Brodili se po kolena v písku, po kamenech, pak zase písečnou dunou dolů. Viděli vybělené kosti, potkávali stáda lam, křižovali vyprahlou zem nikoho.
Závod startoval v nadmořské výšce 4 400 metrů v blízkosti vulkánu Lascar, průměrná výška na tradiční 42kilometrové trati se blížila čtyřem kilometrům. Teploty však byly vytrvalcům relativně příznivé - „jen“ mezi dvaceti a třiceti stupni.
Ir Gary Thornton byl největší favorit. Šílenec na druhou. Loni totiž triumfoval v maratonu u polárního kruhu, tentokrát vedl peloton běžců na opačném straně teplotního spektra. Ani jednou se však nedostal pod tlak soupeřů a když se doplahočil do cíle, na časomíře naskočil údaj: 4:10,13 hodiny.
Až skoro půl hodiny po něm dorazil druhý muž závodu. „Teď už se cítím dobře, ale byl tam moment, kdy jsem byl na dně - hlavně po třicátém kilometru,“ vyprávěl. „Rozhodně to byl ten nejextrémnější závod, který jsem kdy běžel.“
Boxerským direktem protrhl pásku v cílové bráně a na závěr vzkázal: „Never again. Už nikdy!“
Stejnou obojživelnicí je Němka Anne-Marie Flammersfeldová, i ona to umí jak v krutém mrazu, však letos triumfovala u polární stanice Barneo, tak v horoucím pouštním pekle. Za absolutním vítězem zaostala o 27 minut, náskok před druhou byl dokonce padesát minut.
