KP proti francouzskému soupeři nastupuje v roli totálního outsidera. Jak se nastupuje proti soupeři, ze kterého jde v porovnání s českou ligou až strach?
Zápas bude hodně náročný. Jak fyzicky, tak psychicky. Musíme se snažit s nimi porvat a zkusit uhrát co nejlepší výsledek. Určitě nesmíme nastoupit s mentalitou, že si jdeme pro debakl. Musíme se soustředit.
Co bude tedy hlavním cílem?
Chceme další evropské srovnání a nabíráme tu obrovsky cenné zkušenosti.
Jak vůbec vyzrát na vyšší francouzské družstvo, posílené o dvě Američanky?
Trenéři nám kladli na srdce, abychom hráli hodně takticky, soustředěně a s maximální koncentrací na zápas. Nenechat soupeřky hrát jeden protiútok za druhým. To by mělo být klíčové.
Do Eurocupu jste nakoukla už loni ještě v dresu městského rivala Žabin. Jde o takový zážitek?
Určitě ano, byť to bylo opravdu jen krátké nahlédnutí. Hrála jsem opravdu jen chvilku, takže zkušenosti s evropskými soutěžemi opravdu nemám. Chci si to hlavně užít.
Proč jste změnila klub v rámci Brna?
Tři roky byly pro mě už dlouhou dobou a potřebovala jsem něco změnit. Nechtěla jsem být šest let na jednom místě. Mám ráda změny.
Mají hráčky z Charleville něco společného s prvním francouzským eurocupovým soupeřem z Angers?
Popravdě nevím. Já na prvním zápase chyběla a tak si netroufám srovnávat.
Studujete medicínu. Chyběla jste kvůli školním povinnostem?
Je to tak. Nevyšel mi program, abych mohla jet na první zápas do Francie.
Kolik je v basketbalové lize mediček?
V české ženské lize vím ještě o jedné ze Slavie. To je ale cizinka, která tu snad už ani nehraje. Mariana Opočenská ze Slavie medicínu nedávno vystudovala a už je z ní paní doktorka.
Jak moc náročné je skloubit takto náročné studium s profesionálním tréninkem?
Podle ročníku. Některé umožňují lepší časový harmonogram, jindy je to časově náročnější. Asi nejdůležitější je si naplánovat basket a zkoušky tak, abych měl dostatek času na učení. Bohužel nemůžu stíhat předměty ukončit v předtermínech, jako to mají ostatní. Potřebuji na všechno o trochu víc času, ale nějak se to stíhat dá.
Musíte si někdy vybírat mezi školou a basketbalem?
Musím to dělat tak, aby se mi to nějak prolínalo. Jednou tedy upřednostňuji basket nad školou, jindy naopak. Snažím se to udělat tak, abych nikdy něčemu nedala sto procent a na druhé se vykašlala.
Je to ale hodně obtížný dvojboj.
Je to náročné, určitě jsou ale další těžké obory, které ostatní dělají. My medici to máme složité z časového hlediska. Musíme se více učit, na druhou stranu nezatěžují nás tolik projekty nebo seminárními pracemi, což ostatní mají. Je to něco za něco. Ostatní tak mají nárazově víc práce, my máme pořád něco.
Sklízíte obdiv spoluhráček? Dnes jste při odletu plnila roli lékařského konzultanta pro spoluhráčku s nevolností.
To ne. Nemyslím si, že mě holky berou jinak, než kdybych studovala jiný obor. Nemám z toho žádné benefity. (smích)
Jak se vám tedy kloubí režim medičky a basketbalistky a kdo musí dělat ústupky?
Někdy musí ustoupit klub s tréninkem. Většinou nestíhám dopolední tréninky, ale tím, že nyní máme blokovou výuku nechybím ani na nich. Funguje to tak, že máme třeba dva týdny školu a pak máme volné týdny. Díky tomu jsem nyní tady ve Francii a nebudu chybět ani v Chorvatsku.
Kolik vám toho zbývá do konce studia?
Dva a půl roku. A pak další roky do atestace, pak se celoživotně vzdělávat. Takže ještě dost. (smích)
Už jste přemýšlela, jaký podobor si zvolíte?
Až teď ve čtvrtém ročníku si procházíme specializace a začínáme se profilovat. Už jsem si nějaké obory najisto vyřadila a točí se mi to kolem pár vybraných, které by mě mohly v budoucnu živit.
Basketbalistka by mohla být třeba výbornou ortopedkou?
Ortoped, traumatolog. To by se jistě nabízelo. Sportovní lékařství, rehabilitace. Já ale ještě nevím. Možná se trhnu úplně jinam, ať nemám ten basket kolem sebe pořád.
