet nebo vymýšlet komplikovanosti, procento jde dolů. Začnete pochybovat. Jakmile tedy dostanu míč a jsem aspoň trošku volný, letí to na koš.
Pomůže vám zviditelnění v žebříčku trojkařů v posunu v kariéře?
Určitě. Už jen tím, že soupeři si na vás dávají větší pozor, se dostáváte do širšího povědomí. Což napomáhá v dalším kariérním růstu. Ještě mám dva roky smlouvu s Armexem, nechystám se nikam odcházet. A popravdě, v Děčíně je všechno super, ani nevidím důvod. Uvidíme, co přinese budoucnost.
V All star game jste měl na sklonku roku zabojovat o prvenství v soutěži trojkařů. Jste naštvaný, že se exhibice zrušila?
Mrzí mě to dost, potřeboval jsem ten vysavač vyhrát (smích). Ale doufám, že v lednu nebo v únoru se zápas nakonec uskuteční a každý hráč bude moct ukázat, co v něm je.
A co je v děčínských Válečnících? Po rozpačitém vstupu do sezony se rozjíždíte.
Doufám, že jsme zpátky. Válečnická duše v tomhle týmu musí vždycky být, proto jsme všichni Válečníci. Věřím, že takhle budeme bojovat dál. Jak se ukázalo proti Pardubicích, je vidět, že nějaký potenciál vyhrávat i těžké zápasy v nás je.
Vyhráli jste 89:81 v prodloužení. Co rozhodlo?
Asi bych řekl, že větší bojovnost, chtíč vyhrát. Taky troška štěstí na konci, soupeř několikrát hloupě ztratil míč.
Jak vás zvedl comeback legendárního pivota Jakuba Houšky?
Pomáhá nám. Pája (Grunt) hraje skvěle, ale potřebuje si někdy odpočinout. Na to je super Kouba; nehraje už na statistiky, nepotřebuje si nic dokazovat. Je to zkušený borec, dává nám rady na hřišti i mimo něj. Jsem rád, že se k nám mohl připojit.
