"Studium nemá být atrakcí pro ostatní, má sloužit k sebeobohacení. Věřím, že při něm budu mít svobodu," prosil Jao Ming dav reportérů o méně pozornosti. Nejslavnější čínský sportovec řeší svůj "život po životě" - jeho basketbalovou kariéru letos definitivně pohřbily zdravotní potíže, věčné návraty už neměly cenu, tak se teď vrací úplně jinak. Do role studenta.
V Šanghaji mu museli připravit speciální židli, aby se do ní vešlo jeho - na čínské poměry extrémně neskladné - tělo. Na Univerzitě Jiao Tong začíná se studiem managementu, což zahrnuje širokou škálu přednášek a seminářů: od angličtiny přes matematiku a lekce žurnalistky až po finance a moderní dějiny Číny.
Právě poslední zmíněný předmět má být jeho libůstkou. "Na střední jsem měl historii hrozně rád a byl jsem celý nedočkavý, až si sednu do lavice na svou první univerzitní přednášku," líčil Jao Ming novinářům. A uculoval se: "Kantoři ke mně byli milosrdní a nedali mi žádné domácí úkoly."
Tak jako se 229 Jaových centimetrů tyčí k nebi, zůstává i on neměnnou konstantou v jedné pro Čínu tak důležité vlastnosti: je vzorným sportovcem, kterým se režim může chlubit. Jeho slávě se mohli rovnat snad jen překážkářský rekordman Liou Siang či tenistka Li Na. Jenže prvního semlela zranění a druhá neustála tlak po historickém grandslamovém triumfu. A tak zůstává Jao Ming číslem 1, ač je v pouhých 31 letech už ve sportovním důchodu.
"Univerzitu Jiao Tong jsem si vybral kvůli tomu, že chci zažít tu opravdovou atmosféru v kampusu. Nechtěl jsem na soukromou školu," líčí a vládní pohlaváři z něj musí mít radost. "Projekt Jao" se jim opravdu povedl, jako mladíka jej zařadili do státem řízeného sportovního programu a on to splatil reklamou, kterou Číně dělal během působení v NBA, i vlastenectvím, jež si drží dodnes.
Když tak Jao mluví o "touze po vzdělání", lze mu to věřit. Manažerské schopnosti si chce doplnit i kvůli své roli vlastníka šanghajského basketbalového klubu. "Proto potřebuju trochu jiný rozvrh než běžní studenti," říkal po svém univerzitním entrée. "Bylo to fajn, jen jsem trochu unavený. Přece jen už jsem ve škole nebyl deset let."
Zatímco se zadumaným výrazem sledoval tabuli, jeho spolužáci si sportovní celebritu nadšeně fotili na mobily a zmírnit cvrkot ve třídě nepomáhalo ani okřiknutí kantorů, líčí magazín Time.
Spíš by zabralo, kdyby ke klidu vyzval sám Jao. "Je to čest být s ním ve třídě. Jen škoda, že bude mít asi kvůli časové vytíženosti spíš individuální hodiny," lituje 20letý Žu Lej. Jiný spolužák Li Detian ovšem dodává: "Vždyť si takovou péči zaslouží. On je chloubou Číny!"
