Česká sláva, polní tráva

P r a h a - K následujícím řádkům mě inspirovala anketa, kterou jsme s kolegy v Redakci sportu České televize točili pro připravovaný medailon jednoho z našich vůbec nejslavnějších basketbalistů . Anketní otázka zněla : "Co vám říká jméno Kamil Brabenec?" Natáčeli jsme mezi diváky na ligovém utkání volejbalistek, na zimním fotbalovém turnaji v Karlíně a při vyvrcholení Českého poháru basketbalistek. Dvě třetiny, ale spíše tři čtvrtiny dotázaných nevěděly, věk pod dvacet byl prakticky "zárukou neznalosti". Ale ani starší lidé a dokonce i basketbaloví příznivci na tom nebyli o mnoho lépe!

O shodě většiny při formulování první odpovědi asi není třeba pochybovat. Bez znalosti historických souvislostí budu jen velmi obtížně objektivně hodnotit nejen přítomnost, ale i perspektivy. Přes odlišně společensko ekonomické souvislosti si návrat k podobným pozicím, kterých dosáhly generace Zídků, Baumruků, Zedníčků, Bobrovských, Hrašků, Brabenců, Havlíků a dalších musíme dávat za konečný, byť nyní hodně vzdálený cíl.

Mimochodem ještě koncem 80. let byly československé basketbalové reprezentace druhé (!) v počtu získaných medailí /nezaměňovat s jejich hodnotou/ na mistrovstvích Evropy mužů i žen a dokonce i v historickém žebříčku mistrovství světa basketbalistek.

V hodnocení, jak velkou chybou je neznalost tradic pro náš současný basketbal se zřejmě budou názory lišit. Nabízím tento úhel pohledu. Většina ze skutečných osobností basketbalu jej hrála srdcem a zůstala mu tak či onak věrná. I když už se možná někteří spálili, možná by většina přece jenom zvážila nabídku na spolupráci při vytváření základů lepší perspektivy českého basketbalu.

Oblastí je mnoho, stejně jako forem – další profesionalizace nejvyšších soutěží i jejich jednotlivých subjektů , zajištění renesance basketbalu na středních a základních školách, tvorba a propagace individuálních soutěží, exhibicí, veřejných prezentací, pravidelných oceňování hráčů, klubů, funkcionářů atd., atp. Podobnou nabídku ovšem někdo musí nejprve přesně formulovat a pak ji jako vážně míněnou chtít dát.

Ve chvíli, kdy jsou k dispozici neúplné seznamy reprezentantů, kdy sehnat spojení a adresu je často nepřekonatelným problémem, se to zdá opravdu jako nereálné. Nesnažit se využít pomoc těch, kteří vytvořili pozice, ze kterých třeba nepřímo a nevědomky čerpají současníci, by byl trestný čin.

A to už nemluvím o tom, že řada bývalých basketbalistů zaujímá významné pozice v oblasti podnikové či nevýrobní sféry a ve společenském životě vůbec. Byť je to jeden z kamenů nové stavby, mohl by být i kamenem základním.

Hledání odpovědi na poslední otázku – kdo za to může – má u nás zvláštní podobu.O co méně uvažujeme o svém přínosu pro věc, o to raději poukazujeme na to, co měli udělat jiní. Zkusme to tedy v zájmu všeho perspektivního obrátit. Českému basketbalu to nemůže neprospět.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž