Které své výkony stavíte výš než nastřílené body?
Zúčastnil jsem se tří olympiád, mám tři velké medaile, hrál jsem za výběr Evropy. Až na čtvrtém místě jsou body, o nichž se stejně domnívám, že nejsou počítané všechny. Ale to jsou nepodložené dojmy.
Naznačil jste, že až se bude Jelínek blížit k vašemu prvnímu místu, naskočíte do ligy a boj o první místo zkomplikujete. Proč z toho sešlo?
Zranil jsem si achilovku, bohužel jsem nemohl rok trénovat a s takovou kondicí se basketbal hrát nedá. Nejen tento (mávne rukou směrem na hřiště, kde běží prvoligové utkání Brno - Děčín), ale vlastně žádný. O ruku strach nemám, ta mi zůstala, ale ta kondice... Nešlo na to ani pomyslet.
Takže už nehrajete třetí ligu za Husovice?
Ne, brání mi v tom to zranění. I při normální činnosti mi pata večer oteče, dost to bolí. Navíc v Husovicích byly generační problémy, pochopil jsem, že tam asi nemám co dělat. Mně se nelíbí současný styl košíkové a navíc jsem si s mladšími hráči už neměl moc co říct. Uznal jsem, že nastal čas odtud odejít.
Co říkáte na to, že váš rekord v počtu ligových bodů překonal právě Jelínek? Čekal jste to?
Co říkám? Že je asi dobrý střelec, když se dokázal dostat tak vysoko. Svoje řemeslo umí, navíc prosadit se v dnešním basketu není zase takový problém. Když mají všichni ostatní střelbu dvacet procent, stačí, aby ten lepší měl padesát procent a má to.
Další skvělý hráč minulosti Jiří Zídek ještě stále pro radost hraje. Vrátíte se i vy?
Uvidím podle toho, co mi řekne doktor na kontrole. Dost se bojím, aby se zranění nezhoršovalo. Vážně nevím.
Jak trávíte svůj volný čas?
Nijak, užívám si volna. Sleduju svoje děti, dceru basketbalistku ve Švýcarsku a syna hokejistu ve Švédsku. Oběma se daří, to jsem rád. Holka se vdala, už učí na škole, její tým je první. Dobře hraje i kluk. To mi stačí.
