Ve 14 letech Stromšík na popud otce - bývalého atleta - utekl od fotbalu k atletice. A s odstupem času rozhodně nelituje. I přesto, že jsou pro něj medaile ve světové, ale i kontinentální konkurenci téměř nedosažitelným cílem.
Stromšíkův postup do semifináleOnline zpravodajství z HME v Glasgow |
„Sprint není pro českého kluka úplně příležitost, jak vyhrát olympiádu,“ říká 24letý rychlík.
Tak třeba: fenomenální Usain Bolt na hrách v Riu 2016 získal na nejkratší trati zlato v čase 9,81 sekundy. Stromšíkův - a rovněž národní - rekord je o 35 setin pomalejší.
To je ve světě sprinterských bombarďáků obrovský rozdíl!
„Ale co, já běhám rád,“ prohodí s klidnou tváří Stromšík.
Dobře ví, že i v evropské konkurenci je obrovsky obtížné prosadit se na stupně vítězů. Vždyť loni na ME v Berlíně viselo zlato a stříbro pod hranicí deseti sekund. „Bohužel to tak je, musíme se s tím smířit.“
Přesto se nabízí zajímavý příklad: slovenský objev Ján Volko, jenž na probíhajícím halovém evropském šampionátu v Glasgow obhajuje stříbro. „Ukazuje, že to přece jenom jde,“ domýšlí Stromšík.
Tak kde je v Česku chyba?
„V podmínkách určitě ne, v Ostravě je mám skvělé. Svaz už víc dělat nemůže,“ chválí reprezentant.
Fotbal? Maximálně v okresním přeboruSport, kterému se věnoval od šesti let, nepřestává sledovat. Často na fotbal kouká v televizi. Ani v rodné Poličné nezapomene zajít na místní zápasy. „Asi bych byl rychlý fotbalista, ale vždy mi chyběla technika. Mohl bych možná tak brousit lajnu někde v okresním přeboru,“ říká Zdeněk Stromšík. „To by mě bavilo. Nevím, jestli by to bylo na vrcholový fotbal,“ směje se. |
Stromšík každopádně neztrácí motivaci.
Před závodem vyburcuje tělo kávou, přidá i zelený čaj. Později v cíli doufá, že ucítí, jak mu tvrdnou nohy. „To je známka toho, že jsem v dobré formě,“ přidává.
Po sobotním rozběhu, ve kterém si český rekordman zajistil přímý postup do odpoledního semifinále, se vysněné tuhnutí dostavilo. „Nesmím být vláčný, naopak vypálit jako dělová koule. Večer to bude dobré.“
A případné Stromšíkovy ambice pro semifinále? Nabízí se překonání letitého národního rekordu v hale (6,58 s), který zaběhl v roce 1987 František Ptáčník.
„Nijak se k tomu neupínám. Je to hrozná raketa,“ říká Stromšík. „Do Glasgow jsem ale přijel na vrcholu. Půl roku jsme se chystali formu.“
Daleko důležitější pro vítkovického atleta je však konečné umístění než výsledný čas. „Vždyť portugalští fotbalisté před dvěma lety taky vyhráli Euro s hnusným fotbalem. Čas je fajn, ale chci vyšplhat co nejvýš.“
Další krok může Stromšík udělat večer postupem do večerního finále.
