„Pošetřila jsem extrémně síly a zvládla to mimořádně jednoduše. Navíc jsem zjistila, že povrch je tu výborný. Zbytečně jsem hnala ráno Lukáše pro tretry s dlouhými hřeby. Všichni mě strašili, jak to klouže a jak je to tady tvrdé, ale evidentně jde o dobrý povrch. A je tu i příjemná atmosféra, vůbec mi to nepřipomíná Letzigrund při Diamantové lize. Což je taky dobře," libovala si po postupovém hodu 59,99.
Pomohlo vám psychicky, když jste věděla, že postupový limit z kvalifikace je v porovnání se světovými šampionáty či olympiádami relativně nízko?
Rozhodně. Jestli musíte dát 62 metrů nebo 57,50, to je pro mě obrovský rozdíl. Vím, že 57,50 jsem schopná hodit i v tréninku. Takže jsem se předtím smála, fandila jsem Diance (Mezulianikové), když běžela, a radila Nikole (Ogorodnikové), když házela. Stalo se jí ale bohužel něco podobného jako mně v kvalifikaci v Helsinkách 2005. Když člověk první pokus přešlápne, pak ho to rozhodí. Ona pak přešlápla těsně i druhý. Škoda veliká. Ale jinak jsem si to dnes užívala.
Kolik jste do postupového hodu dala energie?
Jako do prvních hodů na tréninku. Tak 70 procent. Opravdu to byl hodně lehký hod.
A líbí se vám naměřená vzdálenost? 59.99?
Jó, ta se mi líbí. Říkám teď: 99 procent energie jsem pošetřila na finále. Zatím to všechno klape.
Přesto jste gestikulovala s trenérem Železným. Co vám vadilo?
Že tam nebyl ve stojanu připravený ani jeden oštěp Németh, který běžně používám. Je tam jen jeden starý a ošahaný. Není tu žádný se zeleným koncem, kterým vždycky házely všechny holky, co házely nejdál. Třeba i Němka Stahlová ho používá.
Pokusíte se, aby je tam před finálovým závodem organizátoři doplnili?
Mám tady s sebou dva úplně nové, ale jde o to, jestli tam půjdou dodat. Prý asi ne. Přitom s tím zeleným némethem jsem vyhrála všechny závody. S ním jsem hodila i světový rekord - a ten jsem potom věnovala Karlu Gottovi. Že bych mu zavolala? Karle, je to šest hodin, naložíš oštěp do auta a přijedeš. (rozesměje se)
Ukrajinka Hacková, s výkonem 67,29 druhá žena letošních evropských tabulek, zůstala dnes s 53 metry daleko za postupovým limitem.
No to jsem koukala! Chuděra, to je pro ní šok. Takové síly, takové energie má v sobě. Ale budou tam Martina Ratejová a Linda Stahlová, to nejsou žádná ořezávátka.
Opět tedy proběhne boj o medaile spíše mezi těmi staršími, zkušenějšími.
Jo. Ale zrovna Stahlová překvapila na velkém závodě už několikrát, to víme, v Barceloně i na londýnské olympiádě. Umí zatáhnout. Je černým koněm. A Martina Ratejová je hodně nabušená. Říkali mi tu lidé ze slovenské televize: Martina po vás jde!
Máte z ní obavy?
Strach nemám. Ale vyhrála jsem do téhle doby letos každý závod. Nesmím finále brát jako jednoduchou věc. Musím chtít hodit k sedmdesátce, za každou cenu. Maximálně se soustředit a jít do toho naplno. Oštěp je takový, že to někomu ulítne a vy pak v pátém pokusu zůstanete koukat.
Do čtvrtečního finále teď můžete ještě zrelaxovat.
To sice jo, ale odpoledne přijede Janeček. Žádné vyspávání nebude. Ale Lukáš ho zítra na chvilku vezme a někam se pojedou podívat.
Takže svým způsobem pro vás byla kvalifikace nejklidnější částí dne?
Ano, ano. Teď naopak nastane ta složitější. Včera mi trochu louplo v zádech, musím za fyzioterapeutem. A pak si nesmím se zádama pohnout, až ponesu kufr do autobusu. S Lukášem a Janečkem se totiž stěhuju do apartmánu kousek od rozcvičovacího stadionu. Ale i to stěhování udělám s pošetřením energie.
